Přednáška o konopí s incidentem.

 Městská knihovna v Písku je něco tak úžasného, že by stálo za to, přivážet tam starosty dalších měst, aby se podívali, jak má knihovna, a vše co k ní patří, vypadat. Krásná budova, krásné prostředí dokonce i s kavárnou, čítárnou a fajn lidi. Bylo by mi tam hezky i bez té přednášky.

Teď k té přednášce..

Deset minut před pátou byli v přednáškovém sále čtyři lidi. Nebyl to příjemný pohled. Pět minut po páté jich již bylo víc jak dvacet. Na to, v jak pohnuté době se nacházíme si myslím, že účast byla velmi pěkná. Bohužel, tedy já vlastně nevím, jestli bohužel, to byla přednáška s incidentem.

Jedna mladá posluchačka si sedla až dozadu, poměrně dost daleko od ostatních lidí. Proč, to jsem pochopil až v průběhu mého vyprávění.

Nejdříve vždy všem řeknu, jak jsme se ke konopí dostali my, a jaký byl můj názor na konopí a ostatní drogy před tím, než jsem byl okolnostmi donucen pěstovat ho pro svou nemocnou dceru. Pak jsem všem vysvětlil, jak to s léčebným konopím v lékárnách vypadá dnes a v jaké formě ho dcera Martina užívala dříve a nyní. Na příklad to, že v současné době již kouří jointy jen zřídka, a nahradila je tobolkami s dekarboxylovaným konopím, které dostává z lékárny, a které jsem jí zpočátku sám plnil.

Také jsem hovořil o tom, že asi není zrovna nejsprávnější metodou, když lékař, bez diskuse s pacientem, rovnou předepisuje syntetická léčiva i tam, kde by stejný efekt, ne-li lepší, měla léčba alternativní. Na příklad léčebným konopím. To se u nás v naprosté většině případů stále ještě řadí mezi science fiction.

Nato se ta dáma vzadu velmi vehementně přihlásila ke slovu a velmi zvýšeným hlasem mne obvinila z toho, že ty ostatní posluchače vlastně obelhávám. Tedy ona řekla, že jim neříkám pravdu. Ale to je totéž. Zeptal jsem se, v čem neříkám pravdu. Neodpověděla, ale velmi důrazně se mne zeptala, jestli jsem lékař. Samozřejmě jsem řekl, že ne. Tak stejně důrazně položila další otázku, jestli jsem farmaceut. I to jsem popřel. Padla třetí otázka: "A vy ty tobolky plníte dceři sám???" Opět jsem přisvědčil. On to není žádný problém. Přípravky na plnění tobolek se dostanou běžně koupit, a pokud jich nepotřebujete vyrábět velké množství, dají se poměrně přesně naplnit i zcela primitivním způsobem. Chtěl jsem dodat, že v lékárně jsem si je nechat plnit nemohl, protože jsme to s Martinou nejdříve dělali jako pokus, jestli to bude dobře fungovat, a nyní si tobolky necháváme plnit jiným způsobem a s jinou náplní, i když stále na základě léčebného konopí. To jsem již ale říci nestihl. Byl jsem  opět nařčen ze lži. Paní prohlásila, že ona je lékařka a že velmi dobře dokáže posoudit, co já dělám. Tak jsem se zeptal, jestli by mohla být konkrétní. V čem jako lžu, a co ona o konopí ví. Prohlásila, že konopí není žádná léčivá látka, že konopí nic neléčí, a že to všichni lékaři velmi dobře vědí. Tak jsem se jí zeptal, jestli zná pana doktora Hřiba z Brna od svaté Anny, nebo pana doktora Pelíška z neurologického oddělení strakonické nemocnice, a jak si tedy vysvětluje, že je to lékař, který naší dceři léčebné konopí předepisuje. Vítězoslavně prohlásila, že já jsem si konopí pro dceru v Parlamentu jen vyřval. Pak odešla.

Já nemám problém s kýmkoliv o konopí a jeho účincích, či ne-účincích, diskutovat. Zabývám se jím již delší dobu, a tak nějaké znalosti mám. Ale diskuse, aby byla diskusí, musí mít nějaký řád. Jestliže někdo nesouhlasí s mým názorem na diskutovanou věc, musí předložit argumenty, které můj názor vyvracejí. A pak se opět musí změnit na posluchače, který si vyslechne mé protiargumenty. Tady se o diskusi nedalo mluvit. Měl jsem být "ubit" argumenty typu "Konopí nic neléčí a všichni lékaři to vědí!!!"

