Rosťa Osička napsal knihu: Jak Venclovský ukousl kryse hlavu!
12 fotografií
Boxeři nepíší často knihy, ale když už se poštěstí, je to zajímavé čtení. Rostislav Osička (65) zavzpomínal na bohatýrská léta, kdy šel zápas od zápasu a průšvih od průšvihu, hodně se pilo a dovádělo a že toho nebylo málo! Čas nejen o boxu je víc než autobiografií.
Dnes malující trenér a bohém Osička se k boxu dostal z ulice, od dětských rvaček, jak už to tak bývá. Vždy se zastával slabších a jeden z kamarádů usoudil, že je předurčený k tomu, aby se vydal do ringu a talent zúročil. Vybíráme jen pár epizodek...
Satan v očích
Na nejhlubší dno si Rosťa sáhl v ringu v ukrajinském Lvově, kde se v roce 1978 konalo mistrovství spřátelených armád. Na turnaji světových elit se mu dařilo a nakonec se ocitl tváří v tvář kubánskému boxerovi Florenzu Martinovi 60). Budil hrůzu už zjevem, měl prý zvláštní až děsivý pohled. „Říkal jsem si, že má v očích satana, a měl jsem pravdu. Byl jako zvíře,“ vzpomíná ve své knize Rosťa, který byl od prvního okamžiku přesvědčený, že ho chce Kubánec zabít. Boxoval rychle a s takovou silou, že to ani nestačil registrovat. Rozhodčí se chystal zápas ukončit. „Když vtom přišla dělovka na bradu a já šel na kolena. Cítil jsem, že moje čtyřky jsou v háji, ale bolest jsem v tu chvíli skoro nevnímal. Než stačil trenér vhodit ručník do ringu, vjel do mě vztek, který naprosto zmobilizoval mé síly,“ líčí dramatickou situaci.
Loučení se životem
Bez ohledu na ztrátu zubů se opět postavil na nohy, vrhl se na soupeře a pravým hákem ho poslal k zemi. „Tak prudkou reakci nečekal, nebyl na to zvyklý. Honil jsem ho po ringu a nakonec jsem zvítězil pět nula na body,“ upřesňuje. Rozdrcené stoličky bolely až po zápase a celková bolest byla tak ukrutná, že prý nebyl schopen slova. „Bolelo mě úplně všechno, nikdy předtím a ani potom jsem nic podobného nezažil. Nebylo možné určit, odkud ta bolest pochází. V tu chvíli mi proběhl před očima celý můj život, domníval jsem se, že přišla moje poslední hodinka,“ vzpomíná na svůj nejtěžší zápas v životě Rosťa.
Jiřina Bohdalová točí dokument o svém životě: 90 minut pravdy!
Ochránce slabších
Není to tak dlouho, co musel Rosťa vyzkoušet svou pravačku pro změnu v tramvaji. A nebylo to poprvé. „Všiml jsem si, jak dva chlapíci rvali tašky z ramen dvou starších Angličanů. Byly to pořádné vazby, takže ostatní pasažéři dělali, že si ničeho nevšímají. Tak jsem se k nim vydal a toho většího pravačkou sundal. Druhý začal ustupovat, tak jsem šel za ním. Jenomže tam byl ještě třetí komplic, který mě zezadu prudce praštil. Moje hlava to vydržela, ani jsem neupadl, ale byl jsem vzteky bez sebe. Nejen z té rány, ale proto, že mi nikdo nepomohl. Že lidé dál seděli a tvářili se nezaujatě,“ říká muž, který prý nikdy před žádnou nespravedlností nepřejde na druhou stranu ulice.
Uljana Donátová: Mluvčí Varů napsala už třetí knihu, chystá muzikál a chce i film!
Celý článek naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (17. 10. 2021)
12 fotografií
