ČASOPROSTOR A PROTOPLÁNOVÉ TĚLO: FORMATIVNÍ PŘÍČINA A RESTARTOVANÁ MORFICKÁ POLE

Úvod

Mnozí čtenáři jistě znají hypotézu britského biologa Ruperta Sheldrakea o formativní kauzalitě a myšlenku "morfických polí". V této eseji tyto myšlenky rozvedu a dám je do souvislosti nejen s recipročním modelem časoprostoru, ale také s okultními koncepty založenými na informacích získaných "paranormálně", tedy prostřednictvím smyslů mimo pět fyzických smyslů, o nichž víme mnohem více. Tyto smysly umožňují některým lidem provádět přímá pozorování "hyperenergií" neboli energií z toho, co si můžeme představit jako paralelní Vesmíry nebo vyšší dimenze.

Formativní příčina a morfická pole

Hypotéza formativní kauzality vidí dědičnost nejen genetiky, ale i fyzické podoby a mentálních a behaviorálních vzorců v dědičnosti organizačních polí, která mají určitou formu zabudované "paměti". Lidé dědí nejen genetické prvky od svých rodičů, ale také vývojové návyky a chování od minulých příslušníků našeho druhu i našich předků. Sheldrake označuje tato organizační pole jako morfická pole - obecnější a souhrnnější výraz než specializovanější "morfogenetické pole" (vztahující se konkrétně na pole modulující genetický projev). Proces, při němž to, co vnímáme jako minulost, ovlivňuje prostřednictvím morfických polí současnost, se označuje jako morfická rezonance. Tento proces zahrnuje přenos formativních kauzálních vlivů prostorově a časově nelokálním způsobem, takže morfická pole mají kumulativní "paměť". Jinými slovy, morfická pole mohou ovlivňovat sama sebe i sebe navzájem na libovolnou prostorovou vzdálenost nebo libovolně dlouhou dobu, což naznačuje, že minulost neodchází pouze do naší paměti, ale zůstává přítomna v určité kauzální kapacitě, kde může ovlivňovat současnou činnost. To naznačuje trojrozměrný (holografický) pohled na čas spíše než jednorozměrný "tok" nebo "šipku" času, kde minulost mizí v nenávratnu a budoucnost stejně tak nemá žádnou reálnou existenci.

Spojení s éterem

Sheldrakeův model sice podkopává samotné základy mechanicko-materialistického světonázoru, z něhož byly vypuštěny všechny stopy teleologie, ale rozhodně není bez opory. Mechano-materialistický pohled na Vesmír jako uzavřený systém byl totiž zdiskreditován empirickým zkoumáním v různých oblastech, včetně diagnostické medicíny, parapsychologie, výzkumu posmrtného života, fyziky, výzkumu volné energie a alternativních způsobů léčení. Stručně řečeno, pozorovatelná fakta vyžadují podobný pohled na svět, jaký postuloval Sheldrake. Teoretický fyzik ve výslužbě a samozvaný "kvantový aktivista" Amit Goswami také poznamenal, že "živé organismy vykazují 'programové' chování, které prozrazuje jejich tajemství - že mají další tělo, které se skládá z pocitů, jež stojí za programy, jež jsou živé organismy schopny spustit". Toto jiné "tělo" je podle Goswamiho "vitální" neboli éterické tělo, o němž po staletí psali věštci a okultisté.

S tím souhlasí i ruský autor, vědec a tvůrce diagnostické techniky vizualizace plynových výbojů (GDV) Konstantin Korotkov, který tvrdí, že existence tohoto skrytého "programu" způsobuje, že organismus na pokraji embryogeneze "proběhne" všemi předchozími vývojovými stádii druhu, k němuž organismus patří. Například všichni procházíme v děloze stadiem embryonálního vývoje, v němž máme žaberní štěrbiny. Sheldrake pečlivě formuloval potřebu postulovat neviditelné programy řídící morfogenezi/tvorbu forem, a to částečně na základě skutečnosti, že naše geny nemají v sobě zabudovány instrukce pro morfogenezi. Projekt lidského genomu zjistil, že náš genom se skládá z pouhých 23 688 genů: téměř 100 000 genů chybí do očekávaného počtu. Nejenže se zhruba 96-99 % naší DNA nepodílí na činnostech kódujících bílkoviny, které budují naše fyzická těla, ale ty genetické prvky, které se na tomto úkolu podílejí, kódují pouze konstrukci něco přes dvacet bílkovin - a neobsahují montážní plán pro uspořádání těchto materiálů do souvislé podoby.

DNA jednoduše neobsahuje všechny informace potřebné k vybudování organismu, natož k jeho udržení! Představa "genetických programů" v genech je tedy zavádějící a prvenství DNA se ukazuje jako další materialistická iluze. Musí být přítomno ještě něco jiného, nějaký druh formujícího vlivu, pole vlivu, které prostě může být pozorovatelné při správném přístroji - možná "éterické tělo". Éterické tělo představuje jeden zvláštní druh morfického pole, které zaujímá svou vlastní frekvenční oblast v blízkosti fyzické sféry. Podle badatele a spisovatele Toma Montalka mají procesy, které se zdají být mechanické a předvídatelné ve velkém měřítku, původ v kvantových skocích, které nejsou předvídatelné fyzikální vědou ani kontrolovatelné čistě fyzikálními prostředky. Éterické tělo je "dodatečným faktorem ..., který tyto kvantové skoky v malém měřítku vychyluje, aby vyrovnal síly entropie ve velkém měřítku". Éterické tělo je "energetická šablona, která vychyluje pravděpodobnost akauzálních biologických událostí tak, aby vznikl uspořádaný a inteligentní život". Toto formující pole je tvořeno tím, co hinduisté již po tisíciletí znají jako pránu a co Číňané nazývají čchi/Qi. Ve velké části okultní literatury, zejména v teosofii, se éterické tělo označuje jako éterický dvojník, který je ve všech ohledech dvojníkem fyzického těla, ačkoli existuje ve vyšší frekvenční oblasti, která je běžnému lidskému zraku neviditelná.

Stejně jako Sheldrakeova morfická pole funguje éterické tělo spíše pravděpodobnostně než deterministicky a mechanicky. Pokud je éterická sféra "zrcadlovým" (převráceným/recipročním) protějškem té naší, kde čas v jistém smyslu "běží pozpátku", pak by působila jako další vliv zkreslující pravděpodobnost tím, že by "táhla" na fyziké úrovni z toho, co považujeme za budoucnost. Stejně tak Sheldrake připouští možnost této dynamiky "pozpátku v čase" pro morfická pole, přestože ta se současně s každým okamžikem stávají stále více "podmíněná" "minulostí", stávají se časově sobě podobná (nelokálně v čase). Paradoxně se morfická pole chovají jakoby cíleně, zdánlivě jsou tažena dál z "budoucnosti" a současně ovlivňována nahromaděnou "hybností" historie vlastního druhu spolu s vlastní individuální historií. Obvyklé operace morfických polí fyzických organismů mají éterický základ, protože opakované chování vytváří v éterické rovině určitý druh hybnosti, která vychyluje pravděpodobnost pokračování tohoto chování.

V Sheldrakeově modelu "morfická pole jsou formována a stabilizována morfickou rezonancí z předchozích podobných morfických jednotek, které byly pod vlivem polí stejného druhu. V důsledku toho obsahují jakousi kumulativní paměť a mají tendenci se stávat stále více obvyklými". Pokud jsou tato "jemná pole" torzními poli - neelektromagnetickými silami působícími v poli nulového bodu/ éterickém prostředí - je toto programové habituální chování snad pochopitelné, protože torzní pole jsou podle teorie vysoce stabilní. Ve skutečnosti se často používá obecnější termín "skalární pole" místo toho, co by bylo vhodnější označit jako éterická pole. Podle definice má skalára velikost, ale nemá směr (proto se pole nulového bodu označuje také jako pole skalárního potenciálu). Pojem "skalární" se někdy používá v obecném smyslu pro označení polí, která nejsou elektromagneticky detekovatelná - která pocházejí "mimo" naši časoprostorovou vztažnou soustavu, ale přesto v ní mohou vyvolávat účinky.

