Jiří Málek se zamyslel nad perspektivami a úkoly české levice po letošních parlamentních volbách. Co se musí udělat pro oživení levice?
„Dokonáno jest“, řekl Kristus na kříži a skonal. Řekla to i česká levice, ta marxistická, reprezentovaná KSČM nebo ta „umírněná“ reformní pod vlajkou ČSSD, na začátku října po oznámení volebních výsledků?
Myslím si, že levicoví voliči byli v situaci, kdy je v rodině někdo těžce nemocný, s velmi nejasnou pozitivní perspektivou, a pak dojde k fatální krizi. Ale v politice je přece jen jedna výhoda, existuje tu něco jako politická živá voda, která občas dovede zvrátit i nevyhnutelné kóma.
Zdá se, že někteří z pozůstalých intenzivně hledají, jak levici oživit. Nejspíše bude rozhodovat několik málo dalších měsíců, možná jen týdnů. Na delší váhání již čas nebude. Co se v této době musí udělat?
- Nepodlehnout panice a popsat si realitu, kdo byli a zůstali přátelé a spojenci. Kdo se již jako supi slétají na možnou kořist, aby získali alespoň malé sousto. Ne však, aby si přivlastnili nějaké ideje, ale aby získali něco daleko hmotnějšího, nebo co lze zhmotnit. A také, což možná bude nakonec nejdůležitější, které myšlenky, činy a slova jsou nejen osvědčená minulostí, ale i příslibem budoucnosti.
- Vědět, co by mělo být zachováno i v nových podmínkách a co musí bezpodmínečně pryč, i za cenu určité bolesti a nostalgie.
- Znovu si uvědomit, že levice je mnohobarevný a dynamický souhrn myšlenek, činů, lidí, idejí. A je důležité, aby si každá jeho část byla vědoma celku i své nezastupitelné role (třeba i roličky) v něm. Vědět, že jakmile se tento celek začne rozpadat (a jeho součásti bojovat především mezi sebou) je odsouzen k postupnému zániku. A také musí existovat jedna myšlenka s velkým M, jedna vize, ke které se tyto součásti hlásí, i když třeba s různou intenzitou a chutí. Možná, že tato vize je kdesi daleko za obzorem a v mlze, ale ke které kroky a krůčky směřují. Kdyby Kristovi první následovníci byli současnými pragmatiky, tak by s posledním vydechnutím Krista jeho učení a odkaz také skončil.
- Hnutí je vším, cíl je ale třeba mít stále na mysli. V době nedávné jsme se zaobírali hlavně hnutím a mnohdy jedině hnutím. A dnes je pro příliš mnoho lidí, i levici blízkých, otázka – jaký je vlastně cíl, na kterou nemají odpověď. A co je snad ještě horší, že si mnozí tuto otázku ani nepřipouští. Téměř stopadesátiletý levicový vývoj v Čechách a na Moravě by měl být poučením i závazkem také v dnešní době. A už v úctě k minulosti, by ti, kdo jsou levičáci, či se za ně považují, neměli házet flintu do žita.
- Aby to vše mohlo fungovat, je třeba mít k tomu vytvořené předpoklady. To znamená řešit, jak komunikovat mezi sebou i se společenským okolím, jak z diskusí a protikladů získat kvalitativní a pozitivní změnu atd. Jak zajistit podmínky i ty materiální k takové činnosti a vědět, kdo jde jedním směrem a za jednou hvězdou (ta nemusí být nutně krvavě rudá a může mít i různý počet cípů). Ti, co chtěli kráčet touto cestou a vyjádřili to svými hlasy ve volbách bylo téměř půl milionu. To zase není tak málo.
A k tomu všemu nám může pomáhat i Bůh, ale především všichni lidé dobré, levicové vůle. Jen tak bude možno prohlásit „Nedokonáno jest“. Teď a zde se otvírá prostor pro moderní levicový ekumenismus!