Poetická Johana Pocková

Jméno Johany Pockové patří dnes v souvislosti se současnou taneční tvorbou k těm nejvíce skloňovaným. V roce 2019 založila taneční spolek PocketArt a na úspěch jejího tandemu se Sabinou Bočkovou v díle Jáma lvová (podtržený v roce 2020 udělením 1. ceny Divoké karty Tanečních aktualit za přínos taneční scéně) navázala i inscenace Treatment of Remembering. Ta nyní čerstvě obdržela na festivalu Česká taneční platforma 2021 nejen ocenění od Mezinárodní jury, ale i Cenu diváka.
Johana Pocková – K Madoně se rzí (foto Vojtěch Brtnický, 2021)

Není se co divit, obě výše uvedená díla tematicky reflektují aktuální trendy současného tance a s jasně krystalizujícím choreografickým rukopisem nechávají prostor charismatu autorské interpretace. Johaně Pockové tato umělecká spolupráce zformovala její vnější umělecký charakter extrovertním směrem ke společenské angažovanosti, nicméně nezměnila introvertní vnímání její umělecké duše. Ta do její choreografické tvorby vnáší onu poetickou esenci, která je nedílnou součástí její umělecké osobitosti. Nejnovější autorské dílo uvedené v premiéře v divadle Ponec 21. září 2021 je toho důkazem. Přináší zcela jiné divácké vnímání umělecké osobnosti této performerky. Přes odkazy vycházející z tanečního původu a kořenů je více poodhalována vnitřní lyrika Johany Pockové stejně jako živelná neukotvenost její intuitivní potřeby uměleckého vyjádření.

Sólové představení K Madoně se rzí vytvořila Johana Pocková na základě svého dávného, ale velmi osobního zážitku spirituální úrovně. Není jednoduché takovou věc zprostředkovat dál, nelze ji vysvětlit konkrétním popisem. Tam, kde se symbolika a asociace prolínají v lyrické neurčitosti poetického sdělení a rozmarné dívčí hravosti, je konkrétnost bez obrysů. Pouze stínové kontury vymezují míru intuitivnosti a zároveň jsou i prostorem snoubícím odkaz ke kořenům s pohledem současnosti jak v tanci, tak po vizuální i zvukové stránce díla. Oživlé útržky dávných vzpomínek, nálad, vůní, tvarů, pocitů utvářejí sled obrazů. Záblesky živelnosti střídá emoce pokory a okouzlení. Johanin taneční pohyb akcentuje vnitřní emocionalitu silně duncanovským stylem, jehož konvence ovšem postupně sama narušuje. Kostým, hlas, sny i iluze, to všechno se stává součástí cesty, která jakoby započala oním setkáním a stala se osudem i inspirací. Někdy je elegantní loutkou, jindy má mokro v galoších. Ale nevzdává se, jen občas musí znovu hledat to dávno zapomenuté, aby svůj směr pochopila.

Johana Pocková – K Madoně se rzí (foto Vojtěch Brtnický, 2021)

Scénografické pojetí a kostýmy Venduly Tomšů skvěle podtrhují taneční představivost Johany Pockové. Jedno bez druhého by bylo jen polovinou scénického přeludu i skutečnosti. Střídání těchto performativních dimenzí určuje právě ona vizuální složka díla, pracující jak s objekty, tak s kostýmem, aby ve spojení s tancem zformovala samotný obsah jevištního výrazu. Pohled Venduly Tomšů stejně jako tanec Johany Pockové staví na respektu k tradici, ovšem v současném chápání jejího poselství. Něha přebíjí syrovost, sarkasmus sentiment. K tomu bezesporu přispívá i snově atmosferický light design Jiřího Šmirka či hudební režie Martina Tvrdého, podtrhující kontinuitu dynamického plynutí celé performance. Poetika intuitivní lyriky se sice dnes v pragmatickém světě současného umění moc nenosí, ale o to je právě cennější. Odkazuje totiž k těm šťastnějším stavům naší duše.

Johana Pocková – K Madoně se rzí (foto Vojtěch Brtnický, 2021)

K Madoně se rzí
Koncept, choreografie, interpretace: Johana Pocková
Hudba: Martin Tvrdý
Scénografie, kostýmy: Vendula Tomšů
Light design: Jiří Šmirk
Dramaturgická spolupráce: Miřenka Čechová
Dramaturgická konzultace: Cécile Da Costa, Dora Sulženko Hoštová
Hudební nahrávky vážné hudby: Lumír Pock
Premiéra: 21. 9. 2021, divadlo Ponec

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments