Triumfy v sešívaném i s Maccabi: Srdeční klub je Slavie
19. březen 1996. Slávisté hrají v Římě odvetu čtvrtfinále Poháru UEFA, na Olympijský stadion si přivezli výhru z domácího zápasu 2:0, skórovali Poborský s Vágnerem. Náskok ale v normální hrací době maže Moriero s Gianninim, v 99. minutě přidává třetí zásah Moriero. 63 859 fanoušků už vidí římský celek v semifinále.
O 180 vteřin později ale Jiří Štajner vyhrává hlavičkový souboj, míč putuje k Jiřímu Vávrovi, který střílí postupový gól. Akce náhradníků zajišťuje Slavii historický úspěch.
„Honza Stejskal vykopl míč, Štajny to prodloužil zády, já si balon posunul na pravou a metr před vápnem vypálil. Střela šla mezi nohama obránce. Mířila vedle, ale nepatrně mu škrtla o patu. I teď, po čtvrtstoletí, když mě fanoušci potkají, tak se na to stačí řeč. Ale tak často se mi to zase nestává, občas se ale zeptají. Je to příjemné, taková nostalgie, ale už je to hodně dávno,“ vypráví 46letý bývalý záložník, který červenobílé barvy hájil mezi lety 1994–1997.
Od té doby žádný z českých klubů takového úspěchu na evropské scéně nedosáhl. Sešívaní dvakrát v Evropské lize bušili na brány semifinále, porážky s Chelsea a Arsenalem ale tým do nejlepší čtyřky nevpustily.
Na památnou sezonu 1995/96, kdy svěřenci trenérů Františka Cipra s Josefem Pešicem dokráčeli přes Sturm Graz, SC Freiburg, Lugano, Lens a AS Řím mezi nejlepšími čtyři týmy Poháru UEFA, kde nestačili na Bordeaux, a v domácí soutěži po 50 letech získali mistrovský titul, Vávra vzpomíná dodnes.
„Byl to nejlepší rok mojí kariéry, určitě. Na ty úspěchy, titul po 50 letech a jízdu v Evropě, kde jsme v Poháru UEFA došli tak daleko, se prostě nedá zapomenout. Ze spoluhráčů se stali moji výborní přátele, třeba Martin Pěnička a Ondrej Krištofík. S tím jsme se vídali i dlouho po kariéře."
Maccabi Haifa? Moře, výlety a žádný gól
Vávra za Slavii odehrál 80 soutěžních zápasů, v srpnu 1997 kývl na své první zahraniční angažmá. Podepsal smlouvu s Maccabi Haifa. „Když jsme hráli se Slavií na Bohemce, tak tam byl nějaký skaut nebo dokonce trenér z Maccabi. A asi jsem se mu líbil. Takže mě oslovil, jestli bych za Maccabi Haifa nechtěl jít hrát. Musel jsem si vzít čas na rozmyšlenou, trvalo to asi čtrnáct dní, ale nakonec jsem řekl, že do toho jdu. Vím, že nás s přítelkyní hodně lákala destinace. Moře a teplé klima.“
V Ligat ha´Al odehrál ale v ročníku 1997/98 jen šestnáct utkání pro jednu asistenci. Maccabi skončilo v lize čtvrté sedmnáct bodů za mistrovským Beitarem Jerusalem. „Bylo to tam fajn, hezké počasí, vždycky se trénovalo večer, protože bylo horko. Fotbalově mi to tam moc nevyšlo, protože jsem tam nedal jediný gól a oni si mě tam kupovali jako střelce. Takže to bylo takové rozporuplné. Alespoň jsme ale vyhráli tamní pohár. Vzpomínám na to v dobrém, byl jsem tam s přítelkyní a snadno jsme si na to zvykli, bylo to tam fajn. Chodili jsme se koupat k moři, jezdili na výlet do Jeruzálema, Betléma a tak. Za rok jsme se vrátili do Česka, podepsal jsem s Jabloncem.“
Čtrnáct dnů starý duel, ve kterém slávisté podlehli ve 3. kole základní skupiny Evropské konfereční ligy Maccabi 0:1, v televizi nesledoval. „Neviděl jsem to, protože to dávali na Sport 1, který bohužel nemám. Z výsledku jsem byl ale hodně překvapený, protože jsem myslel, že tam Slavia musí vyhrát. Myslím si ale, že v odvetě určitě vyhrajeme. Máme na to hráčský kádr, lepší fotbalisty, věřím, že se to potvrdí.“
A komu bude Jiří Vávra fandit? „Určitě Slavii. Byl jsem tu čtyři roky. Slavia je můj srdeční klub,“ usmívá se bývalý záložník, majitel jednoho reprezentačního startu, který aktuálně pracuje v dopravním podniku.
„Normálně se zapojuju do pracovního procesu, ale fotbal mám pořád rád. Občas si jdu zahrát s kamarády nebo u nás na chalupě v Dětenicích si jdu zatrénovat. Myslím, že to je okresní přebor,“ uzavírá mistr ligy se Slavií a vítěz izraelského poháru.
Zápas sešívaných proti Maccabi Haifa začíná v Edenu ve čtvrtek ve 21:00, přímým přenosem ho vysílá stanice Sport 1.
