Po více než 31 letech a 3 měsících, kdy se stala advokacie svobodnou a nezávislou, se 22. října 2021 uskutečnil v Praze již 8. sněm České advokátní komory, na kterém si advokáti zvolili představenstvo a další orgány Komory pro příští čtyři roky. Již je jasné, jaká jména má jeho 11 členů i 5 náhradníků, co je však zatím „velkou neznámou“, je osoba nového předsedy ČAK, která vzejde z hlasování představenstva na jeho prvním jednání. Kdo bude osmým předsedou ČAK a kdo byli jeho předchůdci?

Prvním předsedou zvoleným ne na sněmu, ale tehdy na konferenci konané ve dnech 6. – 7. prosince 1990, byl JUDr. Karel Čermák, dr. h. c., jenž byl po listopadu 1989 bezpochyby nejvýznamnější osobností české advokacie. Advokáty bylo dokonce toto období označováno jako „čermákovské“. Bohužel tento předseda, stejně jako jeden z jeho dalších následovníků JUDr. Milan Skalník, který vedl Komoru od roku 1995 do roku 1996, již odešli do „advokátního nebe“.

Zbývajících pět předsedů společně pro Advokátní deník zavzpomínalo na dobu svého předsednictví, které bylo v případě JUDr. Karla Čermáka i zatím posledního předsedy JUDr. Vladimíra Jirouska po několikaleté pauze opakovaným „vstupem do téže řeky“.

 

JUDr. Karel Čermák, dr. h. c – předseda ČAK v letech 1990-1994 a 1996-2001

Doktor Karel Čermák měl hlavní podíl na zpracování zásad nového zákona o advokacii a je právě jeho zásluhou, že zákon zakotvoval a umožňoval svobodný přístup k povolání advokáta se zárukou jeho nezávislosti na státní moci a na druhé straně s plnou odpovědností za poskytované právní služby.

Jako první předseda ČAK z titulu své funkce zajistil likvidaci starých organizačních struktur advokacie, a to krajských sdružení advokátů a advokátních poraden a také majetkové vypořádání s převodem pohledávek a závazků na jednotlivé advokáty, které z jejich činnosti vzešly. Jeho přičiněním došlo k vytvoření nové organizační struktury ČAK za plného samofinancování bez jakýchkoliv nároků na státní rozpočet.

Nezanedbatelná byla také jeho činnost na poli profesionální etiky advokáta. Je autorem stále platných etických pravidel českých advokátů, která měla příznivou odezvu i na mezinárodním poli. Ostatně jednou z nejzáslužnějších činností JUDr. Čermáka jako předsedy bylo právě zapojení české advokacie do mezinárodního života a navázání styků s evropskou advokacií a vstup mezinárodních organizací.

Když Karlu Čermákovi končil první mandát, představenstvo ČAK se v roce 1994 dohodlo na tzv. principu rotace, který stanovil jednoroční funkční období pro předsedu Komory. Proto se během tří let od roku 1994 do roku 1996 vystřídali tři předsedové, prvním z nich byl JUDr. Martin Šolc.

 

JUDr. Martin Šolc, předseda ČAK v letech 1994

  „Je třeba nejprve říct, že úspěchy prvních pěti let obnovené Komory nejsou úspěchy jednotlivce, ale skupiny advokátů. Tato skupina docílila několika významných věcí. Především toho, že advokacie zpřetrhala zcela vazby na výkonnou moc státu a předala správu svých věcí nezávislému regulátorovi. Zadruhé toho, že advokacie je jednotná, že přes původně značný odpor advokátů došlo ke sjednocení obou tehdejších advokátních profesí. Možná to dnes zní jako banalita, ale vzpomínám si na to, jak jsem objížděl kraje a vysvětloval, proč má být jen jedna profese, podřízená jednomu regulátorovi. V zemích, kde ke sjednocení profese nedošlo, se se soupeřením dvou regulátorů často potýkají dodnes. Zatřetí skupinka dosáhla toho, že advokacie vznikla jako liberální a otevřená, a to i vůči zahraničním advokátům a kancelářím. A nakonec, že advokacie nepodlehla pokušení stát se „odborovou organizací“ advokátů, ale uchovala si pozici důstojného regulátora, majícího na mysli především zájmy klientů. Já osobně jsem pyšný na to, že jsem členem této skupiny mohl být a nějaký čas ji i vést.“

JUDr. Milan Skalník – předseda ČAK v roce 1995

 Jeho představenstvo v tomto roce zahájilo práce na koncepci nového advokátního tarifu, rekonstruoval se Kaňkův palác a stavěla nová budova v jeho dvorním traktu.

