Architekt experimentálních rodinných domů. Představujeme nejvýznamnější dílo vizionářského snílka Rogera Le Flancheca
Jako architekt začal dvouletým studiem na Vysoké škole výtvarných umění v Rennes, kde se jeho učitelem stal představitel umírněné regionální moderny Jean Fauny, u kterého později působil až do roku 1936. Před válkou Flanchec stihne dokončit dům Strniste v I‘ll Grande, ve kterém vytváří nečekanou syntézu mohutnosti regionální lidové architektury, zdobnosti art deca a jednoduchosti modernismu.
Na skulpturální charakter betonu se architekt zaměřil po druhé světové válce, kdy jeho tvorba směřuje k čisté architektonické abstrakci inspirované prací Le Corbusiera, Franka Lloyda Wrighta, ale i keltskou mytologií, pravěkými menhiry, mořskou faunou a florou nebo pevnostní válečnou architekturou, která je pro region tak typická. V padesátých letech postavil pro soukromé klienty několik rezidencí včetně ledvinovitě prohnutého Maison Orain či Le Corbusierovými obytnými bloky inspirovanou rezidenční věž Helios ve městě Trébeurden, kde také sám bydlel.
K jeho vrcholným dílům patří sférický dům, který pro manžele Quéré postavil v odlehlém bretaňském městečku Ploumoger v oblasti Finistére mezi lety 1969–1973. Betonová skořápka inspirovaná válečným opevněním i tvary mořských hub a mlžů se aerodynamicky rozprostírá v otevřené krajině odolávající silným větrům přicházejícím od nedalekého moře. Exteriér domu charakterizuje silná betonová kruhová struktura s prohnutými žebry, mezi nimiž se nacházejí malé okenní otvory vytvářející kolem dokola souvislý pás připomínající střílny betonových vojenských bunkrů.
Interiér se zcela podřizuje své centrální dispozici
Jednotlivé místnosti jsou volně řazeny za sebou s hlavním obytným prostorem směřujícím k moři. Ložnice jsou pak spojené průběžnou chodbou a schody do podzemního patra. V interiéru zaujmou i na míru navržené prvky jako jsou například dřevěné lakované dveře připomínající křídlo letadla a upevněné v prostoru na centrálním pantu tak, že se dají otáčet kolem své osy. Centrem celého domu je pak zelené kruhové atrium s výraznými skulpturálními betonovými prvky, jako dešťový chrlič na vodu nebo nakoso postavený komín.
Pevnostní charakter domu přirozeně zapadá do okolní krajiny, stal se její součástí, jakousi umělou skálou, která působí, jako by stála na svém místě již odjakživa. Maison Quéré, který je dnes kulturní památkou, zůstává kromě domu Kerautem, postaveným ve skále s betonovými menhiry na své střeše a dokončeným v roce 1968 v Locquénolé, nejvýraznějším dílem svého architekta, doposud mezinárodně stále nereflektovaného vizionářského snílka Rogera Le Flancheca.
Související
-
Zapomenutý brazilský brutalismus. Rezidenci Hanse Broose nelze přehlédnout
Původem Čechoslovák Hans Broos zaznamenal v průběhu 60. a 70. let dynamickou architektonickou kariéru v brazilském São Paulu. Svědčí o tom i jeho vlastní vila.
-
Horský modernismus Charlotte Perriand: La Cascade dodnes dodává rekreaci šmrnc
Inspirovaná tradiční horskou architekturou navrhla francouzská designérka Charlotte Perriand hned několik hotelových budov v lyžařském resortu Les Arcs v Savojských Alpách.
-
Dům Jorise Lense. Huib Hoste oživil belgický funkcionalismus netypickým barevným schématem
Bílá fasáda domu Jorise Lense je obklopena o několik pater vyššími betonovými činžovními domy. V době svého vzniku byl osamoceným příbytkem na téměř prázdné ulici.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
