Praha 12 (odkaz na titulní stránku)
Praha 12 - Oficiální web městské části
Cesta: Titulní stránka > Město a úřad
Názvy nově vzniklých komunikací jsou průběžně doplňovány na základě usnesení Rady HMP.
Aktualizováno v březnu 2021.
A - B - C - D - E - F - G - H - CH - I - J - K - L - M - N - O - P - R - S - T - U - V - Z
Vilém/Vilím Amort (1864 – 1913), český sochař, jehož díla lze obdivovat v budově Městské spořitelny a na dalších místech Prahy. Narodil se v Kunraticích a do roku 1895 žil v Modřanech. Původní název ulice zněl Chodská (podle Chodů), po připojení Modřan k Praze byla kvůli duplicitě v roce 1971 přejmenována.
Andělova (Modřany)
Karel Anděl (1884 – 1948), český astronom, jeden ze spoluzakladatelů České astronomické společnosti. Byl rodem z Modřan, ale působil jako učitel v Praze. Původní název ulice S. K. Neumanna (básník Stanislav Kostka Neumann, 1875 – 1947), byl po připojení Modřan k Praze kvůli duplicitě změněn v roce 1971.
Angelovova (Modřany)
Ivan Angelov Stojanov, zkráceně Ivan Angelov (1864 – 1924), bulharský malíř, představitel realismu. Vyučoval kresbu a malbu na akademiích v Bulharsku a Německu. Ulice vznikla v tehdy novém modřanském sídlišti v roce 1979. Na návrh NVP ze 14. srpna toho roku dostala jméno vázané na Bulharsko, stejně jako většina tamních komunikací.
Aristotelova (Modřany)
Aristoteles ze Stageiry, 384 – 322 př. n. l., řecký filosof, žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského. Ulice v části Baba II. vychází jihozápadním směrem ze západního konce východní větve Babské a slepě končí před Sokratovou. Vznikla v roce 2011.
Obvyklé pojmenování kopců s oblým vrcholem a často prehistorickým kultovním významem zní Baba, případně Bába. Komunikaci na Babech si zdejší občané začali stavět svépomocí v roce 1951, odtud původní název Brigádníků. Od roku 1958 již ulice propojovala Baba II. a III. s Cholupicemi, kam dříve vedla jen polní cesta. Po vybudování nové komunikace ztratila svou funkci a byla přerušena. Název Babská jí byl kvůli duplicitě přidělen v roce 1971.
Barákova (Modřany)
Josef Barák (1833 – 1883), politik, novinář a spisovatel. Od roku 1874 až do své smrti byl redaktorem mladočeských Národních listů, tehdy nejvlivnějších českých novin. Redigoval také almanach Máj a podílel se na rozvoji českého národního života. Ulice vznikla a byla pojmenována před rokem 1948.
Barrandova (Modřany)
Joachim Barrande (1799 – 1883), francouzský geolog a paleontolog prožil život v Čechách a zasloužil se o prozkoumání a popis Českého krasu. Roku 1991 byla ulice úředně zrušena, zřejmě kvůli záměně s komunikací v Braníku, kde zanikla. V Praze – Modřanech však dál existovala. Žádost o obnovení zrušeného názvu byla v roce 2003 schválena.
Barunčina (Modřany)
Název má připomínat Barunku, postavu z knihy Babička, protože ulice se původně jmenovala po její autorce Boženě Němcové. Kvůli duplicitě po připojení města Modřany k Praze byl v roce 1971 změněn.
Benáčanova (Modřany)
Josef Benáčan (1880 – 1950), místní občan, aktivně působil v modřanském veřejném životě, hrával ochotnické divadlo. Jako ulice Prokopa Holého (podle radikálního husitského kněze a vojevůdce) vznikla před rokem 1948. Kvůli shodě názvů byla po připojení Modřan k Praze přejmenována v roce 1971.
Beránecká (Modřany)
Vychází východním směrem z ulice Hornocholupická, jižně od ulice K Lipinám a po 150 metrech slepě končí. Název dostala v roce 2015 podle polohy na okraji modřanské čtvrti Na Beránku.
Boješická (Cholupice)
Boješice, ves v jižních Čechách, severně od Písku. Ulice byla pojmenována po připojení Cholupic k Praze v roce 1974.
Bojovská (Modřany)
Ulice se jmenuje podle keltského kmene Bójů, od nějž je odvozeno latinské Boiohaemum, Bohemia. Keltové se v českých zemích usadili v době laténské, ve 4. století př. n. l., přičemž využili hradiště Lhota – Točná vybudované o dvě století dříve. Ulice vznikla a byla pojmenována před rokem 1948 jako Rokycanova (Jan z Rokycan, husitský teolog). V roce 1971 došlo ke změně názvu kvůli duplicitě.
Borová (Modřany)
Název připomíná borový les, jehož zbytky se dochovaly v sousedství, na západní hranici zátišského lesa. Ulice v Tyršově čtvrti třikrát změnila jméno. V letech 1932 – 1948 byla Vaníčkova (náčelník České obce sokolské Jindřich Vaníček), od 1948 do 1971 Vítězná (podle tzv. únorového vítězství v roce 1948) a po připojení Modřan k Praze byla přejmenována na Borová.
Borovanská (Modřany)
Borovany, město v jižních Čechách, nedaleko Českých Budějovic. Ulice v sídlištní zástavbě Na Beránku nese tento název od svého vzniku v roce 1988.
Botevova (Modřany)
Christo Botev, rodným jménem Christo Boťov Petkov (1849 – 1876), bulharský básník a publicista, v 19. století jeden z vůdců hnutí za bulharskou nezávislost. V boji proti turecké nadvládě také padl. Po porážce odbojové skupiny operující v horách mu prý byla na vrchu Vol useknuta hlava a vystavena na náměstí ve městě Vraca. Ulice nese jeho jméno od svého vzniku v roce 1979.
Boženy Jandlové (Modřany)
Božena Jandlová (1925 – 1945), dobrovolná ošetřovatelka, diplomovaná sestra z nemocnice na Bulovce, která od května 1945 pomáhala pečovat v Terezíně o bývalé vězně nakažené tyfem. Sama této nemoci 17. 6. 1945 podlehla. Ulice v obytném celku u strojíren vznikla v roce 2010, ale končila tehdy již před ulicí Na Komořsku. V roce 2017 byla prodloužena, takže nyní vede od ulice Do Koutů až po křižovatku s ulicí Horkého.
Božetická (Modřany)
Božetice, ves v jižních Čechách, východně od Milevska. Ulice v sídlišti Na Beránku nese název od svého vzniku v roce 1988.
Branislavova (Modřany)
František Branislav (1900 – 1968), český básník a esejista, příslušník wolkerovské generace, bydlel až do své smrti v Modřanech. Ulice vznikla před rokem 1948 jako Heydukova (básník Adolf Heyduk, 1835 – 1923), v roce 1971 dostala kvůli duplicitě s Prahou jméno jiného básníka.
Branišovská (Točná)
Pojmenování ulice vychází z názvu jihočeské obce Branišov v okrese Písek. Do tohoto okresu spadá několik dalších obcí, podle nichž obdržely jméno dříve bezejmenné ulice na Točné a v Cholupicích. Pojmenovávaly se v roce 1974 po připojení těchto dvou obcí k Praze.
Brtecká (Točná)
Brtec, ves v jižních Čechách, severně od Písku. Také tato ulice byla nazvaná v roce 1974.
Břežanské údolí (Lhota, Točná)
Hraniční komunikace Točné a Lhoty u Dolní Břežan. V 1. století př. n. l. byly propojeny souvislou linií opevnění keltského hradiště Lhota – Točná (častěji Závist). Velká část údolí byla prohlášena za evropsky významnou lokalitu (EVL) zahrnující skoro celou přírodní rezervaci Šance (severní část údolí). Komunikace byla pojmenována v roce 1996 podle původního názvu užívaného pro silnici v údolí Břežanského potoka od Prahy a Zbraslavi do Dolních Břežan.
