Koupě okálu může být sice cenově lákavá, ale tím výhody končí. Bydlení v okálu ohrožuje zdraví jeho obyvatel. Konstrukce domu totiž obsahuje rakovinotvorný formaldehyd a azbestová vlákna.
Zájem o nemovitosti v posledních měsících nahrává i vlastníkům takzvaných okálů, které byly ještě před několika lety takřka neprodejné. Proč? Téměř bez výjimky totiž tyto stavby obsahují rakovinotvorné látky, jako jsou formaldehyd a nebezpečná azbestová vlákna.
„Konstrukci domku tvoří dřevěný sloupkový systém opláštěný z vnitřní strany dřevoštěpkovými a z vnější strany azbestocementovými deskami. Prostor mezi vnitřní a vnější deskou je vyplněn tepelnou izolací,“ potvrzuje Karel Vrbík ze Státního zdravotního ústavu [SZÚ], který je pověřený vedením Národního referenčního centra pro emise ze stavebních výrobků.
Upozorňuje dále, že vnitřní lepené dřevoštěpkové desky z počátku 70. let minulého století jsou téměř bez výjimky zdrojem formaldehydu. A navíc z vnějšího pláště se zase mohou uvolňovat azbestová vlákna. A ani tím výčet škodlivin u okálů podle něj nekončí.
„Třetím problémem je výplň umístěná mezi plášti, která je již zpravidla slehlá a materiálově neodpovídá tepelně izolačním požadavkům dnešní doby,“ dodává.
V místech nedostatečné izolace se tak dle jeho slov vytváří tepelné mosty, kde se sráží vlhkost a následně se tvoří plísně. Tím pak začíná nikdy nekončící boj s houbami. Při manipulaci s konstrukcí okálu se navíc do ovzduší uvolňují azbestová vlákna. Ty pro člověka představují vysoké riziko vzniku závažných onemocnění, rakoviny plic nevyjímaje.
Nová okna koncentraci škodlivin v okálu ještě navýší
Co plyne z výše uvedeného? Odpověď je jasná. Rekonstrukce okálu vyžaduje zásah odborné firmy, jejíž služby se prodraží hned z několika důvodů. Tím prvním je rozsáhlost rekonstrukce. Druhým pak náklady na likvidaci nebezpečného odpadu z okálu. Ta je podstatně nákladnější než u běžné stavby.
Dílčí rekonstrukce okálu je pak životu nebezpečná. Podle zástupců SZÚ se mnozí majitelé okálů mylně domnívají, že jen instalací nových oken s lepšími tepelně a zvukově izolačními vlastnostmi situaci zachrání. Bohužel se ale tímto krokem podle odborníků sníží do té doby přirozená výměna vzduchu s vnějším prostředím. Obyvatelé okálu pak vzápětí často pociťují dráždění ke kašli, pálení očí a slzení.
„Což mohou být první příznaky zvyšující se koncentrace formaldehydu v interiéru. Formaldehyd je klasifikován jako prokázaný karcinogen pro člověka,“ upozorňuje SZÚ.
Zároveň nabádá, že obezřetní mají být majitelé okálů i při stavebních úpravách. Jejich vnější pláště jsou totiž ve většině případech sestaveny z azbestocementových desek, které jsou již po léta považovány za nebezpečný odpad. A s takovým materiálem smějí manipulovat jen vyškolení pracovníci odborných firem.
„Při výměně tepelně izolačních materiálů je zároveň důležité nahradit původní vnitřní opláštění novým, s garantovanými bezemisními parametry,“ upozorňuje SZÚ.
Původní desky totiž stále emitující formaldehyd. Dobrá zpráva pak je, že se mohou překrýt speciálními sádrokartonovými deskami, které dokáží škodlivý formaldehyd pohltit.
Ještě před samotným zahájením přestavby pak SZÚ doporučuje prověřit, jestli materiál vnějšího opláštění neobsahuje zmiňovaná azbestová vlákna. Takové měření u nás zajišťují k tomu akreditované laboratoře, včetně zdravotních ústavů.
Koupě okálu se vyplatí přeci jen zvážit
Odborníci uvádějí, že každá koupě okálu má své podmínky. Zájemce by si měl nejprve nechat změřit koncentrace formaldehydu v domě. A to minimálně ve dvou místnostech, v přízemí a podkroví. Prostory nemají být před měřením předem větrány a teplota uvnitř má být 20 °C.
