První díl edice korespondence Aloise Musila (1868-1944), orientalisty, arabisty, teologa a cestovatele, sleduje kulturní a politický kontext společenských sítí první Československé republiky v souvislosti s budováním Orientálního ústavu.
Litujete rozpadu Československa? (Ptáme se od 28. října 2021)Anketa
Ačkoli se laik takto odborně pojatého textu možná lekne, naprostý opak je pravdou. Korespondence je ryzím dokumentem zachycujícím Musila ve všech polohách. Od zdravotních potíží přes rodinu po americkou štaci. Zejména dopisy mezi Musilem a Niederlem patří v I. díle k nejcennějším. Musil nejenže bez přetvářky popisuje strasti amerického života, zvyky a těžký jazyk, ale rovněž nabádá k pracovitosti a studiu, bez něhož se ve Spojených státech nikdo neobjede a neprosadí. Dopisy mezi těmito dvěma tvoří podstatnou část prvního vydaného svazku.
Jako příklad citujme list z 5. prosince 1927 adresovaný z New Yorku Lubomíru Niederlemu.
„Na bytě se nemám lépe. Bydlím ve starém dřevěném domě. Nad sebou mám tři obydlené pokoje, kolem své světnice chodbu na třech stranách a v rohu koupelna a záchod. Američané neumějí choditi po tichu; prkna praští, kroky bubnují. Tam pracuji v neděli a každý den ráno a večer. Děkuji Pánu Bohu, že mi dovolili spávati na půdě. Mrzne tam sice, ale mám aspoň klidnou noc; nade mnou je pouze střecha a z dolu hluk tak neproniká.“
Korespondence Aloise Musila
zdroj: Masarykův ústav a Archiv AV ČR
Knihy jsou rovněž opatřeny životopisnými medailony, soupisem kompletní korespondence, archivními prameny a rejstříkem. Pro zájemce o studium nabízí také vybranou bibliografii. Bedřich Hrozný, Pavel Žďárský, Milena Klímová, Adéla Jůnová Macková, Vincenc Lesný, Oldřich Klobas, Edvard Reich a další.
Do obou knih je velmi snadné se začíst, a to nejen díky zpracovanému jazyku popsanému v ediční poznámce, ale především kvůli erudici autorů. Ti nejenže po formální stránce neudělali jedinou chybu, dovolili si taktéž mírnou nadsázku. Ta především přibližuje zdánlivě složitý útvar do zcela přijatelné polohy. Na mysli máme zejména úvody kapitol k medailonům „otců zakladatelů". Jsou totiž uvozeny větami; Korespondence Aloise Musila a Lubora Niederleho aneb Musíme si pomáhat. Či Korespondence Aloise Musila a Zdeňka Fafla aneb Zápas o zrození Orientálního ústavu.
Pro bližší představu badatelské práce doplňme pramen pro jeden z dopisů Rudolfa Hotowetze Aloisi Musilovi ze září 1920.
Originál, strojopis, dva listy. Na druhém listu připsáno: slovutný pán prof. RR. Alois Musil, řádný prof. české univerzity atd., v Rychtářově. LA PNP fond, Alois Musil, sign. 169/57, korespondence Rudolf Hotowetz
Samozřejmostí jsou rovněž poznámky pod čarou, které vysvětlí v korespondenci uvedené pojmy či odhalí stylistické záměry, postupy pisatelů.
Druhý díl edice korespondence, o poznání rozsáhlejší, je věnován vzájemnému písemnému styku tohoto význačného orientalisty se zemědělským ekonomem Edvardem Reichem (1885–1943). V jejich dopisech můžeme sledovat utváření Musilových sociálních sítí v oblasti politické, jeho sepětí s agrární stranou a prostřednictvím Edvarda Reicha s ministerstvem zemědělství. Sociální interakce obou aktérů se neomezovala pouze na pracovní záležitosti, ale zahrnovala též odbornou a publikační činnost, společné trávení volného času, pobyty na letních bytech a rodinné vztahy.
Za poskytnutí hutných svazků pro tento materiál redakce děkuje Masarykovu ústavu a Archivu AV ČR.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