Evžen Cihlář (1917 – 1945), čalouník, zemřel 28. 5. 1945 na následky zranění, které utrpěl v Květnovém povstání 7. 5. 1945 v Nuslích. Ulice nese jeho jméno od dostavby sídliště na Kamýku v roce 1979.
Cílkova (Kamýk)
Vladimír Cílek (1902 – 1945), řidič, padl v Květnovém povstání 5. 5. 1945 u tramvajové vozovny na Pankráci. Ulice dostala tento název v roce 1979, kdy byla dokončena.
Cuřínova (Kamýk)
Jiří Cuřín (1926 – 1945), student, padl v Květnovém povstání 8. 5. 1945 v Podolí. Ulice v sídlišti Libuš – Lhotka na Kamýku po něm byla pojmenována při svém vzniku v roce 1979.
Čechtická (Kamýk)
Čechtice, ves jihovýchodně od Vlašimi směrem na Pelhřimov. Ulice vznikla a byla nazvaná při svém vzniku v roce 1979.
Československého exilu (Modřany)
Podle usnesení RHMP z dubna 1992 má název symbolizovat jen exilové hnutí v zahraničí po roce 1948. Týmž usnesením byl zrušen název Třída Pětiletky zavedený roku 1979. Ta byla v roce 1988 prodloužena o navazující komunikaci, takže nyní končí až na pomezí Modřan a Hodkoviček, kde ústí do Modřanské.
Bohuslav Daněk (1900 – 1944), tavič v plzeňské ocelárně, kde vedl komunistickou odbojovou skupinu a podílel se na přípravě sabotáží. V dubnu 1943 byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a v únoru 1944 v Drážďanech popraven. Ulice v sídlišti Na Beránku se podle něj jmenuje od roku 1979.
Darwinova (Modřany)
Charles Robert Darwin (1809 – 1882), britský přírodovědec, zakladatel evoluční teorie a moderní biologie. Od roku 1948, kdy ulice vznikla, se jmenovala Riegrova (František Ladislav svobodný pán Rieger, 1818 – 1903, politik a publicista). Připojení Modřan k Praze si v roce 1971 vynutilo změnu názvu.
Daškova (Modřany)
Václav Dašek (1887 – 1970), profesor ČVUT, publikoval v oborech dynamika, statika a statika rámových konstrukcí. Dřívější název ulice podle Ladislava Těšíka (železničář z Pardubic, popravený v roce 1944) platil od roku 1979. Čtyři roky nato, v roce 1983 dostala stejné jméno komunikace na Kamýku, aniž tomu předcházelo přejmenování té původní, pěšky vzdálené sotva 400 metrů.
Davelská (Komořany)
Davle, ves jižně od Prahy na Sázavě. Do roku 1971 se nazývala Šípková (podle porostu šípkovými keři). Po připojení Modřan k Praze byla ulice kvůli duplicitnímu názvu nazvaná nově.
Do čtvrti (Modřany)
Směřuje do centra Tyršovy čtvrti, pojmenování tedy odpovídá územnímu začlenění v obci. Do roku 1948 to byla Sokolská, ale kvůli připomínce Sokola se to z politických důvodů změnilo. Název Obránců míru po připojení Modřan k Praze neobstál kvůli duplicitě a v roce 1971 se ulice přejmenovávala potřetí.
Do Koutů (Modřany)
Název ulice souvisí s tím, že v době jejího vzniku v roce 1962 mířila do ztracena, do posledních koutů obce. Stejné jméno jí pak zůstalo po prodloužení o nový úsek. V současnosti vede podél obytného souboru u Modřanských strojíren od křižovatky s ulicí Revoluce, kolem točny autobusu, až po Pleštilovu. Končí opět do ztracena, je zaslepená na hranici sousední nezastavěné parcely.
Do Lipin (Modřany)
Název vychází z pomístního pojmu V Lipinách, který se zachoval již jen pod Cholupickým vrchem. V císařských mapách z let 1824 – 1843 je ale zakreslen jako velmi rozlehlá oblast W Lipinach sahající od Modřan přes Cholupice až k Písnici a pak ještě podél Libušského potoka pod Kamýk. Zmenšil se poté, co lipoví zmizelo pod masivní zástavbou.
Do Píšovic (Modřany)
Pro údolí Lhoteckého potoka se vžilo několik pomístních názvů: Nad Píšovicemi V Píšovicích a také Nad Píšovicí. Při pátrání po jejich původu byl v gruntovních knihách ze 17. století nalezen zápis o majetku rodu Píšů v lokalitě Nad Píšovicí. Podle usedlosti v čp. 22, kterou po svém otci v roce 1656 převzal Jakub Píša, dostala v roce 1991 jméno také ulice, která do Píšovic vede.
Dobevská (Kamýk)
Dobev, jediná obec toho jména v republice leží v Jihočeském kraji mezi Pískem a Strakonicemi. Je tak jisté, že ulice z roku 1983 je pojmenována po ní.
Dolnobřežanská (Modřany)
Dolní Břežany, obec jižně od Prahy, historicky úzce spjata jak s Modřany, tak s Cholupicemi. Panství pražského arcibiskupa v Břežanech mělo v každé z osad v područí několik chalup, jejichž osazenstvo mělo povinnost roboty na panském. Do roku 1971 se ulice jmenovala Dolní Břežanská, po připojení Modřan k Praze byl název modifikován.
Dolnocholupická (Modřany)
Před rokem 1948 se nazývala Cholupická a spojovala Cholupice a Modřany, kde ústila do ulice Komořanské. Kvůli nebezpečné dopravní situaci byla na Kozím Vršku zkrácena. Přibližně v těchto místech začíná také dnešní Dolnocholupická, která od čtvrti Na Beránku pokračuje jako Hornocholupická. Do roku 1971 měla název Dolní Cholupická, po připojení Modřan k Praze byl upraven do současné podoby.
Dolnojirčanská (Kamýk)
Dolní Jirčany, ves jižně od Prahy, poblíž Jesenice při silnici do Jílového. Stará, avšak bezejmenná ulice převzala název vsi teprve v roce 1955.
Dostálova (Modřany)
Jiří Dostál (1921 – 1945), technický úředník z Modřan. Padl při Květnovém povstání 6. 5. 1945 poblíž Komořan. Ulice nedaleko strojíren leží až téměř na konci nové části obytného centra. Vybíhá z ulice Do koutů směrem na jih, pak se dvakrát lomí do tvaru obdélníku a vrací se zpět do výchozí ulice. Vznikla v roce 2017.
Dostojevského (Modřany)
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 – 1881), ruský prozaik a filozof. Představitel ruského realismu byl současně předchůdcem moderní psychologické prózy. Před rokem 1948 se ulice nazývala Šlikova (Jáchym Ondřej hrabě Šlik, popravený na Staroměstském náměstí v roce 1621). Po připojení Modřan k Praze byla roku 1971 kvůli duplicitě přejmenovaná.
Družná (Modřany)
Název je odvozen od družného, přátelského života zdejších obyvatel. Dřívější pojmenování Do polí, protože vedla skutečně do polí, se vyskytovalo i jinde v Praze, proto bylo nutné ho po připojení k hlavnímu městu změnit.
Durychova (Kamýk)
Jaroslav Durych (1886 – 1962), prozaik, esejista, publicista, básník, dramatik a překladatel, původně vojenský lékař. V letech 1976 – 1995 se nazývala Dolejšího (komunistický novinář Vojtěch Dolejší, 1903 – 1972).
