Nejde se nebavit o vašem prvním, velmi úspěšném vstupu do hudebních vod, ve kterých se až dodnes pohybujete v podstatě nepřetržitě. Kde a jak vznikl ten obrovský boom kolem vaší domovské kapely Ecstasy of St.Theresa?
S Janem Gregarem, kterému se říkalo Puding, jsme se potkali na konci osmdesátých let v kavárně Slavia. On tehdy hrál v punkové kapele Modrý tanky, já měl kapelu Nocturne, pojmenovanou podle jednoho alba Siouxsie and the Banshees. Na inzerát jsme sehnali rytmiku – Davida Litváka na basu a bubeníka Petra Wegnera. Mně naštěstí došlo, že nemám zpívat a úplně náhodou od kamaráda Petra Macháčka z až později vzniklých Naked Souls jsem dostal nahrávku nazpívanou jeho tehdejší přítelkyní.
Neměla na dárek k jeho narozeninám nebo svátku, tak mu nahrála kazetu. Byl jsem z toho nadšený, Petr nás s Irnou propojil, a tak vznikla Ecstasy of St.Theresa. První samostatný koncert jsme měli na jaře roku 1991 v Rock Café. Předtím jsme si ale v domácím studiu Dana Rodného, vlastně v jeho pokoji, nahráli na osmistopý kazeťák demo a to jsme poslali do Radia 1. Začalo se strašně hrát, takže náš úplně první koncert byl vyprodaný a před klubem stálo třeba dalších sto lidí, kteří se nedostali dovnitř.
My jsme si vždycky dělali, co jsme chtěli, a to je taky jediná cesta, která dává smysl.