Už zdálky poutá pozornost, spíše než školní budovu připomíná honosnou vilu. Modernistická stavba vedle bývalých jezuitských kolejí v Jindřichově Hradci ale už téměř sto let slouží gymnazistům.
Letos v květnu se navíc objekt společně s přilehlým pozemkem dočkal díky své výjimečnosti zápisu na seznam kulturních památek.
První snahy o zapsání budovy do památkového katalogu vedl před sedmi lety architekt Jiří Dluhoš. Důvodů je podle něho několik.
„Navrhoval ji významný pražský architekt Bedřich Bendelmayer, ale také byla velmi dlouho opomíjená z hlediska kvality. Na svou dobu to byla poměrně zajímavá stavba a vznikla přímo na objednávku ministerstva školství,“ vysvětluje Dluhoš, který ve městě žije posledních deset let.
„Budova mě už tehdy okamžitě zaujala. Když jsem si o ní začal zjišťovat další informace, překvapilo mě, že není nijak památkově chráněná. Přitom ve své době byla na vysoké technické úrovni, splňovala tehdejší nadstandardní podmínky pro školy, a to včetně vybavení,“ doplňuje Dluhoš. Jeho návrh na zapsání objektu mezi památky později podpořila také bývalá studentka gymnázia Dagmar Zadražilová.
Souhlasí s nimi také Jana Štorková z českobudějovického Národního památkového ústavu, která vidí přednosti stavby mimo jiné i v tom, že zůstala téměř v autentickém stavu.
„Navíc vyniká jednotným komplexním a uceleným architektonickým pojetím vysoké kvality. Gymnázium navíc z pohledu urbanismu tvoří významný a cenný prvek ve městě,“ říká Štorková.
Vedení školy má ale k zařazení budovy mezi památky výhrady. V minulosti proti rozhodnutí podávalo dvakrát rozklad. Ministerstvo kultury ale ten druhý zamítlo a původně vyhlášená ochrana z roku 2014 nabyla platnosti teprve letos na jaře.
„Nesouhlasím s tím, a to zejména kvůli administrativním důvodům. Jakmile budeme muset opravit střechu nebo fasádu, musíme navíc žádat o povolení i odbor rozvoje na jindřichohradeckém městském úřadě. Jsou tam navíc nějaké lhůty, které mají na vyjádření,“ podotýká ředitelka školy Lenka Vetýšková.
Zároveň dodává, že v případě školství je problém hlavně v tom, že větší opravy může škola dělat pouze v době prázdnin. Komplikace tedy podle ní nastanou už při pouhém plánování rekonstrukcí.
Do jisté míry to přiznává také Jihočeský kraj, který je zřizovatelem jindřichohradecké školy.
„V případě investičních akcí je potřeba dodržovat zákonné předpisy vztahující se k péči o kulturní památku, tedy především vždy konzultovat s památkovým ústavem či památkovou péčí. Dopadem mohou být zvýšené finanční náklady na takové investice. Na kvalitě výuky se ale změna statusu budovy nijak nepromítne,“ ujišťuje mluvčí krajského úřadu Hana Brožková.
Rekonstruovali s rozvahou
Do péče památkářů ale kromě samotné budovy školy postavené v roce 1923 patří také rozsáhlá zahrada s oplocením. Před uznáním stavby jako kulturní památky ale museli odborníci zvážit některé velké zásahy, které se jí týkaly. Mezi roky 2008 a 2010 nechalo tehdejší vedení školy vestavět nové podkroví, kde jsou nyní učebny a kabinety.
„V té době přibylo i schodiště a dvorní průčelí. Před čtyřmi roky navíc skončila tříletá etapa výměny oken, části podlah a interiérových dveří. I tak si ale škola zachovala ráz původní stavby. Ministerstvo všechny tyto okolnosti zajímaly, ale pro nás to nakonec není překážkou k zapsání budovy mezi památky,“ upřesňuje Štorková.
Stejného názoru je také architekt Dluhoš, který ale zároveň rozumí nesouhlasnému postoji ředitelky.
„Chápu, že se jim teď bude plánovat opravy o něco hůře. Její předchůdci se k záměru stavěli různě, ale na druhou stranu jsem rád, že se nepodařilo budovu zničit nějakou nevhodnou přestavbou. Půdní vestavba je poměrně citlivě provedená,“ podotýká Dluhoš s tím, že zápis podle něho přišel ještě zavčasu.
Jindřichohradecká budova gymnázia ale není první školní stavbou zřizovanou Jihočeským krajem, která je zapsaná na seznamu kulturních památek. Už v roce 1994 se ochrany dočkalo také gymnázium v Prachaticích postavené na sklonku 19. století v neorenesančním stylu.