Josef Emler (1836 – 1899), historik, archivář města Prahy, profesor Univerzity Karlovy a nejvýznamnější vydavatel edic zpřístupňujících písemné historické prameny. Před rokem 1948 připomínala ulice Zborovská české legionáře za první světové války na Ukrajině. To bylo po únorovém převratu pro komunisty nepřijatelné a pojmenovali ulici po Jaroslavu Haškovi (spisovatel, 1883 – 1923). V roce 1971 byl název kvůli duplicitě s Prahou nahrazen.
Eduard Fiker (1902 – 1961), prozaik, dramatik, překladatel a scénárista. Jeden ze zakladatelů české detektivky. Ulice v novém obytném celku u cukrovaru vychází severním směrem z křižovatky Nad Zavážkou a Lešetínská a vstupuje do křižovatky ulic K Vystrkovu, Rozvodova, Dolnocholupická a Benáčanova. Vznikla v roce 2015.
Fišerova (Modřany)
Josef Fišer (1903 – 1944), zedník z Plzeňska, za účast v ilegálním komunistickém odboji na dole Ziegler v Nýřanech byl 14. 5 1943 zatčen a 26. 7. 1944 popraven v Drážďanech. Ulice nese jeho jméno od svého vzniku v roce 1979.
Frézařská (Modřany)
Uměle vytvořený název odvozený od řemesla frézařského. Ulice vznikla před rokem 1948 jako Milíčova (podle pražského kazatele ze 14. století Jana Milíče z Kroměříže). Po připojení Modřan k Praze byla v roce 1971 kvůli duplicitnímu názvu přejmenována.
Freiwaldova (Kamýk)
Ing. arch. Jindřich Freiwald (1890 – 1945), spolumajitel stavební firmy v Karlíně. Od dvacátých let realizoval řadu projektů určených zejména k bydlení. 8. 5. 1945 byl jako parlamentář zavražděn příslušníky SS v Kunraticích. Ulice v obytném celku Obzor vychází z Novodvorské severně od křižovatky Generála Šišky a Meteorologická a vstupuje do Papírníkovy. Vznikla v roce 2015.
Generála Šišky (Modřany, Kamýk)
Generál Alois Šiška (1914 – 2003), příslušník 311. bombardovací perutě RAF, za aktivitu v zahraničním odboji pronásledovaný komunisty. Poslední léta prožil v Praze 12. Čestný občan hlavního města byl v roce 2003 prezidentem republiky vyznamenán in memoriam. Ulice se od roku 1979 nazývala Kolarovova (Vasil Kolarov, 1877 – 1950, vůdce bulharského protifašistického odboje) a několikrát měnila délku. V roce 1985 vedla z Kamýku ke Komořanské a v roce 2004, kdy dostala nový název Generála Šišky, se napojila na Modřanskou ulici.
Ulice dostala název na památku bojů v květnu 1945, kdy místní občané bránili Prahu a hájili se před postupujícími německými jednotkami. Do roku 1971 se jmenovala Trhanovská, podle obce Trhanov na Domažlicku.
Hájíčkova (Točná)
Jan Hájíček (1898 – 1967), občan Točné, komunální politik, člen místního národního výboru, který se zasloužil o rozvoj obce. Ulice byla po něm pojmenována po připojení Točné k Praze v roce 1974.
Hamrová (Modřany)
Název ulice je odvozen od pomístního názvu V Hamrové, používaného pro zalesněný úval při západní hranici údolí Ve Srážce. Vznikla před rokem 1948 jako Kaplířova (Kašpar Kaplíř ze Sulevic, rytíř popravený 21. června 1621 na Staroměstském náměstí). Kvůli duplicitě s Prahou byla ulice přejmenovaná v roce 1971.
Hasova (Modřany)
Profesor František Hasa (1863 – 1945), technik, vyučoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Ulice nese jeho jméno od vzniku v roce 1979.
Hausmannova (Modřany)
Profesor Čeněk Hausmann (1828 – 1896), první rektor ČVUT v Praze, technik, přednášel v oborech nauky o strojních. Název ulice vznikl roku 1979.
Herrmannova (Modřany)
Ignát Herrmann (1854 – 1935), český spisovatel a redaktor Národních listů. Před připojením Modřan k Praze ulice nesla jeho plné jméno – Ignáta Herrmanna, které bylo v roce 1971 upraveno do současného tvaru.
Hlavatecká (Cholupice)
Název navazuje na pojmenování některých okolních ulic podle jihočeských obcí. Spojuje Třebanickou s Vitějovskou, východně od Lhenické. K této ulici patří i výběžek směřující k jihozápadu. Vznikla v roce 2016.
Hoblířská (Modřany)
Název je uměle vytvořen odvozením od řemesla hoblířského. Do roku 1971 nesla jméno Petra Chelčického (představitele české reformace první poloviny 15. století). Po připojení Modřan k Praze byla ulice pro duplicitu přejmenována.
Hodkovická (Kamýk)
Podle vsi Hodkovice při jižním okraji Prahy, mezi Písnicí, Dolními Břežany a Jesenicí. Ulice nese název od roku 1941, kdy vznikla.
Homérova (Modřany)
Homér (8. století př. n. l.), řecký básník, jemuž se připisuje autorství epických básní Ilias a Odysseia. Ulice na Babech II. vznikla v roce 1962 přerušením Urxovy, nyní Větrovcovy ulice. Do roku 1971 se nazývala Šmeralova (Dr. Bohumír Šmeral, 1880 – 1941, novinář a publicista, zakladatel KSČ). Po připojení Modřan k Praze byla kvůli duplicitnímu názvu přejmenována.
Horkého (Modřany)
Ladislav Horký (1910 – 1945), úředník z Modřan, padl 6. 5. 1945 v areálu modřanského cukrovaru při dělostřelbě od Lahovic. Ulice v obytném celku u strojíren začíná na jižním konci ulice Boženy Jandlové, pokračuje přímo, pak se lomí a na konci vstupuje do ulice Do koutů. Vznikla v roce 2017.
Hornocholupická (Modřany)
Pojmenovaná byla podle směru do Cholupic, kdysi samostatné obce, nyní součásti Prahy 12. Jméno obce se odvozuje od staročeského výrazu cholp nebo chlop s významem rolník. Ulice začíná v křižovatce Dolnocholupické, u točny autobusů Na Beránku se napojuje na Čs. exilu a pokračuje přes Cholupický vrch až k rozhraní Modřan a Cholupic. Do roku 1948 to byla ulice Cholupická, do roku 1971 pak Horní Cholupická.
Hospodářská (Točná)
Název byl uměle vytvořen, vztahuje se k hospodaření místního zemědělského družstva. Podél kdysi bezejmenné prašné cesty totiž v 70. letech minulého století vyrostly bytové domy pro členy JZD. Pojmenována byla po připojení Točné k Praze v roce 1974.
Hrachovská (Točná)
Hrachov, malá vesnice, část obce Chyšky v okrese Písek. Ačkoli existuje ještě vesnice stejného jména na Příbramsku, je zřejmé, že tak jako jiné točenské ulice nazvané podle jihočeských obcí se i tato vztahuje k okresu Písek. Již proto, že jméno doslala ve stejné době, v roce 1974, když se sloučené obce Cholupice a Točná připojily k Praze.
Hrazanská (Cholupice)
Silnice spojující Cholupice a Točnou byla vybudovaná ze staré úvozové cesty kolem roku 1960. Pojmenování ulice podle vsi Hrazany ležící jihovýchodně od Písku se ale datuje až po připojení obou obcí k Praze v roce 1974. Ulice začíná kruhovým objezdem u hřiště v Cholupicích a končí na náměstí Antonína Pecáka v Točné.
Hrubínova (Modřany)
František Hrubín (1910 – 1971), český básník, prozaik a překladatel autor řady sbírek milostné a přírodní lyriky. Do roku 1971 měla ulice jméno jiného básníka, Antonína Sovy (1864 – 1928), kvůli duplicitě bylo změněno po připojení Modřan k Praze.