Později jsem se dověděl, že se skutečně jedná o lékařku, která dokonce pracuje na ARO. Zveřejňovat její jméno nebudu. To by ode mne nebylo fér. A nezlobím se na ni. Je mladá. V době, kdy studovala medicínu, se o konopí málem ještě nesmělo ani mluvit. Ostatně ono se o něm na lékařských fakultách prakticky nic neučí ani dnes. Naopak studentům bylo sdělováno, že jediným lékem jsou syntetika, a že léčivé účinky bylinek, včetně konopí, to jsou jen žvásty starých bab. Tak co si tedy ona, a její vrstevníci, z těch studií měli odnést? Jaký názor považovali a považují za správný? Samozřejmě ten, který jim byl přednášejícími nasazen do jejich hlav. Přiznám se, že já vlastně považuji za zázrak, že se i tací lékaři, jako je MUDr. Radovan Hřib, MUDr. Michal Pelíšek, MUDr. Pavel Kubů, nebo jako byl MUDr. Tomáš Zábranský a další, vůbec objevili.

Ta paní doktorka z přednášky docela určitě není hloupá. Vystudovala obor, na který bych já patrně nikdy neměl. A dnes pracuje na velmi exponovaném oddělení, kde prakticky denně zachraňují lidské životy. Nikdy bych si nedovolil diskutovat s ní o její profesi s tím, co tam je a co není správné. Neznám ho. Tak o čem bych mohl diskutovat? Mohl bych se nanejvýše ptát. Ale ne diskutovat. Jenže neplatí to náhodou i naopak?

Když tato paní doktorka nazlobeně odcházela ze sálu, tak jsem za ní poslal ještě otázku, jestli alespoň ví to, že i rostlina konopí je zelená. Bylo to jedovaté a nepěkné. Teď mne to mrzí a omlouvám se. Ale skutečně. Co ona o konopí ví? Z toho, čím tam na mne útočila, bylo zřejmé, že naprosto nic. Neměla by i ona přijmout prostou pravdu, že i když je někdo eso v jednom oboru, tak to ještě neznamená, že je esem i ve všem ostatním?

Při řešení zdravotních problémů naší dcery jsem se setkal s mnoha lékaři. Mnozí z nich reagovali na konopí stejně, jako tato paní doktorka. Ale byli i tací, kteří se nebáli říci, že sice o konopí nevědí vůbec nic, ale že by je naše zkušenost s ním docela zajímala. A pak naslouchali tomu, co my jsme jim říkali.

Paní doktorka mi vytkla ještě jednu věc. A to tu, že o léčení pomocí konopí hovořím kategoricky. Pochopil jsem to tak, že nepřipouštím možnost, že léčba konopím skutečně může být jen fikcí. A v tom má pravdu. Tuto možnost nepřipouštím. Proč? Nu prostě proto, že jsem léčebný účinek této rostliny poznal nejen u své dcery Martiny, ale i sám na sobě, viděl jsem ho u lidí, kteří se mne došli zeptat na radu a pak ho sami užívali, a dopisoval jsem si s vícero lidmi, kteří, pokud by konopí či extrakty z něj neužívali, tak by dnes již nežili. Na druhé straně ale také vždy na svých přednáškách opakuji věty, které říká pan doktor Lumír Ondřej Hanuš:

„Každý z nás je jiný. Každý jsme jedinečný originál. A každý z nás reaguje na podněty, včetně léčby, jinak. Konopí není panaceum. Není to všelék. Neléčí vždy, neléčí každého, neléčí každou nemoc a neléčí každé stádium nemoci.“

Ano, to je pravda. Existuje malé procento lidí, uvádí se 4 – 6%, u kterých se léčebné účinky konopí buď vůbec neprojeví, nebo se dokonce objeví odmítavá reakce organismu. Ale co těch 94 – 96 zbývajících procent pacientů? Neměli by oni mít právo sami se, po poradě s lékařem, rozhodnout, jestli léčbu, tam, kde je to možné, zahájí hned léky syntetickými, nebo jestli nejdříve vyzkoušejí léčebné konopí? Já myslím, že ano. Že to je naše právo.