V roce 1999 zuří v malém západoafrickém státě Sierra Leone občanská válka. Rebelská RUF (Revolutionary United Front) chce absolutní kontrolu, k čemu využívá diamanty, které pomáhají konflikt financovat. Nezdráhá se znásilňovat ženy, zabijet civilisty, usekávat ruce, vypalovat vesnice a zotročovat prosté občany. I Solomon Vandy je jednoho dne odchycen a odtržen od své rodiny, aby pomáhal u řeky lesklé kamínky těžit. Když najde jeden veliký, rozhodne se zariskovat a podaří se mu ho zakopat. Naštěstí pro něj zrovna dorazí vládní jdnotky, takže je odvezen do vězení, kde jeden z rebelů, co ho předtím hlídal, proflákne jeho úlovek. Vše zaslechne ve vedlejší cele se nacházející bývalý voják a nynější pašerák Danny Archer. Nakonec se mu Solomona podaří přesvědčit, aby ho k diamantu dovedl. S tím, že mu pomůže najít rodinu. Jenže to netuší, že dvanáctiletý syn Dia, který měl být doktorem, se stal nedobrovolně jedním z dětských vojáků RUF, kteří jsou nuceni k zabíjení nepřítel i domnělých nepřátel. Ani v této části světa ale není radno podceňovat ženské schopnosti, neboť taková Maddy Bowenová rozhodně může ledacos zařídit.

Tenhle Krvavý diamant je pozoruhodný z vícero úhlů pohledu. Na prvním místě musíme zmínit rozličné, silné postavy ztvárněné výtečnými herci a herečkou. Pro všechny se MacGuffinem stává Solomonův diamant, avšak každý ho chce z trochu jiného důvodu. Pro Dannyho je lístkem pryč z Černého kontinentu, kde se narodil a strávil tam celý život. Solomon ho potřebuje, aby zabezpečil svoji rodinu a zařídil pro ni lepší život, ideálně v Evropě. Maddy chce coby novinářka rozplést ilegální obchod s těmito cennými šutry, který vede až k vlivným osobnostem a kvůli kterému umírají nevinní. Jeden z velitelů RUF chce taky vypadnout, ale nemůžeme mu v tomto tvrzení naplno věřit, protože se tváří, že ho zabíjení baví více než cokoli jiného. A co plukovník Coetzee, pod jehož vedením se Danny podrobil vojenskému výcviku? U něho lze jen sotva předpokládat, co by udělal, kdyby se stal majitelem tohoto cenného růžového kamene.

 










 

A není to jen proto, že ho hraje Arnold Vosloo, tedy záporácký Imhotep ze Sommersovy první a druhé Mumie. Pro všech pět v předchozím odstavci zmíněných figur platí, že by s přehledem utáhly samostatný film. Nebývá zvykem, aby velká hollywoodská hvězda ztvárnila nejednoznačnou postavu, kterou bychom spíše řadili k záporným. Tedy některé pak procitnou a polepší se (např. Gerard Butler coby Sam Childers v Kazatelovi Kalašnikovovi, abychom částečně zůstali u tématu). V případě Krvavého diamantu je to ještě o něco komplikovanější. Ne že by byl Danny Archer chamtivý jako (anti)hrdinové Pokladu na Sierra Madre, spíše utíká před svojí minulostí a jeho skutečný charakter se ukrývá ve vrstvě, kterou nedává na odiv. To znamená, že to, co řekne, tak kolikrát zjevně ani nemyslí. Platí to přitom jak v dobrém, tak ve špatném slova smyslu – viz když vypráví Maddy o „Bohem zapomenutém místě“ (nehraje náhodou jenom na city, aby ji sbalil?) či počastování Solomona hanlivým výrazem ‚kaffir‘ (je nervózní z toho, že by mohl nedostat to, po čem nejvíc touží).

Není pochyb, že Solomon je slušný člověk. Dokonce natolik, že nedokáže pochopit, proč má kvůli nutnému odjezdu předstírat, že je kameraman, když žádným kameramanem není. Takoví to mají hodně složité, když se všude kolem nich dějí tahle zvěrstva. Ale přesto se liší tím, že má motivaci, která ho žene vpřed. Djimon Hounsou zvládnul všechny nástrahy svojí role, včetně pozdního monologu k synovi či nošení Leonarda DiCapria do kopce, na výbornou. A není divu, že mnozí diváci a divačky si jej dodnes pamatují především v souvislosti právě s Krvavým diamantem.

To Jennifer Connelly v první dekádě nového století zažila možná vrchol svojí kariéry (Rekviem za sen, Čistá duše, Dům z písku a mlhy, Hulk, Jako malé děti, Reservation Road, Den, kdy se zastavila Země). Žena-novinářka ve válečné zóně jest vždycky velmi vděčná a pozoruhodná role – viz také Americká reportérka nebo Speciální jednotka. A rodačka z New Yorku skládá svým ztvárněním těmto ženám veliký hold a uznání. Navíc samozřejmě skvěle vypadá. Jenom je dost na hraně ten pozdější přerod z odhodlané, chladné a zkušené žurnalistky v citlivou, zranitelnou a snad i zamilovanou dušičku, která by patrně neodmítla zásnubní prstýnek s diamentem, přestože několik dnů předtím tvrdila něco jiného. Ale možná to souvisí s tím, co se říká. A sice, že i hodné holky často přitahují grázlíci.

 










 

Při stopáži dlouhé cca 140 minut se dalo čekat, že se Krvavý diamant neobjede zcela bez klišé. Některé scény a repliky zavánějí hollywoodskou tuctovostí a patosem, ačkoli pořád to není tolik, jako v případě předchozího projektu Edwarda Zwicka, kterým byl Poslední samuraj. A zároveň se dají tolerovat, protože film s sebou nese velice silné humánní poselství, kvůli čemuž zamrzí, že se mu nedostalo větší pozornosti a řady cen už v době uvedení v kinech v roce 2006. Třeba i na úkor profláklé Skryté identity. Sám Edward Zwick je de facto specialistou na epické spektákly, ačkoli nadchunul i s o poznání komornějším Tahem pěščem. Krvavý diamant taky rozhodně nezpaře, že byl drahý a že ty náklady byly využity smysluplně, což je vždycky důležité.

Krvavý diamant využívá z čistě řemeslného hlediska mistrým způsobem paralelní střihové skladby (na starost to měl Steven Rosenblum, zodpovědný též za Statečné srdce či Jana Žižku), takže o napětí je postaráno. K tomu nám bude prostřednictvím vizuálně odlišných flashbacků/flashforwardů ukázáno, jak obdchod s diamanty funguje. Nicméně když dojde na akční scény, nevyhýbají se tvůrci naturalismu. V jedné sekvenci údajně do značné míry zrekonstruovali skutečný vpád RUF do Freetownu v lednu 1999. Podařilo se taky ukázat válečný chaos v nejodpornější možné podobě, kdy střely a je doprovázející zvukové efekty až bolí i samotné diváky. Takový pocit jsem při sledování filmu jinak měl snad akorát u Na život a na smrt. Kam se hrabou mnohé ryze akční či válečné počiny!


INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: cinema.de