Česká brankářská škola měla ve světě vždycky výborný zvuk. Vladimír Dzurilla, Jiří Holeček nebo Jiří Králík šířili dobré jméno tuzemských gólmanů na velkých světových akcích v dobách, kdy na světových kluzištích hrával národní tým Československa.
V éře samostatné české reprezentace našli zdatné následovníky. Čtyři z nich se mohou pochlubit zlatou medailí z mistrovství světa. Pojďme si v následujících kapitolách připomenout slavné zlaté šampionáty (Nagano teď nechme stranou) a muže s maskou, kteří se na zisku titulů podíleli.
Pokračování 2 / 5
1996, Vídeň, Roman Turek
Na turnaji nechyběl v brance ani minutu, v osmi utkáních inkasoval patnáct branek. Z toho plných pět v bláznivém utkání s Itálií. Co bylo ovšem důležité, v play-off kapituloval Roman Turek jen třikrát a dotáhl tým ke zlatu.
Obzvlášť famózní výkon předvedl v semifinále proti USA, ve kterém doháněl hráče soupeře k šílenství. Pamětníci mají jistě před očima Kevina Stevense, kterak po jedné z mnoha spálených šancí ničí hokejku o mantinel.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 5
1999, Lillehammer, Milan Hnilička, Roman Čechmánek
Turnaj začal jako jednička Roman Čechmánek, ovšem duel s Ruskem ve čtvrtfinálové skupině se mu nepovedl, stejně jako celému týmu. Střídal jej Milan Hnilička a dotáhl mužstvo až ke zlatu.
Obzvlášť cenné bylo čisté konto v duelu se Švédy. Statisticky Hnilička v dalším průběhu nijak výrazně nečněl, Kanada mu v semifinále dala dohromady šest gólů, Finsko pět (v obou případech šlo o dvojzápasy s nastavením). A právě během nájezdů s Kanadou se do branky na skok vrátil Čechmánek.
Drahomír Kvasnička, Martin Lísal
Zajímavý tah kouče Hlinky přinesl úspěch, Čechmánek střelce soupeře rozhodil a Češi se probili do finále, ve kterém nakonec uspěli.
2000, Petrohrad, Roman Čechmánek
Vsetínský fantom přepustil Salfickému místo v brance jen proti Japonsku. Jinak odchytal vše a zlato z turnaje, který je v historii českého hokeje leckdy až neprávem opomíjen, nese jeho výrazný podpis. Jistil záda týmu, kterému se příliš nevěřilo.
Držel mužstvo v nečekaně náročném čtvrtfinále s Lotyšskem, v semifinále trápil kanadské střelce a ve zdánlivě rozhodnutém finále odolával náporu oživlého soupeře – zejména formace s Šatanem, Handzušem a Bartečkem mocně sahala po vyrovnání. Čechmánek ale vydržel.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 5
2001, Hannover, Milan Hnilička
Devět zápasů, třináct inkasovaných branek – a to se dvakrát nastavovalo. Hniličkovi se turnaj, na kterém reprezentace završila zlatý hattrick, vydařil opravdu slušně. Vymazal ve čtvrtfinále Slováky, hrdinně vzdoroval Švédům a ve finále dlouho držel naděje Čechů, kteří se v poslední třetině probrali a Finy nakonec zdolali v prodloužení.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 5
2005, Vídeň, Tomáš Vokoun
Rok předtím vypadl Tomáš Vokoun s týmem ve čtvrtfinále po nájezdech, na začátku sezony nedotáhl mužstvo do finále Světového poháru, během ní se mu nijak zvlášť nevedlo. V závěru si ale vše vynahradil. S výjimkou utkání s Kazachstánem (to odchytal Hnilička) neopustil branku a překonán byl jen devětkrát (v osmi duelech, z čehož dva dospěly do prodloužení).
Proti Němcům se blýskl čistým kontem, které pak „ulovil“ ještě jednou – v třeskutém finále s Kanadou. Výrazně se ale podepsal i pod čtvrtfinálovým postupem přes USA. Američanům Češi vrátili vyřazení z pražského šampionátu a Vokoun si v závěru symbolicky vychutnal Roachův nájezd, který rok předtím znamenal slzy zklamání.
2010, Kolín nad Rýnem, Tomáš Vokoun
O pět let vyzrálejší, stejně nepřekonatelný. Za výrazně obměněným mužstvem neztratil nic na své kvalitě, rostl zápas od zápasu a ve finále jej Rusové pokořili až v poslední minutě – i díky tomu Češi opět slavili na turnaji, který má navždy jisté místo v učebnici o českých hokejových dějinách.
Drahomír Kvasnička, Petr Sobol
Pro úplnost dodejme, že Vokoun kapituloval třináctkrát, vychytal dvoje nájezdy a chyběl jen v duelu s Norskem. Ukázkový příklad toho, jak zkušený gólman může přispět k úspěchu týmu bez plejády věhlasných hráčů.
Foto: Profimedia.cz