Hřebíkova (Modřany)
Antonín Hřebík (1914 – 1945), modřanský občan, lakýrník, který podle matriky padl 9. 5. 1945 v bojích s nacisty v komořanských lesích u Točné. Do roku 1971 Domažlická, pro duplicitu názvu byla po připojení Modřan k Praze přejmenována.
Hubičkova (Modřany)
Jiří Hubička (1926 – 1945), rovněž místní občan, nástrojař, padl. 7. 5. 1945 v Modřanech. Do roku 1971 to byla se ulice Vančurova (spisovatel a dramatik Vladislav Vančura, 1891 – 1942), kvůli shodě s jinou pražskou komunikací se přejmenovávala v roce 1971.
Hudcova (Komořany)
Josef Hudec (1929 – 1945), bydlel v Komořanech čp. 3, učeň na strojního zámečníka. Padl při Květnovém postání 7. 5. 1945 v boji s jednotkami SS, poblíž komořanského dvorce Šabatka. Do roku 1971 se podle směru ulice nazývala K Točné.
Krátká ulice souběžná s Mariánskou na Kamýku zdědila původní název staré ulice v centru Modřan. Ta vznikla v roce 1938 a pojmenovaná byla podle toho, že spojovala Modřany s Cholupicemi. V roce 1956 byla zkrácena a rozdělena na dolní a horní část, nyní ulice Dolnocholupická a Hornocholupická.
Chuchelská (Modřany)
Ulice pod arcibiskupskou vinicí dostala svůj název podle toho, že ležela blízko přívozu. Spojoval Modřany a obě Chuchle, ale po výstavbě jezu byl zrušen. Do roku 1971 to byla ulice Bezručova (podle básníka Petra Bezruče, 1867 – 1958), přejmenovaná kvůli duplicitnímu názvu po připojení Modřan k Praze.
Churnajevova (Modřany)
Aschur Churnajev, sovětský voják, patřil mezi zajatce osvobozené 4. 5. 1945 z budovy bývalého ukrajinského gymnázia v Modřanech. Část z nich se následující den přidala k povstalcům, včetně Churnajeva. Padl 6. 5. 1945 v komořanských lesích. Před rokem. 1948, kdy ulice vznikla a dostala název, se nazývala Na Babech, poté Sovětských tankistů, pouze však do roku 1971, kdy byla kvůli duplicitě s Prahou přejmenovaná.
Karel Imrych (1907 – 1944), strojní zámečník, od roku 1939 modřanský občan, za války vedoucí komunistické buňky a ilegální odbojové skupiny v závodě Meopta. Za sabotáže byl v roce 1943 zatčen a 11. 10. 1944 v Drážďanech popraven. Název ulice vznikl v roce 1983, ale NVP ho z neznámých důvodů schválil jako Imrichova. Až na přelomu 80. a 90. let se na tabulích začalo jméno objevovat ve správné podobě s ypsilonem.
Jordan Jovkov (1880 – 1937), bulharský spisovatel, voják a diplomat. Patřil ke klasikům bulharské literatury, ve svém díle se inspiroval koloritem bulharského venkova. Ulice jeho význam připomíná od roku 1979, kdy vznikla.
Beránek, dlouhou dobu téměř neobydlená část Modřan při silnici do Cholupic. Teprve ve 30. letech minulého století si v této čtvrti začali obyvatelé stavět rodinné domky. Název ulice je odvozen od směru, kterým vede. Do přejmenování v roce 1971 se nazývala Letohradská, ale ulice nazvaná podle města ve Východních Čechách již v Praze existovala.
K Břečkám (Cholupice)
Pojmenování se odvozuje od pomístního názvu, který se podle značek na starých vojenských mapách vztahuje k mokřině. Rozkládala se na úrovni bažantnice, za rybníkem Kálek, ale blíže k obci. Přesně tímto směrem ulice vede. Začíná v křižovatce s ulicí Ke Kálku a na konci přechází v pěšinu. Název nejspíš vznikl z hovorového pojmu pro bahno, čili břečku, alias mokřad. Ulice byla pojmenována po připojení Cholupic k Praze v roce 1974.
K Dolům (Modřany)
Modřanská rokle, starým názvem Doly, je ochranářsky významná lokalita. Strmý úval vyhloubil Libušský potok, který napájí rybník Lipiny založený v roce 2018 na západním konci rokle u křižovatky Čs. exilu a Generála Šišky. Původní název ulice Dolská byl roku 1962 modifikován na K Dolům. K této komunikaci byla v roce 1971 připojena ulice Husova (Jan Hus, kazatel a reformátor, 1370 – 1415), a přijala nový název, protože původní byl duplicitní.
K Dýmači (Cholupice)
Název je vztažen k zalesněnému údolíčku místním jménem V Dýmači, přičemž císařské vojenské mapy z let 1877 – 1870 ho zapsaly jako Dumač. Ulice začíná u hasičské zbrojnice v Cholupicích a za humny přechází mírně vpravo v bezejmennou pěšinu. Po ní lze mezi poli a loukami dojít až k písnické vodní nádrži. Jméno ulice vzniklo v roce 1974, kdy se Cholupice připojily k Praze.
K Hájovně (Kamýk, Libuš)
Ulice míří nejkratší cestou ke staré hájovně a zookoutku v kamýckém lese. Komunikace měla být vybudovaná krátce po druhé světové válce, ale pojmenovaná byla až v roce 1955.
K Hradišti (Točná)
Jméno komunikace je odvozeno od pravěkého keltského hradiště Lhota – Točná, jehož směrem vede. V posledním období oppida zvaného nesprávně Závist vzniklo laténské opevnění na Šancích. Je datováno do 1. století před Kristem, nejdříve do přelomu 1. a 2. století. Připomínka keltského osídlení v názvu ulice pochází z roku 1974, kdy se Točná připojila k Praze.
K Jezu (Modřany)
Ulice směřuje k jezu na Vltavě, který se budoval v letech 1969 až 1984 proti podniku Elektropřístroj v ulici Mezi Vodami. Po dokončení jezu, zdymadla, plavební komory i všech provozních budov vznikl mezi lety 1985 – 1991 název komunikace.
K Ladům (Cholupice)
Název ulice je odvozen od pomístních názvů Malá a Velká Lada. Ulice vede podél lesa směrem k letišti na Velkých Ladech, ale stáčí se mezi rodinné domky, kde slepě končí. Ulice byla pojmenována po připojení Cholupic k Praze v roce 1974.
K Lahovičkám (Modřany)
Lahovičky, bývalá osada Lahovic, obě nyní patří k Městské části Praha – Zbraslav. Ulice míří vzdušnou čarou přes Vltavu k Lahovičkám, odtud pochází název. Z Modřan se na protější břeh dalo jednoduše přeplavit lahovickým přívozem, ale ten již neexistuje. Do roku 1971 se ulice nazývala Pobočná, protože vedla bok po boku s Komořanskou.
K Lesu (Kamýk, Libuš)
Pojmenování ulice ctí směr k lesnímu porostu na hranici Kamýku a Libuše. Původní název Havlíčkova (podle básníka, novináře a politika Karla Havlíčka s přídomkem Borovský, 1821 – 1856) ztratila po připojení Libuše k Praze v roce 1968, protože Kamýk tehdy spravovala Libuš.
K Lipinám (Modřany)
Název vychází z historického pojmu pro charakteristickou vegetaci, což prý znamenalo, „tam kde je lipoví“. Prostor Na Lipinách je zakreslen již v císařských mapách z dob Rakouska – Uherska. Sahal od Písnice a Cholupic až k Libušskému potoku v Modřanské rokli. Nyní je tak vyznačena pouze oblast pod Cholupickým vrchem. Ulice byla pojmenována před připojením Modřan k Praze v roce 1968.
