Vnímají lidé, kteří se jako zrakově postižení narodí, svět jinak než ti, kdo o zrak přijdou až v průběhu života?
Pochopitelně. Vrozené zrakové postižení totiž vede ke dvěma efektům. Jeden je pozitivní, druhý negativní.
Co je pozitivní?
Člověk, který se se zrakovou vadou narodí, jí není stresován, protože jinou variantu nezná. Ten, kdo přijde o zrak až v průběhu života, ztratí důležitý smysl, na nějž byl zvyklý, opíral se o něj, a tudíž se musí s takovou ztrátou vyrovnat. Hodně ale záleží na tom, zda je jeho získaná vada progresivní, tedy jestli zrak ubývá postupně třeba jako u degenerativních onemocnění sítnice, nebo jestli se jedná o náhlou ztrátu zraku v důsledku úrazu nebo nádorového onemocnění, což je pro psychiku člověka pochopitelně náročnější.
