Úvod  >  Táborsko  > 

Co chybí táborské kultuře?

Spisovatelka a spoluzakladatelka veletrhu Tabook Tereza Horváthová.

Prozraďte na úvod něco o sobě a také to, jak se vaše rodina ocitla v Táboře?

Vystudovala jsem romanistiku na Karlově univerzitě, můj muž Juraj ilustraci na UMPRUM u Jiřího Šalamouna. Kolem roku 2000 jsme s manželem založili nakladatelství ilustrovaných knih pro děti a mládež Baobab. Chtěli jsme psát a ilustrovat své vlastní knihy, překládat to nejzajímavější ze zahraničí a spolupracovat s mladými výtvarníky, kteří vycházeli z ateliéru ilustrace i jiných výtvarných škol a v té době se jen těžko dostávali k dobré práci. Chtěli jsme se vrátit k tradici české ilustrátorské a grafické školy, přerušené nebo potlačené normalizací a divokým kapitalismem 90. let. Tak jsme začali budovat pevný okruh ilustrátorů, který se postupně rozšiřoval o další výrazné autory nejrůznějších generací, spisovatele, grafické designéry a redaktory. V té době jsme pro naši velkou rodinu hledali k životu klidnější místo než je Praha. Méně zahlcené automobilismem. Tři roky jsme bydleli v Bechyni a pak jsme se přesunuli do Tábora. Chtěli jsme být blíž školám a kultuře a zároveň i Praze, kde máme kancelář, sklad a malé knihkupectví. Tábor našim dětem poskytl svobodu. Od první třídy mohou chodit do školy a na kroužky nezávisle na nás, můj muž jezdí do Prahy do práce vlakem, auto tu téměř nepoužíváme. Je tu francouzské gymnázium. Já jsem sice frankofonní, ale zjistila jsem, že své děti sama francouzsky naučit nedokážu. Zaujalo nás také, že má město samostatnou kulturní scénu nezávislou na Praze. Žije tu spoustu zajímavých lidí. Je to pro nás dobrá stanice. A uvidíme, co dál...

Vyjádřila jste se, že město postrádá kulturní koncepci. Proč? A není to otázka i pro vás jako dlouholetou členku kulturní komise?

Se Štěpánem Pavlíkem a Karlem Nezvedou jsme v předchozí kulturní komisi sepsali jakýsi návrh kulturní koncepce města, kde bylo nastíněno to, co nám připadalo nejpodstatnější. To částečně vyústilo v pozvání spolku Kvas, který zmapoval zdejší živou kulturu a v roce 2018 vytvořil Koncepci rozvoje kultury a kulturního turismu. Materiál dostala rada města a to bylo víceméně vše. To, o čem mluvili tvůrci této kulturní strategie, s místními kulturními aktéry tak nějak zapadlo. Město při debatách hodně tlačilo na propojení kultury a gastra, kulturního turismu, který je spojený s festivaly, to hlavní pro něj bylo přivézt do města co nejvíce turistů. Na tom městu hodně záleží. Nijak ale nerozvíjí vlastní kulturní potenciál, který v Táboře opravdu existuje, něco stálejšího a hlubšího než permanentní koncert na náměstí. Vezměme si například fotoateliér Šechtl a Voseček. Historie té rodiny je neuvěřitelně zajímavá, v podstatě mapuje dějiny Tábora druhé půlky 19. a první půlky 20. století, díla svých předků se chopili paní Šechtlová a její rodina, vytvořili obrovský digitální archiv, každý rok dělají malé výstavy, které mají všichni rádi. V Českém Krumlově z podobného příběhu vznikla samostatná městská expozice Ateliér Seidl. Tady žádná není. Minulý rok se snad trošku hnuly ledy a začalo se mluvit o stálé expozici v Trafačce... Nebo odkaz skutečně zajímavého malíře Karla Valtera. Jeho obrazy má ředitelka Egon Schiele Centra v Českém Krumlově v ředitelně, tady je má paní Máša Valtrová složené doma.

Měla by některá z městských galerií tedy sloužit k prezentaci těchto děl nastálo?

Město Tábor má tři městské galerie a všechny jsou v hrozném stavu. Jejich koncepci řídí úřednice, které jsou sice moc milé, snaží se, ale bez znalosti věci. Povětšinou nemají ani kulturní vzdělání a podle mého ani nenaplňují přijatou kulturní strategii. Galerie jednak neodpovídají dnešním standardům a zároveň nejsou koncepčně řízeny. Jsou města, například srovnatelně velká Příbram, kde jsou galerie samostatnou příspěvkovou organizací, kterou vede vzdělaný kurátor a ten skládá účty městu.

Co myslíte dnešními standardy?