Očima vidoucího

Představa, že za morfogenezí fyzických organismů stojí éterická pole, získává na popularitě a vědecké věrohodnosti, už jen proto, že moderní technologie nám umožňují fotografovat elektromagnetické efekty vytvářené těmito poli. Autor a badatel Jay Alfred píše o roli, kterou hraje éterické tělo neboli pole "bioplazmy". Bioplazmatický plod se ovíjí kolem fyzikálně-biomolekulárního zárodku a zároveň prochází zrychlenou morfogenezí (ve srovnání s fyzikálně-biomolekulárním zárodkem). Fyzikálně-biomolekulární tělo je tedy řízeno [éterickým] bioplazmatickým tělem, které funguje jako elektronická matrice a časově rozlišený hologram, jenž řídí jeho vývoj. Pro Alfreda by biologická evoluce na Zemi nemohla probíhat bez pomoci jemných bioplazmatických těles, která interagují s biochemickými poli prostřednictvím slabých elektromagnetických (EM) polí. Právě jejich interakce s elektromagnetickými poli (anebo jejich vytváření) nám umožňuje fotografovat "jemná bioplazmatická tělesa" pomocí speciálně navrženého zařízení.

Poté, co jsme identifikovali význam éterického morfického pole podobného plazmě pro morfogenezi, jsme vyřešili pouze část záhady. Tento scénář vyvolává otázku původu éterických polí - a právě zde jsme nuceni ponořit se při hledání odpovědí hluboko do příslovečné "králičí nory". Okultisté a jasnovidci nám v průběhu let přinesli mnoho poznatků o multidimenzionální povaze člověka a našeho Vesmíru - poznatků, kterým se vědecká komunita, závislá na redukcionistické epistemologii a ontologii, důrazně brání tomu, aby viděla vědomý a živý Vesmír takový, jaký je, v drtivé většině vyhýbala. Práce Barbary Brennanové, bývalé fyzičky atmosféry, která nyní píše a pracuje jako jasnovidná léčitelka, má zvláštní význam pro koncept morfických polí a přenáší teoretickou práci vědců, jako je Sheldrake, do oblastí, které jsou téměř všem ostatním vědcům (kteří si možná nevyvinuli potřebné psychické schopnosti, aby k nim měli přístup), neznámé. Na základě svých přímých jasnovideckých pozorování nabízí Brennanová mapu lidské bytosti, která zahrnuje (ve vzestupném pořadí) fyzické tělo, éterické tělo, emocionální tělo, mentální tělo, tělo éterické šablony, astrální tělo, nebeské tělo a kauzální tělo (plus další dvě nad rámec, kterými se zde nemusíme zabývat).

Všimněte si přítomnosti "těla éterické šablony" (protoplánu), které je ve schématu věcí "výše" než éterický dvojník, o němž jsme dosud hovořili. Brennanovo schéma je jediné, které jsem viděl a které zahrnuje vyšší dimenzionální šablonu pro nižší dimenzionální éterické tělo, které se zdá být součástí našeho časoprostorového referenčního rámce a je obecně považováno za "fyzikální" povahy, i když jemnější (hůře vnímatelné) fyzikality než běžná hmota. Jaká je povaha této šablony éterického těla? Brennanová uvádí, že se jedná o plán dokonalé podoby, kterou má éterické pole nabýt. Jeho vzhled přirovnává k fotografickému negativu; toto toroidní torzní pole se skládá z matrice průhledných čar (ve 3D podobě lidského těla) na kobaltově modrém pozadí "pevného prostoru", podobně jako plán architekta. Brennan popisuje proces, který tuto formu vytváří, jako výsledek nekonečného počtu rovin přicházejících ze všech směrů a vyplňujících celý prostor s výjimkou kulové plochy, která zůstává prázdná. Tato prázdná koule je negativním prostorem, v němž může existovat éterické pole/dvojník a který pak tvoří mřížkovou strukturu, jež řídí fyzickou morfogenezi.

