Všeobecně se předpokládá, že hitem dražby bude dukát křivoklátského knížete Karla Egona Fürstenberka, ražen v roce 1772 v Praze, jehož vyvolávací cena činí čtvrt milionu korun. Aukce, jejíž celková hodnota se odhaduje na 65 milionů korun, proběhne jako sálová, prostřednictvím internetu a po telefonu a bude obsahovat 576 položek. Kromě mincí budou v nabídce i medaile, vyznamenání a bankovky. Akci pořádá největší aukční dům s numismatikou Macho & Chlapovič.
Největší a nejslavnější poklad zlatých keltských mincí byl nalezen u obce Podmokly.
„První mince zde byly objeveny v roce 1771. Nálezcem měl být údajně nádeník Janota, který našel v údolí zlatá lesklá kolečka a vzal je dětem domů na hraní v domnění, že jde o mosazné knoflíky,“ připomíná historii zlatých mincí Jiří Militký z numismatického oddělení Národního muzea v Praze.
„Když židovský podomní obchodník zjistil, že jde o zlato, zpráva se rozšířila a vesničané začali cíleně prohledávat místo nálezu. O nálezu se ale dozvěděli na správě panství, a majitel Karel Egon z Fürstenberku chtěl zlatý poklad pro sebe. Najal si dráby a oni z místních mince doslova vytloukli,“ dodává Militký.
To, že šlo o keltské mince, v té době nebylo podstatné – a ani to nikdo netušil, ale důležité bylo, že šlo o mince z ryzího zlata. Způsoby, jakými byly mince vymáhány od nálezců, byly často velmi kruté, ovšem bylo dosaženo toho, že na křivoklátském panství v rukou Karla Egona z Fürstenberku byla shromážděna část pokladu.
Karel Egon, velmi vzdělaný, podporoval vědu a umění a dodnes je zachována jeho knihovna, která obsahuje víc než dvacet tisíc svazků. Objev vnímal on i aristokratické kruhy jako šťastné znamení.
Získané mince byly na Křivoklátu uloženy, roztříděny a spočítány. Karel Egon na mince nazíral jako na zlato, čímž celý poklad stihla rychlá zkáza. Mince byly prodány pražské mincovně a kov byl využit na ražbu dukátů s rokem 1771 panovnice Marie Terezie.
Poklad měl prý vážit až padesát kilogramů a počet roztavených mincí byl sedm až deset tisíc. Malá část mincí se fyzicky dochovala, přičemž jde o několik desítek kusů rozptýlených do několika evropských sbírek. Největší je v Mincovním kabinetu ve Vídni a pražském Národním muzeu.
„Příběh podmokelského pokladu je smutný, ale zároveň strhující svojí dynamikou i výjimečným obsahem. Jde o jednu z velmi významných kapitol počátku středoevropské numismatiky a archeologie,“ dodává Jiří Militký.
