„Je to už hodně dlouho, co jsem pryč, ale vyrůstal jsem tady a žil skoro dvacet let,“ vypravoval devětadvacetiletý obránce po zápase v Třinci, v němž v souboji druhého s prvním Hradec i díky jeho gólu 2:0 vyhrál a potvrdil svoji aktuální výbornou formu.
Pryč jste opravdu už dlouho, není pro vás výhra v Třinci tak trochu běžná?
Ta současná vůbec. Věděli jsme, jaký tým proti nám bude stát, jsou první v tabulce, mají výborné mužstvo. A i když to tady znám křížem krážem, tak to stále má něco do sebe. Navíc jsme tady s Litvínovem vyhráli titul, vzpomínky tak mám jenom hezké a rád se vracím a rád na začátky v Třinci vzpomínám.
Prý na každém svém zápase v Třinci máte v hledišti řadu fanoušků z rodiny, byl tam jejich kotel i tentokrát?
Ano, měl jsem tady rodinu, byl tady taťka, brácha, můj synovec, takže spíš takový rodinný koutek, ale asi ne všichni fandili mně. Bratrův syn tady hraje za žáky nebo přípravku, dres měl podle mě třinecký, ne můj, on fandí Třinci. (smích)
Co rozhodlo o vítězství Hradce?
Podle mě detaily. Kdyby Třinec dal gól v první třetině, bylo by to pro nás hodně těžké. Jsem rád, že jsme to přečkali. Potkaly se dva týmy, které jsou teď nahoře a mají formu, myslím, že fanouškům se zápas musel líbit.
Byla pro vás a pro mužstvo velká výzva zastavit třineckou bodovou šňůru?
Věděli jsme, že vyhráli sedm posledních zápasů, navíc další motivací bylo vyhrát na ledě prvního a dokázat si, že můžeme v extralize porazit kohokoliv.
Vy jste k tomu mohl slavit i gól, který jste vstřelil. Asi potěšil i přesto, že to byl gól, kterému se podle toho, jak puk dojel do branky, říká „podleďák“.
Souhlasím, ono to opravdu snad podletělo pod trubkama. Alespoň to tak vypadalo, ale počítá se, což je hlavní. Přitom já jsem vůbec neviděl, kudy puk do branky šel. Jestli pod nohama hráčů, nebo vedle nich. Měl jsem asi tři nebo čtyři před sebou, tak jsem jenom chtěl, abych někoho netrefil.
V zápase podali výborný výkon oba brankáři. Jak se vám hrálo proti Marku Mazancovi, který ještě v minulé sezoně chytal právě za Hradec?
Musím uznat, že Mazi chytá opravdu výborně, je to jeden z nejlepších, ne-li úplně nejlepší gólman v extralize. Znám se s ním už odmalička, on chytal za Písek, já hrál za Milevsko, často jsme proti sobě hráli a jsem velice rád, že se mu daří.
Jak jste si ho svým gólem „vychutnal“?
Neřekl bych, že jsem si ho nějak vychutnal, většinou je to tak, že se po zápase snažíme chvíli pokecat. Oba jsme přece jihočeští kapři...
Čeho si jako obránce ceníte víc? Svého gólu, nebo toho, že jste Třinec jako první vynulovali?
Že jsme v této sezoně první, komu Třinec nedal gól, to jsem ani nevěděl, ale jsem za to velice rád, protože to ukázalo kvalitu kádru a jeho sílu v útoku, jsou extrémní.
Když jste mu v zápase střílel na jeho lapačku, všiml jste si, že má ještě hradeckou?
(Směje se). To opravdu ne. Jinak ale musím říct, že Aleš Jergl výborně vybojoval puk za brankou, já si tam pomalu naťapkal, zakřičel na něj a vypálil směr brána. Upřímně musím říct, že jsme nemířil, jestli nahoru, nebo dolů, prostě jsem to urval a spadlo to branky.
Po utkání jste v kabině křičeli, že byste rádi měli den volna. Vymodlili jste si volno na středu?
Většinou jsou tam takové narážky, ale rozhodnutí je vždy na trenérech. Program je opravdu náročný a den volna přijde vhod. Po takovém zápase přijedeme domů po půlnoci, jsme stahaní, takže je super, když se můžeme trochu vyspat.