Završil ji před pár dny na Kypru prvenstvím ve finále Světového poháru, což se mu podařilo poprvé.
V teplém přímořském vánku večer kouřil doutníky, bez zábran přetahoval večerku a užíval si atmosféru závodu, v němž se - stejně jako v Tokiu - o první místo utkal s Jiřím Liptákem.
Čeští střelci na trap kralovali v Larnace, vyhrál Kostelecký před Liptákem |
Jen pořadí si tentokrát vyměnili.
Berete to oba dva tak, že finále Světového poháru dopadlo správně, jak mělo, a každý z vás má teď ze vzájemných soubojů jedno zlato?
Těžko říct, jestli někdo určí, co je správně a kdo má víc vyhrát. Byl to především férový souboj, a věřím, že Jirka mi to přál. Olympiáda byla daleko důležitější, tu dokázal vyhrát on a taky to bylo fér. Dodnes se nás lidi ptají, jestli jsme pořád kámoši, a zatím na nás nikdo nic nenašel. (úsměv) Nechci říct, že je jedno, jestli je člověk první, nebo druhý, ale asi to mělo být právě takhle.
Možná olympiáda vaše přátelství spíš upevnila?
Věřím, že jo. Zrovna nedávno jsem podepisoval fotky, co mi Jirka pro někoho nechával na stole, byly tam fotky z olympijského finále, jak si ťukáme pěstmi, a to ti fakt ukápne slza. Hned jsem mu napsal, že je to neskutečné, co jsme dokázali, a myslím, že na to nikdy nezapomeneme. Budeme staří dědci u piva s fajfkama, nikdo nás už nebude znát a my si na Tokio zase zavzpomínáme.
Vládla na Kypru uvolněná nálada odpovídající konci sezony?
Co se týká českého týmu, tak velmi uvolněná. (směje se) Nebáli jsme se posedět trochu déle do večera, zapálit si doutník. Kecali jsme, bylo pěkné počasí, tak jsme nedodržovali večerku jako na jiných velkých závodech. Ostatní jeli naplno, pro ně to byla první příležitost nám olympiádu vrátit. Pak chodili kolem nás, viděli nás pokuřovat a smáli se: vy už máte hotovo, nechte to taky nám! No, a nestalo se. Tak nevím, jestli na příštích soutěžích neuvidíme všechny ostatní hulit doutníky a sedět do večera.
Zní to jako ideální tečka za sezonou.
Moc se mně tam nechtělo. Testovala se nová pravidla, cestování a všeho okolo jsem měl taky už dost. Nakonec jsem rád, že jsem tam byl. Finále svěťáku jsem ještě nikdy předtím nevyhrál, tak jsem rád, že jsem se na Kypr odhodlal.
 |
Šel jste zase z voleje, bez tréninku, jako v srpnu na mistrovství republiky?
Ba ne. Lehce jsem trénoval doma a měl jsem nějaký problém se zbraní, tak jsem byl asi pět dnů v Itálii a tam jsem střílel taky. Byla i moje povinnost přijet tam po olympiádě, otestovat střelivo na příští rok. Střílel jsem ale méně. Cítil jsem, že bude lepší se šetřit a případně to prodat na Kypru.
Vypadá to, že pokračování kariéry z toho všeho u vás nějak samo vyplynulo.
Asi to tak nějak bylo. S odstupem času jsem si ještě víc cenil celé této sezony a cítil jsem, že chci zkusit ještě příští rok.
S výhledem na další olympiádu v Paříži?
Ta je hodně daleko. Neznáme postupový klíč, nikdo nemá nic jisté. Budu to zkoušet sezonu po sezoně a uvidím, kam mě to dovede.
Dřív jste signalizoval, že se potřebujete sejít ještě s vedením Dukly a trenérem reprezentace Petrem Hrdličkou, abyste měl úplně jasno. Co jste od nich slyšel?
Šlo o jedinou věc, a to jestli chtějí, abych za ně i v šestačtyřiceti letech závodil. Jak v Dukle, tak v reprezentaci, kde to po nás mladí kluci jednou budou muset převzít. Tak abych někde nezavazel. Po výsledcích, jaké jsem letos měl, jsem tušil, že chtít budou, ale potřeboval jsem to slyšet.
Připouštěl jste si, že by vás odmítli?
Možná by bylo jednodušší, kdyby se to vyřešilo takhle! (směje se) I když po olympijské medaili ne, to mi bylo víceméně jasné.
Pořád se točíme kolem olympijské medaile a finále s Liptákem. Jaké pro vás bylo si duel zopakovat ve finále Světového poháru, což se dalo prezentovat jako odveta za Tokio?
Nic jiného se čekat ani nedalo! (smích) My jsme se o tom znovu bavili, a oba si neskutečně vážíme toho, že jsme zase vypinkali celý svět. Ono to fakt není normální, udělat to na dvou vrcholných závodech po sobě. Ve finále svěťáku je jen 12 střelců v každé disciplíně, je to něco jako Turnaj mistrů v tenise. Nevnímal jsem to tak, že střílím proti Jirkovi, ale s ním. Zase jsme tam zůstali my dva, podívali jsme se po sobě a jenom jsme se zasmáli. A už to jelo.
Je to tak dobré obsazení finále, že byste ho chtěli pokaždé?
To je jasné, že ano, ale ani jeden z nás nejsme takový snílek, abychom si mysleli, že to tak bude. Lidi na Kypru se tomu taky smáli, ale už jsou to úsměvy, za nimiž cítíte takové to: běžte už někam. Není to normální, že se to podaří, a nebude to pravidlem.