Tento scénář (morfických) polí vnořených do polí je přesně tím, co předpovídá Sheldrakeova teorie formativní kauzality. Každé jednotlivé "tělo" uvedené Brennanovou (a dalšími jasnovidci) je určitým druhem morfického pole, které usnadňuje a ovlivňuje určité aspekty lidského projevu (fyzického, emocionálního, mentálního atd.). Rakouský filozof, architekt a esoterik Rudolf Steiner - člověk obdařený vlastními značnými jasnovideckými schopnostmi - v knize "Nástin okultní vědy" (1909) vysvětlil, že pro "nadsmyslové" (psychické) vnímání je přítomnost například kamene v "duchovním světě" indikována jakousi dutinou, zdánlivou absencí formy nebo negativního prostoru, podobně jako to popisuje Brennan: "Kolem této dutiny je však viditelná síla, která dává kameni formu." Zdá se, že Steiner se také mohl naladit na to, co Brennan označuje jako úroveň éterické šablony, vzájemnou realitu, která je jakousi inverzí té naší. Objekty, které zde Steiner viděl, se jevily jako protiklad formy, kterou měly ve fyzickém světě - ne nepodobné negativu fotografie ve srovnání s vyvolaným obrazem (analogie, kterou používá Brennan).

Zvuky jako časoprostor

"Obrácená" rovina reality, kterou zaujímá éterické vzorové tělo, jak ji popisují Brennan a Steiner, zní jako to, co teoretik systémů Dewey Larson nazval časoprostorem. V Larsonově teorii vzájemných systémů, kterou začal rozvíjet v roce 1959, je náš trojrozměrný časoprostor doprovázen trojrozměrnou časoprostorovou sférou ("implicitní řád"), čímž vzniká šestidimenzionální systém reality, v němž mezi jednotlivými sférami probíhá tok pohybu, síly a energie. Časoprostor zde můžeme považovat za fundamentálnější než náš časoprostor a vlastně za jeho "zrod". V této vzájemné časoprostorové sféře se jakýkoli pohyb neprojevuje jako pohyb v prostoru, ale jako pohyb v časovém rámci (tj. v čase). Teoreticky, pokud máte přístup do této obrácené sféry, můžete pomocí svého vědomí "cestovat v čase" a snadno nahlížet do minulosti i budoucnosti. Jak již bylo uvedeno, Steiner označoval jinodimenzionální "dutinu" kolem objektů za existující v "duchovním světě". Je zajímavé, že Brennanová při svých jasnovideckých výzkumech zjistila, že za rovinou mentálního těla odhaluje analýza horních čtyř aurických vrstev přítomnost bytostí bez fyzických těl - tedy "duchů". Uvádí, že tyto vyšší sféry jsou prožívány během spánku, ale po probuzení se na ně nevzpomíná.

K tomuto závěru dospěl i známý badatel Robert Monroe a jeho tým výzkumníků v "Monroeově institutu" ve Faberu ve Virginii. Podle Monroea se každou noc během spánku dostáváme do tohoto "druhého stavu" a opouštíme své tělo, abychom po určitou dobu působili v nefyzických rovinách. Monroe měl dar to dělat snadno - v kteroukoli denní dobu - a během svého bádání potvrdil mnoho hlavních okultních tezí týkajících se života po smrti, duchů, reinkarnace atd. Luckman nahlíží na Larsonův model ve světle torzní fyziky a upravuje jej tak, aby odpovídal formám léčení pomocí zvuku, jako je jeho vlastní technika, která využívá kombinaci zpívaných a mentálně intonovaných samohlásek a také frekvencí Solfeggia ke stimulaci mobilních prvků DNA k iniciaci léčebných procesů ve fyzickém těle.