K Modřanskému nádraží (Modřany)
Jméno ulice je odvozeno od směru k bývalému nádraží. Jako dopravní obsluha modřanského cukrovaru byla železniční trať postavena v roce 1881, pravidelný provoz včetně osobní dopravy byl zahájen o rok později. Nyní již v železniční zastávce Praha – Modřany vlaky nestaví. Název ulice dostala ještě před připojením Modřan k Praze.
K Nouzovu (Komořany)
Odvozenina pomístního názvu Nouzov, jakým se obvykle označovala místa, kde se žilo chudě, nuzně, se dostala i do jména ulice. Říkalo se tak bývalému ovčínu mezi Komořany a Točnou, na severním úbočí vrchu Čihadlo. Původní pojmenování Družnosti platilo do roku 1971, po připojení Modřan k Praze se jako duplicitní změnilo.
K Orionce (Modřany)
Název je odvozen od směru k čokoládovně Orion, nástupkyni továrny na cukrovinky Ru – Pa. Tu založil Rudolf Pachl v roce 1932, ale po únoru 1948 byla znárodněna a vznikl národní podnik Pražské čokoládovny. V roce 1952 byl závod sloučen s výrobcem tureckého medu, vinohradskou firmou Orion, jehož tovární značku převzal. Dřívější jméno ulice Antala Staška (pseudonym českého spisovatele Antonína Zemana 1843 – 1941) bylo v roce 1971 nahrazeno novým.
K Otočce (Modřany)
Ulice dostala název podle obratiště autobusů, které se na této komunikaci kdysi nacházelo. V letech 1932 – 1962 se jmenovala Legií, do roku 1971 Na Výsluní podle orientace na prosluněný jih. K poslední změně na současný název došlo po připojení Modřan k Praze.
K Petrově komoře (Modřany)
Název ulice ležící ještě v katastru Modřan je odvozen od jejího směru ke Komořanům, konkrétně k místu obecně zvanému Petrova nebo Petrovská komora. Pomístní jméno patří části komořanského lesa na hranici mezi točenským a cholupickým katastrem, podél cesty z Komořan k Nouzovu. Dřívější pojmenování 1. máje ulice nesla jen do roku 1971, po připojení Modřan k Praze bylo jako duplicitní změněno.
K Potůčku (Modřany)
Název ulice naznačuje směr k Cholupickému potoku a údolí Ve Srážce na rozhraní Modřan a Komořan. Končí však již v napojení na ulici Pod Letištěm. Ulice byla pojmenována již před připojením Modřan k Praze v roce 1968.
K Trnkám (Modřany)
V době vzniku názvu vedla ulice k polím, které lemovaly keře trnky obecné, zvané také slivoň trnitá. Dřívější název Krátká charakterizoval její délku, ale podobně krátkých ulic existovalo v roce 1970 v Praze ještě osm. Duplicita byla postupně odstraněna ve všech připojených obcích, v Modřanech v roce 1971.
K Údolí (Modřany)
Tato ulice dostala jméno podle toho, že vede směrem k údolí Zátišského potoka. Asi od 50. let se nazývala Podlipného a od roku 1962 Do Údolí. K modifikaci tohoto pojmenování došlo v roce 1971 po připojení Modřan k Praze.
K Vltavě (Modřany)
Ulice kopíruje starou cestu z Modřan na Libuš. Začíná na Obchodním náměstí a po 300 metrech se rozdvojuje a míří rovně k Čs. Exilu. Tam je zaslepena, ale za hlavní pokračuje ještě krátkým úsekem. Prošla několika úpravami a změnami názvů. Patrně nejstarší V Kateřinkách patřilo nezpevněné cestě před návsí, upravené koncem 19. století. Další jména, Libušina a Libušská, platila jen pro malou část komunikace a spíše se týkala nynější ulice Generála Šišky. Pozdější název Rudé armády musel být v roce 1971 jako duplicitní změněn.
K Výboru (Točná)
Pojmenování ulice je odvozeno od skutečnosti, že se v ní kdysi dávno nacházel Místní národní výbor. Nyní v tomto objektu v čp. 8 sídlí mateřská škola. Původní název z roku 1974, kdy se Točná připojila k Praze, ulici zůstal, úřad už ne.
K Vyhlídce (Modřany)
Vede k ulici Nad Belárií, odkud je pěkný výhled na Vltavu a příbřežní zástavbu v Modřanech až ke Komořanům. Do roku 1971 se komunikace jmenovala Jindřicha Šimona Baara (český spisovatel, katolický kněz, účastník reformního hnutí katolického kněžstva, žil v letech 1869 – 1925).
K Vystrkovu (Modřany)
Název ulice podél cukrovarské zahrady až na konec obce se odvíjí od vžité přezdívky pro končinu vystrčenou za humna, Vystrkov. Před rokem 1948 to byla Přemyslova (podle Přemysla Oráče, manžela kněžny Libuše). Po připojení Modřan k Praze byla v roce 1971 přejmenována.
K Zatáčce (Modřany)
Ulice se nachází v Čechově čtvrti, přičemž začíná v Hamrové a končí kousek od ostré zatáčky v Dolnocholupické. Vznikla před rokem 1948 jako Štursova (Jan Štursa, 1880 – 1925, zakladatel moderního českého sochařství, profesor na AVU). Po připojení Modřan k Praze byla roku 1971 kvůli shodnému názvu přejmenována.
K Závorám (Točná)
Název ulice je odvozen od jejího směru. Ulice kdysi končila u dřevěných závor nad strží, kterou protéká Točenský potok. Vede od Branišovské kolem vojenských bytovek směrem dolů a končí nad Točenskou roklí. Pojmenovaná byla po připojení Točné k Praze v roce 1974.
Kabeláčova (Kamýk)
Václav Kabeláč (1944 – 1968), poručík někdejší Veřejné bezpečnosti povýšený in memoriam. Byl zavražděn při plnění služebních povinností 22. 3. 1968. Jeho jméno ulice nese od svého vzniku v roce 1980.
Karasova (Modřany)
Dr. František Karas (1902 – 1957), středoškolský profesor, za války člen místní odbojové skupiny, a ilegálního národního výboru. Byl vězněn gestapem od 6. 4. do 5. 5. 1945 a v roce 1955 odsouzen komunisty na 15 let za údajnou vlastizradu. V letech 1971 – 1968 se ulice nazývala Fibichova (hudební skladatel Zdeněk Fibich, 1850 – 1900), od 1968 do 1992 Relichova (podle Josefa Relicha, místního stranického funkcionáře, jenž se v 50. letech podílel na represích vůči odbojovým pracovníkům).
Ke Kálku (Cholupice)
Podle směru k rybníčku, kterému se říká Kálek, dostala název ulice při hlavní cestě na Písnici. Ústí do hlavní komunikace Podchýšská přesně u Kálku. Jméno dostala před připojením Cholupic k Praze roku 1974.
Ke Kamýku (Kamýk)
Ulice byla pojmenována podle lesa či háje Kamýk, jehož směrem vede. Byla pojmenovaná v roce 1955.
Ke Kapličce (Modřany)
Jméno je odvozeno od pomístního názvu U kapličky, protože tu lidem připomínala chráněná nemovitá památka Boží muka. Vztyčila je obec nad společným hrobem rakouských a pruských vojáků padlých 3. května 1757 za sedmileté války (1756 – 1763) v boji o pontonový most u Modřan. Přibližně od 30. let minulého století do roku 1962 to byla ulice Komenského, potom Víta Nejedlého (skladatel, dirigent a důstojník čs. armády v SSSR, žil 1912 – 1945). Přejmenovaná byla z důvodu duplicity roku 1971.
