Recenze: Prostříleli se na Západ. Bratry Mašínovy hrají Šteindler a Slovák

Marie Reslová Marie Reslová
19. 10. 2021 17:30
Pražské Divadlo Na Jezerce uvedlo premiéru nazvanou Mašíni. Příběh bratrů nazývaných hrdiny odboje i vrahy autor a režisér Jan Jirků překvapivě postavil na obsazení "sklepáckých" herců Milana Šteindlera s Janem Slovákem a přidal provokující podtitul: "Bojovali s Hitlerem, bojovali s Gottwaldem, bojovali s Havlem."

Ocitáme se uprostřed divadelní zkoušky. Slovák v roli režiséra a Šteindler jako producent se třemi herci - Kristýnou Hrušínskou, Danielem Švábem a Bořkem Jourou - připravují inscenaci o bratrech Mašínech. Probírají jejich činy, přou se a hledají, jak dnes ztvárnit a přiblížit divákům Ctirada a Josefa, kteří se v 50. letech minulého století společně s Milanem Paumerem prostříleli do Západního Berlína.

Jejich snaze netrpělivě přihlíží postava Zdeny Mašínové, usazená po straně jeviště. Autentickými vzpomínkami na svou rodinu vstupuje do marných pokusů dát mašínovskému příběhu divadelní podobu. Slovákovu až naivní, donkichotskou odevzdanost látce, Šteindlerovy pragmatické a relativizující fórky i otrávené herce požadující za zkoušení honorář čas od času přerušuje paní Zdena klidným popisem dramatických událostí. Vypráví trochu starosvětskou češtinou, pevně a nekompromisně. Miluše Šplechtová proměnila její výstupy v nejemocionálnější místa představení.

Ať je to vtipné

Mašínovský příběh je jaksi přirozeně v rozporu s repertoárem herecké scény, od níž divák - přiznejme si to - čeká především zábavu s dobrým koncem. I když Divadlo Na Jezerce už dřív několikrát zariskovalo uvedením her, které pro jeho publikum nebyly snadno stravitelné, v tomto případě projevil principál Jan Hrušínský odvahu téměř sebevražednou.

Producenta v sobě zcela neumlčel. Na autora a režiséra prý měl jen dvě prosby: ať se vejde i s pauzou do dvou hodin a ať je to alespoň trochu vtipné.

Jan Jirků vstupoval do zkoušení bez textu. Ten se začal rodit, jak tomu bývá spíš na alternativních scénách, až po 14 dnech přednášek, debat a improvizací. Formát, který pro Mašíny nakonec vymyslel, je překvapivý. Jsou tu autentické vzpomínky paní Zdeny, plné otřásajících detailů, příběh svědčící o krutosti režimu a statečnosti zúčastněných, o který se inscenace může opřít. A pak je tu půdorys fiktivní divadelní zkoušky. Humorem v duchu divadla Sklep, jemuž nic není svaté, poutá možná víc divácké pozornosti než mašínovská historie.

V popředí jsou Milan Šteindler a Jan Slovák.
V popředí jsou Milan Šteindler a Jan Slovák. | Foto: Divadlo Na Jezerce

Ne vždy scénky ze zkoušení míří do černého. Režisér ten prostor využívá pro nejednoznačnou reflexi hrdinství i současného divadla. Svědčí o tom, jak je obtížné, ne-li nemožné přiblížit extrémnost situace Mašínů divadelními prostředky a vyhnout se banalizaci.

"Na hraně" je moment, kdy se na scéně jako předmět doličný objeví lejno přinesené na tácu. Pod hromadou větví skrytí Mašíni si nemohli odskočit, aniž by se prozradili. Je to jen blbý kabaretní vtip, nebo mrazivá legrace?

Hra také vtipně definuje paradoxní rozpor mezi zájmem divadelního producenta a touhou režiséra vyjádřit se k velkému tématu. Lidé se potřebují pobavit a platí za to velké peníze, upozorňuje producent Šteindler kolegu režiséra.

Slovák namítá, že on přece nechce, aby se lidi bavili, chce, aby díky mašínovskému příběhu pocítili stud. "Jako že čím vyšší vstupné, tím větší stud? Už dlouho jsme se tak nějak pořádně od srdce nezastyděli," paroduje budoucí diváckou poptávku producent.

Bořek Joura, Milan Šteindler a Jan Slovák.
Bořek Joura, Milan Šteindler a Jan Slovák. | Foto: Divadlo Na Jezerce

Mašínovské švejkování

Jan Jirků měl původně na Jezerce režírovat Švejka. Postava dobrého vojáka, který se vykecá z každé situace, v níž mu jde o krk, souboj s mašínovským tématem kontrastně rámuje. Švejk v interpretaci Milana Šteindlera se na začátku a na konci objevuje jako archetyp specifického českého humoru, jímž se "vymlouváme" z hrdinství, možná i snové alter ego vše žoviálně glosujícího, pragmatického producenta.

Naopak režisér Jana Slováka vizáží a idealistickým zápalem pro mašínovský příběh připomíná jiného archetypálního hrdinu - Dona Quijota. Jako s větrnými mlýny se pere s činy Ctirada a Josefa, s producentem i lhostejným přístupem herců a nakonec přiznává paní Zdeně, kterou něžně opečovává: "Já na ty vaše bratry nemám."

Autorem jednoduché, funkční výpravy s použitím divadla na divadle, efektu hereckých siluet jako stínových loutek a dalších světelných fíglů je Dáda Němeček.

Mašíni na Jezerce jsou zvláštní inscenace. Hrdinství se v ní střetává s pragmatismem, patos s banalitou, emoce se shazujícím humorem. A ne vždy jsme si jistí, co z toho má navrch.

Premiérový potlesk ale jednoznačně patřil sourozencům Mašínovým - sedmaosmdesátiletá Zdena Mašínová seděla v hledišti a na závěr sklidila ovace, stejně jako na začátku, při příchodu do sálu, o čtyři roky mladší expolitik Karel Schwarzenberg z TOP 09.

Mašíni

Režie: Jan Jirků
Divadlo Na Jezerce, Praha, premiéra 14. října, nejbližší reprízy 24. října a dále 16. a 19. listopadu.

 

Právě se děje

Další zprávy