„První zákon o svobodné advokacii připravovali v roce 1990 JUDr. Karel Čermák a JUDr. Martin Šolc, přispěl jsem do něj některými svými podněty, jako i jiní advokáti. Jiná situace byla při přípravě nového zákona o advokacii v letech 1995-6.“ (JUDr. Skalník byl předsedou ČAK – pozn. red.) „Bylo zásluhou tehdejší předsedkyně České národní rady, advokátky JUDr. Dagmar Burešové, která prosadila, že nový zákon o advokacii vznikl na základě poslaneckého návrhu, který procházel napříč politickým spektrem přes nesouhlas tehdejšího premiéra Václava Klause, pro kterého byla advokacie pouze zájmovým sdružením a nikoliv v demokratické části světa uznávaným projevem stavovské samosprávy advokátní profese,“ uvedl JUDr. Skalník při vzpomínce na léta svého působení v Komoře v knize Nestoři české advokacie.

 

Prof. JUDr. Luboš Tichý, CSc., předseda ČAK v roce 1996

Rok 1996 byl rokem pro českou advokacii významným. Byl jakýmsi vyvrcholením druhé etapy vývoje „nové“ advokacie po roce 1989. Zatímco první etapa zahrnující konec roku 1989 a rok 1990 byla završena přijetím zákona o advokacii, druhá etapa vývoje byla charakteristická především úsilím o konsolidaci advokátního povolání především s ohledem na štěpení praktikujících stavů, a to advokátů a komerčních právníků. V roce 1996 byla tato etapa úspěšně ukončena přijetím nového zákona o advokacii, který mimo jiné znamenal sjednocení těchto dvou právnických stavů. Tento dodnes platný zákon znamenal oproti svému předchůdci zpřesnění celé řady pojmů, vymezení působnosti orgánů advokátní komory, stejně jako povinností advokátů a jejich odpovědnosti.

Za úspěch lze také považovat vytvoření jediného praktikujícího stavu advokátů i za cenu možná jen přechodného poklesu jejich úrovně přijetím komerčních právníků, kteří ani zdaleka nesplňovali znalostní předpoklady prověřované advokátní zkouškou. Z hlediska právní kultury však bylo sjednocení nevyhnutelným, neboť zabránilo nejen nerovné konkurenci obou povolání, ale především podstatnému zhoršení úrovně právní pomoci.

 S přijetím nového zákona pak bylo spojeno vydání celé škály stavovských předpisů tak, aby jednak odpovídaly novému zákonu a také aby lépe reflektovaly vývoj české advokacie. Některé z nich, jako například etický kodex, platí dodnes.“

 

Tuto přechodnou etapu „rotujících“ předsedů ukončil 1. sněm ČAK, který se konal 2. prosince 1996, a zahájil tak po konferencích historii sněmů ČAK. Podmínky pro to, aby advokacie byla noblesním povoláním a mohla důstojně navázat na tradici zakořeněnou ve zlaté době dějin advokátní profese, tím byly vytvořeny. V čele ČAK tak podruhé, a tentokrát na 5 let, stanul nestor české advokacie JUDr. Karel Čermák. Jeho následníkem se stal advokát, emeritní soudce Ústavního soudu a současný děkan Fakulty Právnické Západočeské univerzity v Plzni. Jeho jméno je také neodmyslitelně spojeno s dějinami nejen české advokacie…

 

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., předseda ČAK v letech 2002–2003

S odstupem času jsem si o sobě v Bulletinu advokacie č. 1/2004 přečetl tento Snímek pracovního roku, popisující detailně moji činnost v České advokátní komoře v roce 2003.