Zdejší městské galerie jsou třicet let pozadu. Mají nepoužitelné a zastaralé závěsné systémy, rekonstrukce prostor jsou mimořádně nepovedené, mimoto jsou zakrámované věcmi. Nemají žádnou koncepci, chybí v nich člověk, který by své práci skutečně rozuměl. Naše jediná hlubší spolupráce s městem při pořádání Tabooku spočívala v tom, že jsme si půjčovali galerie. Galerii 140 jsme už před pár lety nakonec vzdali, většinou nestačil ani týden, abychom zahladili to, jak je ošklivá a nepoužitelná. I galerie U Radnice je taková maloměstská, zatuchlá, což je hrozná škoda. Městu ale také chybí variabilní kulturní prostor, který by se dal využívat různorodě. Nepočítáme-li divadlo, kde je jeviště i nová galerie, které vede osvícená ředitelka a prošlo povedenou rekonstrukcí. Ale je to instituce zřizovaná krajem, která má nějaký svůj rozpočet, vlastní program a plány. Nemůže zastupovat městský prostor. Městská knihovna, se kterou spolupracujeme také moc rádi, žádný použitelný prostor nemá... Ale nejde jen o prostory, jde především o náplň, využití, směřování, nějakou základní koncepci.

V čem je podle vás problém?

V Táboře je hlavním kulturním aktérem odbor kultury. Pro město připravuje stále více festivalů a akcí, vede galerie. Myslím, že by bylo lepší, aby tuto činnost dělala příspěvková organizace s odborným vedením. Vznikla tu dokonce jistá dost nepochopitelná rivalita. Není tu žádné vnitřní propojení, město neví, co z jiných než městských akcí chce skutečně poporovat, tak podporuje jen akce, které samo pořádá. Podívejte se na plakáty na Táborské kulturní léto, podzim, jaro... Tabook ani žádná jiná akce, kterou nepořádá město, se na nich neobjeví, protože to nejsou akce pořádaná přímo městem. A pak nám všem, tedy těm, kteří pořádáme kulturní akce částečně podporované městem, vyčlení místo pro šest, ano, šest plakátů na plakátovacích plochách města. Město neví co chce, neví k čemu se hlásit, nemá žádnou kulturní vizi, která by přesáhla hranice maloměsta.

To jsou důvody, proč už nechcete v pořádání Tabooku pokračovat?

Rozhodně nejen to. Na začátku jsme si mysleli, že Tabook bude taková drobná akce, malý nenápadný festival, který poukáže na kvalitní práci vybraných malých nakladatelů. Jenže se brzy ukázalo, že hlad po něčem, co není úplně spotřební, je veliký. Za deset let z Tabooku vyrostl festival, který zaplní město, všechny prostory, které se dají využít, vyprodá všechny ubytovatele. A já nemám žádnou profesionální strukturu, o kterou bych se mohla opřít. Tak velký festival s rozpočtem 1,1 milionu korun nemůže dál organizovat malé nakladatelství s pár přáteli doma na kuchyňském stole. Nemáme tu podmínky, abychom dál rostli. Je tu málo ubytování, málo použitelných městských prostor, málo spolupracujících organizací, málo profesionálů.

Uvažujete o jiném městě?

Ne, tak jsme zatím nepřemýšleli. Spíš o tom, že to nebudeme dělat vůbec. Nebo že bychom to celé proměnili. Rádi bychom šli víc do hloubky k tomu, co nám připadá důležité a co nás nejvíc zajímá, tedy současná česká i světová ilustrace, ilustrovaná kniha a všechno, co se k ní váže. Ale jak to udělat zatím nevíme. Festival má opravdu hodně příznivců, jezdí sem lidé z celého bývalého Československa a i ze sousedních zemí a rádi se sem vracejí. I proto, že se jim v Táboře líbí. Nás ale paradoxně festival přerostl. A je těžké udržet něco tak velké opravdu kvalitní. Také jsme nakladatelé. Rádi bychom měli čas na knížky, ilustrace, grafiku a i na to sledovat, co vzniká jinde. Navíc jsme letos přišli o krásný prostor Dílny. Pro připomenutí - před deseti letech si moje sestra otevřela ve Střelnické ulici knihkupectví a galerii Baobab, později jsme ji s Lenkou Greň přestěhovaly do prostoru bývalé provaznické dílny v Pražské a během těch deseti let jsme tam a také během Tabooků uspořádali víc než sto samostatných výstav a spoustu drobných kulturních událostí. Zatím nemáme jak tento prostor nahradit, což je docela smutné, po těch letech. Město nemá nic, co by nám mohlo nabídnout. Letos jsme si na Tabook půjčili Lucinovu truhlárnu, dva týdny jsme ji čistili a připravovali. Výsledek byl nakonec úžasný, člověk měl pocit, že je někde v Itálii. Ale je to zase soukromý prostor a nevíme, jestli ho dál budeme moci využívat.

Nemůže tím prostorem být Trafačka v Dobrovského ulici?  

Tam se to dalo do pohybu, ale abych pravdu řekla, už teď se bojím, že bude zase dál podléhat přímo odboru kultury. Teď když chcete využít prostor Trafačky - letos tam při Tabooku byla výstava mezinárodního projektu Invisible lines a byli jsme moc rádi, že jsme alespoň tenhle městský prostor mohli využít - musíte napřed složit obrovské těžké pódium, celé to přeuspořádat a pak zase všechno uvést do původního stavu, přestože se tam zatím žádná kultura co je rok dlouhý nekoná.