„Orientačně lze použít i jednorázová indikační čidla, která detekují zvýšenou koncentraci formaldehydu,” doporučuje ústav.
Okálem se u nás označují montované dřevěné stavby, které se u nás začaly stavět v 70. letech 20. století. Tehdejší československý národní podnik Rudné doly Jeseník, n. p. zakoupil od německé firmy Otto Kreinbaum aus Lauenstein [odtud zkratka OKAL, pozn. red.] licenci na výrobní a montážní systém zvaného OKAL.
–VRN–
V první řadě je třeba vědět, jestli stavební konstrukce není na konci své životnosti. To znamená jestli dřevěné nosníky nejsou třeba chycené hnilobou, třeba kvůli nesprávnému zatepení a tím kondenzaci vody uvnitř konstrukce nebo jestli konstrukce není rozvolněná nebo kvůli slehnutí tepelné izolace a tím vzniku málo izolujících prázdných prosdtor uvnitř konstrukce.
Formaldehyd je blábol, po 30 – 40 letech užívání se vyskytuje pouze tam, kde při výrobě byla použitá močovinoformaldehydová lepidla a pojiva nesprávně vyrobená a postupně se rozkládající. Močovinoformaldehydová pryskyřice, pokud při její výrobě byly dodrženy technologické podmínky, se po pár měsících od volného formaldehydu vyvětrá a dále ho už prakticky neuvolňuje. A pokud se tam skutečně vyšší množství formaldehydu vyskytuje, dá se to řešit třeba instalací rekuperační a vytápěcí vzduchotechniky. Kromě toho u formaldehydu nebyly karcinogenní účinky prokázány, je pouze podezřelý z karcinogenity, podobně jako třeba červené maso. Formaldehyd je pouze silně dráždivý.
Azbest potom škodí vdechováním drobných vláknitých částeček, které zůstávají v plicích 5 až 15 let, mechanickly tam dráždí tkáň a při jejich velmi vysokém množství v plicích tak nastávají ony zdravotní problémy. Pokud je tedy uvnitř cementových desek a do těch desek se nezasahuje a ty desky se nedrolí, vůbec neškodí. Zvláště když to je z venkovní strany. Nejvíc jsou problematické vláknité keramické tkaniny používané třeba k izolaci tepelných rozvodů, tepelných spotřebičů jako třeba elektrických troub, nebo jako prevence proti šíření požáru, pokud jsou vyrobeny z azbestu. Ty se ale v běžných domech používaly málo, protože byly drahé. Místo nich se používaly všelijaké skelné a keramické vaty. Které za prvé byly dělány tak, že patřičné malé částečky uvolňovaly málo a za druhé mají takové chemické složení, že z nich případné uvolněné drobné vláknité částečky zabodnuté v plicích se rozpustí a vstřebají v řádu měsíců, takže jsou mnohem méně nebezpečné než azbest. Zvláště po roce cca 1985, kdy toto nebezpečí azbestu se u nás stalo známé a použití azbestu se začalo zakazovat a azbest nahražovat jinými anorganickými vláknitými materiály. A ty se začaly v tom smyslu testovat.
Podle zdroje níže, to s formaldehydem u OKALu není zcela zpravda
“Pokud jde o závadnost materiálů, z kterých je dům OKÁL postaven, má se věc takto. Na internetu lze najít informace, že se z dřevotřískových panelů uvolňuje formaldehyd, který se používal jako pojivo. Jak jsem se dozvěděl od Jaroslava Krestýna z firmy RD Rýmařov, která po revoluci převzala výrobu těchto domů, byly vždy používány tzv. MF desky, které formaldehyd neobsahovaly, pojiva byla na bázi fenolů.”
https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/dotazy-a-odpovedi/zavadne-materialy-na-rodinnem-domku-typu-okal
Na druhou stranu se v ČR vyskytují i domy typu OKAL, které nejsou vyrobeny v ČR. Osobně jsem se setkal s domem z pozůstalosti vyššího funkcionáře KSČ, který si v 1978 tento typ domu nechal dovézt se Švédska.
Článek není zas tak starý ale autor nic co tvrdí nemá ověřeno z hygienického měření. Jen si cucá z prstu, nebo je někomu zavázán.
Už jen ten nábytek který si nájemníci jistě zakoupí, vylučuje nejspíš víc formaldehydu než celý OKAL