Důvod, proč do této diskuse zapojit Luckmanovu metodu léčení založenou na zvuku a doprovodný teoretický model, je následující: Brennanová v knize "Hands of Light" výslovně uvádí, že éterická šablonová rovina reality - v níž sídlí všechna éterická šablonová těla (morfická pole) pro všechny formy v našem Vesmíru - je oblastí, v níž zvuk vytváří hmotu. Potvrzuje, že na této úrovni je použití zvuku při léčení nejúčinnější (ačkoli v této sféře není "zvuk" stejný, jako jej vnímáme zde v časoprostoru). Poruchy v nižším aurickém poli musí být napraveny v éterickém vzorovém těle v tom, co označujeme jako časoprostor, aby fyzické tělo v časoprostoru mohlo opět normálně fungovat. Podobně jako Brennan, i Luckman - který označuje časoprostor jako zvukovou doménu - píše, že ".....osvědčeným a pravdivým způsobem, jak usilovat o skutečné [léčení a transformaci], je práce se zvukem, protože zvuk je schopen přistupovat ke zvukové doméně a měnit ji", což je oblast, v níž sídlí morfické/torzní pole známé jako éterické šablonové tělo. V Luckmanově modifikovaném Larsonově modelu je časoprostor neboli zvuková doména místem, kde "zvuková torzní pole" tkají šablony pro naši bioenergetickou tapiserii. Brennanovo vizuální ztvárnění éterického šablonového těla existujícího ve své vlastní zvukové doméně odhaluje v zásadě toroidální morfologii: jinými slovy, rotující a samovolně se udržující stojaté torzní (skalární) pole.

Biologický mechanismus, díky němuž Luckman objevil, že zvuk může iniciovat transformaci na úrovni, kterou v časoprostoru identifikujeme jako éterickou šablonu, je naše samotná DNA. Zdá se, že specifické sekvence samohlásek plus zvukové frekvence ze Solfeggiovy stupnice jsou schopny vyvolat hlubokou změnu na té nejzákladnější mikrobiologické úrovni. V souvislosti s tím bylo v kontrolovaných experimentech vědecky prokázáno, že zvukové a světelné frekvence lze použít k přepsání genetických kódů, a to dokonce do té míry, že žabí embrya lze přeměnit na embrya salamandrů, jejichž výslední dospělí jedinci se mohou dokonce rozmnožovat. Vzhledem k tomu, že éterické šablonovité tělo je samo o sobě odvozeno od "vyšší" kauzální šablony těla - která uchovává tematické informace z minulých životů, včetně energetických pozůstatků velkých zranění, která byla dříve získána v jiných životech - a je v ní obsaženo, vyžaduje léčení konkrétních neduhů pramenících ze zranění v minulém životě s největší pravděpodobností přístup do kauzálního těla. V závislosti na schématu, je kauzální rovina tím nejvyšším na dimenzionální škále, kam se můžeme dostat a zároveň zůstat v rámci pojmu "já", který můžeme chápat jako lidský. Kauzální rovina představuje zásobárnu všech pozitivních vlastností nashromážděných během mnoha našich životů.

