Daniel Raus: O závanu andělských křídel
Možná se vám to taky stalo. Znáte nějaký obraz, protože jste ho viděli stokrát na stránkách časopisů nebo knih. Je to pro vás ale dílo obyčejné, byť slavné. Nechápete, proč je kolem něj takový poprask. Jenomže pak ho spatříte naživo a pocítíte jeho sílu. Pochopíte, proč ho ta sláva obestírá. Ohromí vás totiž kouzlo originálu, které novinový obrázek nedokáže přenést.
Stalo se mi to například s Janem Zrzavým. Prachmizerná reprodukce jeho Spících lodí krášlila schodiště v základní škole, do které jsem chodil. Zavěšena navíc nepřirozeně vysoko působila naprosto fádním dojmem. Po pár letech jsem Jana Zrzavého potkal na ulici. Nemohl jsem věřit vlastním očím. Hned jsem věděl, že je to on, ale nenašel jsem odvahu ani k pozdravu. Jen jsem instinktivně zastavil, v úctě k velikánovi.
Čtěte také
Napadlo mě, že tenhle nevšední člověk přece nemohl namalovat onen fádní obraz na schodišti mojí základní školy. Vypadalo to jako kontradikce v podstatě. Ale jenom do chvíle, než jsem v galerii spatřil naživo originál jeho Spících lodí. Bylo to jako pocítit nečekaně závan andělských křídel.
Rozebíral jsem před časem tenhle zvláštní jev s mým novinářským kamarádem Rosťou. Měl totiž odletět na Floridu, kde je muzeum Salvadora Dalího se spoustou jeho děl. Tohle musíš zažít, povídám. Zejména jsem zmiňoval obraz, který obsahuje zvláštní optický klam. Salvador Dalí to ostatně po lopatě uvedl v jeho dlouhém názvu, jehož část zní takto: „Gala, rozjímající nad Středozemním mořem, které se z dvaceti metrů stane portrétem Abrahama Lincolna.“
Čtěte také
Je to slavné plátno, před kterým je pořád plno lidí. Vidíte je přicházet a odcházet do vzdálenosti dvaceti metrů, kde se mění onen vizuální vjem. A jak to bývá u Dalího zvykem, nejde ani v nejmenším jen o nějakou lacinou atrakci. Surrealisticky je tam napěchována spousta věcí, některé z nich nejspíš jako výzva pro vaši vlastní představivost.
Skoro étericky je znázorněna nahá Gala, Dalího žena, jak stojí před oknem a dívá se na klidné azurové moře. Nad hladinou právě vychází slunce a otvírá se naopak neklidná, skoro ohnivá obloha, jež na vrcholu najednou mění perspektivu, aby se v ní ukázal typický Dalího námět ukřižovaného Krista, na kterého hledíme nečekaně shůry, jakoby z nebe, pohledem andělů. Když pak odstoupíte do předepsané vzdálenosti dvaceti metrů, všechno mizí a zjevuje se vám portrét Abrahama Lincolna, odvozený od známé fotografie z roku 1864, která je na pětidolarové bankovce.
Čtěte také
Když Salvador Dalí poprvé vystavil tenhle obraz v Gugenheimově muzeu, dodal k němu speciální kukátko, jež vizuální efekt zvýraznilo. Dneska vám stačí foťák mobilního telefonu. Jde ale především o to, že Dalí spojoval vědu, intuici a mystiku, což je pro tenhle obraz příznačné. Podle jednoho z výkladů se v něm pokusil znázornit cestu k vykoupení. Abraham Lincoln představuje svobodu z otroctví, Gala – jako Dalího múza – svobodu sexuální a uměleckou a Kristus svobodu duchovní. Nic vám ale nebrání najít si vlastní interpretaci.
Po čase jsem se s Rosťou zase sešel. Floridu musel zrušit, čekala ho náročná operace. Pár měsíců na to zemřel. Dívám se na reprodukci Dalího obrazu. Na éterickou Galu, na Abrahama Lincolna a ukřižovaného Krista. Myslím na mého novinářského kamaráda Rosťu. Je to, jako bych cítil nečekaný závan andělských křídel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