Ke Křížku (Cholupice)
Jméno dostala odvozením od pomístního pojmu U Cholupického kříže, jehož směrem vede. Jedná se o křížek, který dosud stojí za remízkem cestou k Cholupické bažantnici. Je přístupný pouze pěšky, buď polní cestou navazující na ulici V Břečkách, nebo od rybníku Kálek. Název vznikl v roce 1974.
Ke Schodům (Modřany)
Jde o schodiště do Tyršovy čtvrti, které na počátku 30. let minulého století vybudoval Emil Mašanka. V letech 1932 – 1962 to byla ulice Scheinerova (JUDr. Josef Scheiner, 1861 – 1932, za první světové války účastník protihabsburského odboje odsouzený za vlastizradu. Po roce 1918 se zasloužil o vznik ČSR). Další název ulice U lesa byl po roce 1968 duplicitní s Prahou a musel být změněn.
Ke Spálence (Točná)
Název ulice je odvozen od skoro zapomenutého místního jména pro kopec a les Na Spálence v katastru Dolních Břežan. Mezi lety 1951 až 1970 se tak začalo říkat i holému vrcholu kopce v katastru Točné. Někdy mezi lety 1981 a 1986 se lokální jméno přestalo používat, podobně jako Za příkopem, anebo u sousedů v Dolních Břežanech K Jaromírce. Ulice vznikla po připojení obce k Praze v roce 1974.
Ke Spofě (Modřany)
Spofa, výrobna léčiv, do níž byla po znárodnění v roce 1948 začleněna Interpharma založená v roce 1935. Nástupce Spofy, závod Léčiva 03 se po roce 1989 vrátil k původnímu názvu Interpharma. Ulice nedaleko od farmaceutické výrobny vede jejím směrem. Vznikla a byla pojmenována před rokem 1948 jako Myslbekova (sochař Josef Václav Myslbek, 1848 – 1922). Po připojení Modřan k Praze ulice dostala nový název v roce 1971.
Ke Srážku (Modřany)
Název ulice je odvozen od vžitého pomístního názvu pro údolí Srážek na hranici Modřan a Komořan. Vede podél Komořanského potoka až pod Beránek a ve 20. – 40. letech tam působilo oblíbené přírodní divadlo. 6. května 1945 zastavili vlasovci postup SS přes údolíčko směrem na Baba I. a II. Do roku 1971 se ulice jmenovala Jeseniova (lékař Rudolfa II. a Matyáše Jan Jesenius, 1566 – 1621, popravený na Staroměstském náměstí)
Ke Starému hřišti (Točná)
Na konci ulice se nacházelo fotbalové hřiště Na Starém lise, neboli Na Americe jak se tomu místu říká. A protože ulice vedla jeho směrem, dostalo se hřiště i do názvu ulice pojmenované roku 1974. Ve vsi existovalo jedno ještě starší, z 30. let minulého století, na bývalé Beranově louce. Druhé vzniklo po válce a třetí, to současné, se nachází v ulici Ke Spálence.
Ke Zbraslavi (Točná)
Zbraslav, městečko na levém břehu Vltavy při jihozápadním konci Prahy, nyní MČ Praha – Zbraslav. V roce 1304 tam král Václav II. založil cisterciácký klášter a převedl na něj část majetku vyšehradské kapituly, mezi jiným Komořany a několik chalup v Modřanech. Mniši z kláštera zajištovali církevní správu nad celým okolím a děti z Točné chodily na Zbraslav do školy. Než se v roce 1869 postavil most, muselo se oklikou koňským povozem nebo pěšky, v zimě přes zamrzlou Vltavu. Název ulice vznikl v roce 1974.
Ke Zvonici (Modřany)
Ulice směřuje ke zvoničce v parku Na Zvonici. V plebánii Modřany byli zvoníci doloženi v roce 1356. Dřevěnou zvonici nahradila v 18. století zděná a visely v ní kostelní zvony, protože cisterciácké stavby nemají věže. Na počátku tisíciletí odhalil dendrologický průzkum v základech zvonice zbytky pohanského božiště a sochy bohyně smrti Morany, podle níž se jmenují i Modřany. Ulice se před rokem 1948 jmenovala Východní, nový název vznikl v roce 1971.
Keltská (Točná).
Keltové, skupina indoevropských kmenů. V prostoru mezi střední Francií a západním Slovenskem jsou doloženi od 6. století před Kristem (mladší doba bronzová). Největší keltské oppidum na českém území se nacházelo na vrších Hradiště a Šance. Opevněné hradiště Lhota – Točná je obecně známé pod zažitým, leč nesprávným označením oppidum Závist. Ulice byla pojmenována po připojení Točné k Praze v roce 1974.
Keřová (Komořany)
Název ulice je odvozen od charakteristického křovinatého porostu v prostoru, kudy vede, podobně jako blízké ulice Koukolová a Trnitá. Až do současnosti je celá lokalita minimálně zastavěná. Do roku 1971 se tato ulice jmenovala Nad strání, pak dostala kvůli duplicitě nové jméno.
Kestřanská (Cholupice)
Název ulice je odvozen od jména jihočeské obce Kestřany na Strakonicku. Vychází kolmo severovýchodním směrem z Podchýšské a slepě končí obratištěm pro automobily. Dál už se dá pokračovat jen pěšky, po chodníku. Ulice vznikla v roce 2010.
Klášterského (Modřany)
Antonín Klášterský (1866 – 1938), básník, organizátor pražského kulturního života a překladatel z angličtiny (například Shakespearovy Sonety). Ulice s tímto názvem vznikla před rokem 1948.
Klostermannova (Modřany)
Karel Klostermann (1848 – 1923), český spisovatel, pedagog, autor řady románů inspirovaných životem venkovského lidu a šumavskou přírodou. Ulice vznikla a byla pojmenována před rokem 1948.
Kolářova (Modřany)
Prof. Jaroslav Kolář (1894 – 1961), sólista České filharmonie, profesor na konzervatoři a AVU. V letech 1932 – 1961 bydlel v Modřanech, kde založil pěvecký sbor Sokola a roku 1942 Kolegium odborných učitelů hudby, v jehož čele pak stál. Ulice vznikla před rokem 1948 jako Alešova do 1971 (Mikoláš Aleš, český malíř z generace Národního divadla, 1852 – 1913). V roce 1971 byla ulice přejmenována kvůli duplicitě.
Komořanská (Modřany, Komořany)
Komořany, osada, kterou ve 12. století kníže Soběslav II. daroval vyšehradské kapitule. Od přelomu 19. a 20. století do roku 1957 spadaly pod katastr Točné, v roce 1964 se sloučily s Modřany a vzniklo město, připojené roku 1968 k Praze. Část hlavní ulice od cukrovaru k Libušskému potoku existovala již v roce 1903 a jmenovala se Hálkova, její pokračování od potoka k Praze pak Riegrova. Další název Československé armády se musel v roce 1971 změnit kvůli duplicitě. První úsek současné Komořanské začíná u Obchodního náměstí, druhý navazuje za nadjezdem tramvají a vede přes Komořany a Závist a až k mostu Závodu míru.
Komořanský tunel (Komořany)
Ražený tunel pod vrchem Čihadlo, který vznikl v roce 2010. Jeho západní vstup leží v katastrálním území Komořany, východní v katastru Točné a menší část podchází Cholupice. Název dostal podle katastrálního území, pod nímž probíhá nejdelší část tunelu.
Kormidelnická (Modřany)
Název ulice v obytném celku u čokoládoven připomíná lodní dopravu na nedaleké Vltavě. Vychází západním směrem z ulice Mezi vodami, poté projde křižovatkou s Pískařskou, lomí se k severu a vstupuje do Potahové. Ulice vznikla v roce 2009.