Mohu říct, že za dodnes „trvanlivé“ výsledky považuji přijetí euronovely zákona o advokacii, minimalizaci zásahu do povinnosti mlčenlivosti v souvislosti s implementací směrnice o boji proti organizovanému zločinu, povolení reklamy advokáta a pěstování mediálního obrazu advokacie. Na mezinárodním poli pak udržení dobrého jména české advokacie a též vyjednání pro Komoru přijatelné výše příspěvku na činnost CCBE.

 

 

JUDr. Martin Vychopeň, předseda ČAK v letech 2009–2017

Z doby svého předsednictví nejraději vzpomínám na to, že jsem měl kolem sebe tým perfektních a pracovitých lidí, kteří měli i potřebné nadšení pro řešení problémů. Bez nich by se nepovedlo nic a využívám této příležitosti, abych jim znovu za jejich práci a nadšení poděkoval.

Osobně jsem také velmi rád, že se podařilo vrátit Kaňkově domu v Praze původní podobu, zavřít nebezpečný a nehezký průchod a současně zachovat historickou paměť místa. Rozhodnutí i řešení bylo správné, protože přízemí Kaňkova domu dnes plní přesně funkci, která mu náleží a esteticky je navíc velmi povedené.

Za další náš významný počin považuji vydání historicky prvního komentovaného zákona o advokacii i s etickým kodexem. Podobné dílo na trhu chybělo a těší mě, že se relativně často setkávám v rozhodnutích, ať už soudních nebo komorových, s citacemi z tohoto komentáře.

A po dlouhých letech se podařilo prosadit také větší, velmi potřebnou novelu zákona o advokacii, která konečně upravila poskytování bezplatných právních služeb, advokáty, vinklaření a další, pro výkon advokacie podstatné záležitosti. Ruku v ruce s tím proběhla náročná, možno říct úspěšná, rekonstrukce našeho IT systému, což je sice záležitost na první pohled neviditelná, leč pro další fungování a budoucnost advokacie absolutně nezbytná.

Největším úspěchem je vždy zabránit tomu, aby zvítězila lidská hloupost. Několikrát se nám to povedlo…

JUDr. Vladimír Jirousek, předseda ČAK v letech 2004–2009 a od roku 2017 do roku 2021

Co se povede, je obvykle přijímáno jako normální, takže to potěšení brzy odezní. Co se nepovede, mě naopak trápí trvale. Tak alespoň stručný výčet toho povedeného: Konstituce stabilizovaného systému účasti ČAK v legislativních procesech a v té souvislosti ještě stále úspěšná obrana a ochrana nezávislosti advokacie; vybudování vlastních školicích center v Praze a Brně; mediální prezentace advokacie prostřednictvím opakovaně nejlepšího právnického tištěného média (Bulletin advokacie), v současné době též prostřednictvím internetového média (Advokátní deník); vybudování funkčních regionálních center pořádajících ročně téměř stovku vzdělávacích, společenských a sportovních akcí; realizace jak stavovsky, tak celospolečensky významných projektů – Právník roku, Advokáti proti totalitě, Advokáti do škol a dalších; založení a provoz vysoce funkčního zastoupení ČAK v Bruselu, významná účast advokátů v mezinárodních organizacích atd.

Sluší se však připomenout, že v jistém smyslu tím nejvýznamnějším je dennodenní zajišťování efektivní veřejné správy na úseku advokacie, a to prostřednictvím mnohdy mravenčí práce jednotlivých orgánů a odborů ČAK, bez ohledu na to, že tato práce není z pozice řadového člena stavu příliš vidět.“

Všichni bývalí předsedové se shodli na tom, že Komora si udržela a udržuje pověst špičkové profesní organizace, kterou může české advokacii lecjaká jiná závidět. Věří tedy, že si tuto skutečnost uvědomuje a nedopustí, aby tomu v budoucnu bylo jinak.

Redakce AD
Foto: ČAK