Co Křižíkova elektrárna, ta by nebyla vhodná?

Ano, to je dobrý otevřený prostor, ale je bohužel dál od centra, ale i od jiných čtvrtí, třeba od sídlišť a zatím v něm je jen minimální zázemí. Několikrát jsem uvažovala, jak ho začlenit do Tabooku, ale nakonec se mi zdálo škoda využívat ho jen okrajově. Ano, i Křižíkova elektrárna by mohla být součástí nějaké pofesionální kulturní struktury, třeba příspěvkové organizace. Už před pár lety, když se vedly rozhovory s Kvasem, upozorňovali mnozí kulturní aktéři, že městu chybí prostory. Velké sály jsou soukromé. Město se většiny zajímavých prostor dokonce ještě nedávno zbavilo nebo jsou v soukromých rukách - Střelnice, Sýpka, bývalý archiv... Tenkrát z toho vzešel návrh, aby město podporovalo pořadatele přispěním na pronájmy. Chvíli se o tom uvažovalo, nakonec takový grant nevznikl. Je tu spousta muzikantů, ale nemají kluby, kde by vystupovali. Ani pořadatel festivalu Klasici Tomáš Hubka nemá moc na výběr. Musí si pronajímat Střelnici nebo divadlo.

Takže Táboru chybí kdysi zrušené kulturní středisko, kde je teď Milenium?

Je pravda, že ve městech, kde mají samostatné kulturní organizace, bývají dynamičtější. Tady víme, co by potřebovali muzikanti, výtvarníci, divadelníci. Skvělých lidí, tvůrců i organizátorů je tu hodně, ale nikdo to nechce řešit. Městu se možná zdá jednodušší dávat lidem, kteří tu dělají kulturu, malé příspěvky a granty. Ale to nestačí. Kromě moderní galerie, větších sálů, zkušeben a tak dale, bývají v malých městech na západě třeba veřejné dílny, kde si lidé mohou něco svobodně tvořit. A místní kulturní instituce opravdu hodně spolupracují. V Táboře je kulturní obec dost propojená, ale spolupracují tu spíš sami kulturní aktéři. A všem chybí zázemí.

Vám se kultura v podání města nelíbí?

Kultura v podání radnice jde dost často naproti davu. Pak to vypadá, že kultura znamená postavit pódium na náměstí a uspořádat nějakou hlučnou zábavu, divácky podbízivý festival nebo koncert. Kultura přitom může být daleko bohatší a může se odehrávat v celém městě, i v jiných čtvrtích než na Starém městě, na různých úrovních i místech. Kultura by mohla například propojit školy, krajské i městské kulturní instituce i kulturní aktéry v přirozené spolupráci. Město by mělo kultivovat. Jak městskou krajinu, tedy veřejný prostor, tak lidi v něm. Kultivovat znamená zušlechťovat. Proč pořádá město komerční akce a koncerty zadarmo? Aby lidi milovali radnici? Dali si pivo? To je kultura? To je politické zadání, chléb a hry. Paní na odboru kultury jsou v tom nevinně. Tady panuje pocit, že lidi chtějí tu komerční velkozábavu, tak je třeba jim ji zajistit. Je tu ale i spousta lidí, kteří by uvítali něco kultivovanějšího a hlubšího, anebo by si něco takového prostě zasloužili.

V čem je tedy podle vás meritum věci?

V tom, že městu chybí koncepce a že se neřídí strategií, kterou si samo nechalo zpracovat. Když proběhne výběrové řízení na vedoucí odboru kultury, vybere se úřednice, která uřídí dvanáct úřednic, ne kulturní profesionál. Podle mě nemá odbor kultury dělat kulturu, ale vytvářet podmínky pro práci profesionálů a dobře jim sloužit.

Autor: Libuše Kolářová

Další zprávy z regionu

• Emancipovaní Kluci Sympaťáci vztyčili v Jistebnici májku a upálili čarodějnici

  

  před 2 hodinami
  JISTEBNICE - V úterý pořádal Spolek Emancipovaných Kluků Sympaťáků (SEKS) tradiční vztyčení májky a pálení čarodějnic v Jistebnici. Program…

  0 komentářů Více info a fotek (37)

• Hasiči zasahovali o posledním dubnovém dnu u 22 požárů. Samotná filipojakubská noc byla klidná

  

  před 4 hodinami
  JIŽNÍ ČECHY - Hasiči vyjížděli v úterý 30. dubna na jihu Čech k 22 požárům. Žádný z nich ale neměl přímou souvislost s pálením…

  1 komentář Více info a fotek (4)

• Týdeník Táborsko je opět plný novinek. Co vše se dočtete?

  

  před 5 hodinami
  ■ Romové se v Táboře cítí bezpečně. Jejich vzdělanost klesá. Co dalšího ukázaly analýzy? ■ Tábor přistoupil ke zvýšení plateb ve školkách a…

  0 komentářů Více info
•