Koukolová (Komořany)
Vzhledem k minimální zástavbě v okrajových končinách Komořan dostal se do názvu ulice koukol, rostlina z rodu dvouděložných, čeledi hvozdíkovitých. Kdysi to byl obtížný plevel především v ozimém obilí, nyní je rostlina v českých zemích kriticky ohrožená. Takový druh vegetace je na pozemcích, jimiž ulice vede. Naproti tomu dřívější název Polní, platný do roku 1971 přibližoval spíše její okolí. Přejmenována byla kvůli duplicitě s Prahou.
Kramperova (Kamýk)
Viktor Krampera (1913 – 1945), strojní zámečník, kovodělník. Během Květnového povstání padl 5. 5. 1945 v Kunraticích. Ulice v novém obytném celku na Kamýku vychází jižním směrem z Freiwaldovy a vstupuje do východního konce Zimovy. Vznikla v roce 2015.
Krhanická (Kamýk)
Krhanice, ves jižně od Prahy poblíž Týnce nad Sázavou. Ulice nese tento název od svého vzniku v roce 1941.
Krouzova (Modřany)
Václav Krouza (1880 – 1956), český technik, člen ČSAV, nositel Řádu republiky. Pracoval o oboru čerpadel a všeobecného strojírenství. Jeho jméno dostala ulice při svém vzniku v roce 1979.
Krupná (Komořany)
Název ulice je odvozen od pomístního jména Krupná. Patří jedné ze strží v komořanských lesích v katastru Komořan (jižně od Petrovy komory), odděluje vrchy Čihadlo a Sáhové mýto. Do roku 1971 to byla ulice K Sídlišti, protože vede k panelákům. Po připojení Modřan k Praze byla kvůli duplicitnímu názvu přejmenována.
Kutilova (Modřany)
Karel Kutil (1897 – 1944), elektromechanik z Chrudimska, za druhé světové války žil v Praze a aktivně se zapojil do komunistického odboje. Za protifašistickou činnost byl popraven v Drážďanech 2. srpna 1944. Název ulice dostala při svém vzniku v roce 1979.
Kyslíková (Modřany)
Název tohoto chemického prvku se do názvu ulice dostal díky její poloze před Modřanskými strojírnami ČKD. Již v roce 1913, kdy Ing. Karel Schulz továrnu zakládal, zamýšlel podnikat v oborech svařování kovů autogenem, výrobě válcovaných rour, acetylénu a kyslíku. Podle polohy u strojíren vzniklo i předchozí pojmenování U Továren, které se změnilo roku 1971 po připojení Modřan k Praze.
Franz Lehár (1870 – 1948), rakousko-uherský skladatel a dirigent, jeden z nejvýznamnějších představitelů takzvané vídeňské operety. Ulice, která vznikla již v roce 1903, původně vedla až ke kostelu a jmenovala se Smetanova (podle českého hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824 – 1884). K přejmenování došlo roku 1971 v souvislosti s připojením Modřan k Praze.
Lešetínská (Modřany)
Ulice v Čechově čtvrti připomíná báseň Svatopluka Čecha Lešetínský kovář. Názvy jeho děl se promítají v celém souboru vilek v této čtvrti, která se začala zakládat roku 1910 a byla prvním počinem Stavebního družstva v Modřanech. Nacházelo se v ní také hřiště, podle nějž vznikl první název komunikace U dětského hřiště. Později se jmenovala Spojovací, protože se kříží s dalšími třemi ulicemi. Ale i to bylo duplicitní s Prahou a v roce1971 se měnilo.
Levského (Modřany)
Vasil Levski (1837 – 1873), vlastním jménem Vasil Ivanov Kunčev, bulharský národní hrdina, revolucionář a vůdce demokratického křídla protiturecké odbojové organizace, za což byl Turky oběšen. Ulice v sídlišti Modřany nese název od svého vzniku v roce 1979.
Lhenická (Cholupice)
Tématu pojmenování ulic v nové cholupické zástavbě podle jihočeských obcí odpovídá také komunikace vybudovaná v roce 2013. Vychází jihovýchodním směrem ze Zálužické východně od Podchýšské, lomí se k severovýchodu a končí kruhovým objezdem. V roce 2016 byla prodloužena, navázala na severní konec Lhenické a po průjezdu křižovatky s Třebanickou vstoupila do Vitějovské.
Lhotecká (Kamýk)
Lhotka, původně samostatná ves, ve středověku v majetku vyšehradské kapituly, v novověku součást Hodkoviček, které se v roce 1922 připojily k Praze. Dnes je Lhotka součástí Prahy 4, ale ulice spadá na Kamýk. Její název platí od roku 1979, kdy ho usnesení NVP odebralo nynější ulici Povodňová a přiznalo nově vybudované komunikaci na Kamýku. Dřívější pojmenování Lhotecké ulice platilo v Modřanech nejméně od první poloviny 20. století. Na plánech se objevoval též název Do Lhotky.
Libeřská (Kamýk)
Libeř, ves v okrese Praha – západ, 18 km jižně od Prahy a 4 km severně od Jílového. Ulice nese název od svého vzniku v roce 1941.
Lichá (Cholupice)
Ulice, která leží ve směru od Točné jako třetí v pořadí, dostala jméno nejspíše proto, že 3 je liché číslo. Ulice byla pojmenována po připojení Cholupic k Praze v roce 1974.
Liškova (Kamýk)
Vítězslav Liška (1924 – 1945), mechanik, padl v Květnovém povstání 7. 5. 1945 v Horní Krči. Ulice nese název od roku 1979.
Lojovická (Libuš)
Lojovice, ves jižně od Prahy poblíž Kamenice. Ulice na hranici Kamýku, ale již v katastru Libuše, a nese tento název od roku 1958, kdy vznikla.
Lysinská (Modřany)
Ulice v Tyršově čtvrti dostala jméno podle velké planiny bez porostu v severní části obce pomístním názvem Lysina. Přes ně bylo polní cestou jediné spojení se Zátiším, které bylo do roku 1921 osadou Modřan. V letech 1932 až 1948 se ulice nazývala Rašínova (Alois Rašín, 1867 – 1923, první ministr financí ČSR). Po únoru 1948 byla přejmenovaná na Sokolovská, ale vzhledem k tomu, že shodný název existuje i v Praze, byl v roce 1971 v Modřanech změněn.
Karel Mádr (1905 – 1972), soustružník, v německých dokumentech uváděný jako železničář. Za činnost v komunistickém odboji proti fašismu byl od roku 1940 až do konce války vězněn v Mauthausenu. Ulice nese název od svého vzniku v roce 1979.
Machuldova (Kamýk)
Jaroslav Machulda (1924 – 1945), strojní zámečník, padl 7. 5. 1945 v revolučních bojích Květnového povstání v Podolí. Ulice nese název od vzniku v roce 1979.
Malá Tyršovka (Modřany)
PhDr. Miroslav Tyrš (1832 – 1884), profesor estetiky, spoluzakladatel Sokola, v letech 1862 – 1882 jeho první náčelník. Název ulice obdržela hned při svém vzniku v roce 1893. K 100. výročí Tyršova narození 23. července 1932 byla na jeho počest nazvaná nově postavená obytná čtvrť a ulice se přejmenovala na Plukovníka Švece (sokolský činovník a legionář v Rusku za 1. větové války). V letech 1948 – 1971 měla název Na návrší, poté byla nazvána původním jménem.
Malá Lada (Modřany)
Název ulice je odvozen od pomístního jména Na Ladech, a to pochází od ladem ležících polí. Oblast Malých Lad se nachází mezi Cholupicemi, Točnou a Komořany, ale ulice s tímto názvem leží těsně u hranice Modřan a Cholupic. Oblast Velkých Lad spadá do katastru Točné, ale komunikace Velká Lada je až Písnici. Do roku 1971 se ulice jmenovala Písnická, protože obec leží jen kousek za humny Cholupic a není to daleko ani pěšky.