Trojdílná pravda

Poté, co jsme si ukázali, co vysvětluje morfogenezi fyzického těla a jeho éterického dvojníka, jsme pouze takříkajíc posunuli cílovou rovinu. Znovu vyvstává otázka, odkud vzniká éterické vzorové tělo a jeho vlastní rovina/dimenze v časoprostoru - a zde vstupujeme na území jogínů, mystiků, léčitelů a odvážných spekulativních vědců. Sheldrake se jako biolog obrátil ke koncepcím implicitního řádu, explikátního řádu a základního základu za nimi - jakéhosi dynamického hologramu, z něhož oba vystupují, označovaného jako "holopohyb" - fyzika Davida Bohma. Implicitní řád je ekvivalentem Larsonova časoprostoru, z něhož se odvíjí explikátní řád (časoprostor). Implikátní řád se vyznačuje "nelokální příchutí", neporušenou celistvostí. Pojem prostorové orientace nebo vzdálenosti zde postrádá smysl, protože podle Larsona tato sféra funguje prostřednictvím časového referenčního rámce. Okultisté nám říkají, že v implikátním řádu lze cestovat kamkoli okamžitě pouhým použitím záměru, což je přesně to, co nám říkají i tisíce lidí, kteří prožili blízkou smrt bez zázemí v esoterice.

"Holopohyb", jednotný základ, který je základem obou těchto vzájemných realit, znají jogíni a další mystici jako Brahman, Absolutno, "Bůh" atd. V Bohmově modelu je jakákoli událost nebo entita z našeho relativního světa formy v časoprostoru (explikativní řád) "abstrakcí z neznámého a nedefinovatelného celku plynoucího pohybu". Tento fundamentální základ je primární, samovolně existující, věčný, nekonečný, bez počátku a v jistém smyslu neměnný - a "nese" v sobě jak relativní realitu časoprostoru (implicitní řád), tak manifestní časoprostor (explikátní řád). Toto nekonečné holografické vědomí je možné zakusit. Zdá se, že mé vlastní nedualistické mystické zkušenosti se poměrně dobře shodují s Bohmovým pojetím holopohybu. (Rozhodně neodpovídají představě o časoprostoru, v němž smyslové vnímání, a tedy i vědomí subjektu a objektu - dualita - může stále existovat, i když v modifikované podobě). Shrneme-li to, máme nyní k dispozici trinitární holistický pohled na sebe sama i na širší kontext reality.

Biologická brána

Naše DNA zajišťuje obousměrnou komunikaci mezi časoprostorem a časoprostorem a umožňuje, aby změny provedené v jedné oblasti ovlivnily operace v druhé. Je to biologický mechanismus nebo anténa, jejímž prostřednictvím se naše morfická (torzní) pole propojují s našimi fyzickými těly. To, že DNA poskytuje biologický mechanismus pro "inženýrství" časoprostoru, pomáhá vysvětlit různé formy interakcí mezi myslí a hmotou zdokumentované v parapsychologii a psychickém výzkumu, protože jak mysl, tak hmota vycházejí ze společného základu nelokálního vědomí a obojí je vyjádřeno torzními silami na nejzákladnějších úrovních.

Závěry

Sheldrakeova teorie formativní kauzality je snadno slučitelná jak s Larsonovou teorií vzájemného systému, tak s teosofickými perspektivami. V diskusi se Sheldrakem dokázal Bohm harmonicky zapracovat morfická pole do svého vlastního trojčlenného modelu paralelního s modelem Larsonovým, z něhož Luckman vycházel a upravil jej tak, aby poskytl teoretický rámec pro metodu regenetiky. V tomto článku jsme propojili léčení založené na zvuku, torzní fyziku a věrohodné jasnovidecké údaje, abychom identifikovali roli jednoho konkrétního morfického pole v morfogenezi, udržování formy a možná i Luckmanovu revoluční léčebnou metodu. Toto morfické pole - které je šablonou pro známé éterické jemné tělo, Brennanová identifikuje jako éterické šablonové tělo, které obývá svou vlastní invertovanou časoprostorovou oblast založenou na zvuku neboli zvukovou torzní doménu. Domnívám se, že tato oblast - která se v Luckmanově přesvědčivém modelu neobjevuje - kromě toho, že je klíčová pro morfogenezi a udržování formy, pravděpodobně poskytuje informace pro léčebné techniky založené na zvuku, které se používají v metodě regenerace, a také pro další modality, které specificky spolupracují s DNA.