Bebjakova Zpráva by mohla říci mnohem víc. Film nepřekračuje hranice snaživé osvěty

Slovenští Židé Rudolf Vrba (původně Walter Rosenberg) a Alfréd Wetzler uprchli z vyhlazovacího tábora v Osvětimi 10. dubna 1944. Koncem dubna pak ve slovenské Žilině za pomoci tamní Ústředny Židů psali a diktovali detailní zprávu o systematické likvidaci vězňů. Svědectví bylo zároveň přeloženo do němčiny a různými kanály se je podařilo odeslat za slovenské hranice. Na Západě Vrbova a Wetzlerova zpráva spolu s dalšími svědectvími pomohla konečně přesvědčit liknavá oficiální místa i veřejnost, že nacistický režim skutečně vraždí miliony lidí.

Největší význam mělo zveřejnění šokujících informací pro maďarské Židy, o jejichž osudu se právě v té době rozhodovalo. Americký Výbor pro válečné uprchlíky sice dokument publikoval až v listopadu 1944, ale už v květnu a červnu se zpráva šířila zejména ve Švýcarsku a citovala z ní i rozličná západní média. V samotném Maďarsku mohla být zpráva dostupná brzy po jejím sepsání, došlo ale k podivnému zdržení a má se za to, že tamní židovský předák Rudolf Kastner s publikací záměrně otálel, aby neohrozil probíhající jednání maďarských židovských představitelů s Adolfem Eichmannem.

Rostl nicméně mezinárodní tlak vyplývající ze švýcarského zveřejnění, maďarskému vůdci Miklósi Horthymu poslal telegram i papež Pius XII. (s jehož legátem Mariem Martilottim se Rudolf Vrba a další uprchlík Czesław Mordowicz tajně sešel v klášteře Svätý Jur). Zafungovalo zřejmě i spojenecké bombardování Budapešti na začátku července 1944 – krátce nato Horthy zastavil transporty maďarských Židů. Přes 400 tisíc jich už tou dobou bylo deportováno, ale 200 tisíc se podařilo pro onu chvíli zachránit. I když tím perzekuce maďarských Židů neskončila, mnozí lidé díky Vrbově a Wetzlerově zprávě přežili.

Podivná britská spojka

I tento velmi stručný nástin historických souvislostí ukazuje, že o Vrbově a Wetzlerově činu a jeho důsledcích je co vyprávět. Film Petera Bebjaka si z toho ale vybral až překvapivě málo, vlastně jen to základní. Sleduje své hrdiny (pojmenované Freddy a Valér) během útěku, kdy musejí nejprve vydržet tři dny v úkrytu, než je ostraha tábora přestane hledat, a pak dlouho prchají cestou necestou na Slovensko. Z uměleckého hlediska to ale přece jen nejsou Démanty noci a hrdinové v podání Noela Czuczora a Petera Ondrejičky nezanechají příliš výrazný dojem. A vzhledem k tomu, že akce má známé vyústění, má i napínavost této linky své limity. Druhá linie se odehrává v osvětimském lágru, kde se ukázkově úchylný velitel mstí na ostatních vězních. Jsou to drastické scény, které ale nenašly tak pronikavý klíč, jako třeba oscarový Saulův syn, a pouze přidávají rádoby alarmující, ale ve výsledku spíš otupující variace již mnohokrát předvedeného.

Mnohem cennější by bylo autenticky ukázat, jak to tehdy fungovalo na Slovensku, jaké byly peripetie zprávy v Maďarsku nebo jak se doopravdy vyvíjel její mezinárodní účinek. Tahle část je však utopena v nezřetelné a zkratkovité mlze. Freddy a Valér se v závěru jakýmsi podivným způsobem setkají s britským důstojníkem Warrenem (John Hannah) zosobňujícím spojeneckou neochotu účinně zasáhnout a perfektní angličtinou mu vysvětlí jeho omyl. Je to absurdní, ale vlastně příznačná tečka za projektem, který nepřekračuje hranice snaživé osvěty.