Maletická (Cholupice)
Maletice, dříve samostatná vesnice, nyní část obce Protivín v okrese Písek. Ulice vychází ze severního zalomení ulice Kestřanské, stáčí se a na konci nového obytného souboru vstupuje do Zálužické. Vznikla v roce 2013.
Maličká (Točná)
Název slepé ulice odpovídá nejen její kraťounké délce, ale i minimální zástavbě pouhými třemi objekty. Byla pojmenována po připojení Točné k Praze v roce 1974.
Mariánská (Kamýk)
Ulice dostala jméno podle kostela ve Lhotce z roku 1937, zasvěceného Panně Marii Královně míru. Je také připomínkou mariánského sloupu zničeného davem na Staroměstském náměstí po první světové válce. Tento nikoli náboženský, nýbrž politický čin připomíná replika sloupu za oltářem. Název ulice pochází z roku 1941, kdy vznikla. Několik málo let se její část jmenovala Ve Lhotce, ale v roce 1985 se vrátil ten původní.
Mařatkova (Kamýk)
Josef Mařatka (1874 – 1937), významný český sochař. Ulice souběžná s Mariánskou vznikla mezi lety 1985 až 1991, kdy také dostala jméno.
Mazancova (Modřany)
Jiří Mazanec (1920 – 1944), strojní zámečník z Domažlicka, za druhé světové války aktivní člen komunistického odboje. Kvůli rozmnožování a roznášení letáků po zabraném Chodsku byl 27. 4. 1943 zatčen a 19. 7. 1944 v Drážďanech popraven. Ulice připomíná jeho osud od roku 1979.
Mezi Chatami (Točná)
Ulice vede zelení, mezi rekreačními objekty, její název tedy odpovídá poloze. Vznikl až po připojení Točné k Praze v roce 1974.
Mezi vodami (Modřany)
Ulice byla pojmenována podle starého a přiléhavého pomístního názvu Mezi Vodami neboli Na Ostrově. Vznikl již v dobách před regulací Vltavy v letech 1860 – 1865. Mívala v těchto místech vedlejší koryta, při povodních tekla voda hlavním i starým vedlejším korytem a obtékala okolní pozemky ze všech stran. Tuto skutečnost svým názvem připomíná ulice, která vznikla v roce 1995.
Mezihorská (Modřany)
Název ulice je odvozen od pomístního názvu Mezi horami či Mezihoří, jelikož leží mezi dvěma kopci s oblým vrcholem Baba II. a III. Do roku 1971 ulice nesla jméno Jana Švermy (novinář a komunistický politik, 1901 – 1944, zahynul ve Slovenském národním povstání). Po připojení Modřan k Praze byla ulice vzhledem k duplicitnímu názvu přejmenována.
Milerova (Modřany)
Jaroslav Miler (1906 – 1944), původem z Turnovska. Za činnost v odboji byl 12. 4. 1943 gestapem zatčen a 19. 10. 1944 v Drážďanech popraven. Ulice dostala jeho jméno při svém vzniku v roce 1979.
Mladenovova (Modřany)
Stefan Mladenov (1880 – 1963), bulharský jazykovědec, laureát Dimitrovovy ceny, profesor na univerzitě v Sofii, člen bulharské Akademie věd. Ulice dostala název při svém vzniku v roce 1979.
Modřanská (Braník, Hodkovičky, Modřany)
Hlavní tah z Braníku byl při přestavbě centra Prahy 12 odkloněn. Modřanská se rozdvojila a pokračuje klidným úsekem k Obchodnímu náměstí, ulice Generála Šišky odvádí dopravu od odbočky až na Kamýk. Ulice existovala v Modřanech již v roce 1903 pod názvem Riegrova a poté do roku 1971 Československé armády. Nynější název připomíná historii osady, zmíněné k roku 1178 mezi dary knížete Soběslava II. vyšehradské kapitule. Po založení cukrovaru se ves vzmohla, byla povýšena na městys a po sloučení s Komořany na město, které se roku 1968 připojilo k Praze.
Mokřadní (Cholupice)
Název ulice vychází z někdejšího podmáčeného charakteru pozemků v okrajových částech Cholupic. Mokřiny jsou topografickými značkami zaneseny ještě v rakousko-uherských mapách z 19. století. Nově vzniklá komunikace pojmenovaná v roce 2014 vychází severozápadním směrem z ulice U Nové louky severně od přemostění potoka a slepě končí.
Mráčkova (Modřany)
Josef Mráček (1899 – 1944), slévač z Plzeňska, v době okupace zapojen v komunistickém odboji proti fašismu. Zatčen a vězněn byl v Plzni a Drážďanech, kde byl odsouzen k smrti a 17. 4. 1944 popraven. Ulice nese jeho jméno od svého vzniku v roce 1979.
Ulice byla pojmenovaná podle nápisu na vile Theodora Svobody, kterou postavil v Tylově čtvrti roku1926. Od něj vznikl pomístní název pro oblast kolem obecní studny. Při pozdějších stavebních úpravách písmena z vily zmizela, pomístní název však nikoli. Promítl se do nového jména ulice Zeyerova (spisovatel a básník Julius Zeyer, 1841 – 1901), které muselo být v roce 1971 nahrazeno pro duplicitu.
Na Cikorce (Modřany)
Staré pomístní jméno a následně ulice vzniklo podle manufaktury, která v těchto končinách v 19. století vyráběla náhražku pražené kávy, cikorku. Ale neprosperovala a v roce 1894 zanikla. V letech 1932 – 1948 se ulice nazývala Rašínova (po „muži října“ Aloisi Rašínovi, 1867 – 1923) a do dalšího přejmenování v roce 1971 pak Jiřího Wolkera (básník 1900 – 1924).
Na Cimbále (Modřany)
Vznik pradávného pomístního názvu ve jménu ulice má dvě verze. Buď podle zvuků při orání kamenité půdy, nebo podle cikánského tábořiště, odkud se ozývala muzika. Jiným než ústním podáním však ležení kočovného etnika u rokle není potvrzeno. Písemně pouze to, že se ulice psávala s ypsilonem, Na Cymbále. Do roku 1971 se jmenovala Dr. Sekaniny (JUDr. Ivan Sekanina, 1900 – 1940, předválečný obhájce, uškrcen velitelem koncentráku Sachsenhausen).
Na Dlouhé mezi (Hodkovičky, Kamýk, Braník)
Ulice leží na pomezí Modřan a Hodkoviček a podle toho dostala své jméno. V části spadající do Kamýku se nachází sanatorium pro diagnostiku a léčbu neplodnosti Pronatal (bývalé Rücklovy sluneční lázně). Při vzniku na počátku minulého století dostala ulice název platný do roku 1941 Do Zátiší, protože směřovala do osady, která do roku 1921 patřila ke katastru Modřan.
Na Floře (Modřany)
Místní jméno podle vily Flora z poloviny 19. století, ve svahu proti čokoládovně Orion. Vedle se nacházelo zahradnictví zaměřené na pěstování a prodej květin, což se zřejmě odrazilo v názvu vily potažmo ulice. Platí od 30. let 20. století, tedy od doby vzniku zahradnictví.
Na Havránce (Modřany)
Název ulice je odvozen od názvu starého hostince Na Havránce v Čechově čtvrti. V roce 1963 byl zrušen a začal sloužit jako schůzová místnost, osvětová jizba. Ulice vznikla před rokem 1948 jako Nerudova (novinář a spisovatel Jan Neruda, 1834 – 1891) Po připojení Modřan k Praze se v roce 1971 jeho jméno nahradilo jiným.
Na Holém vrchu (Modřany)
Členitá krajina kolem Modřan se vyznačovala tím, že ještě na konci 19. století byly okolní kopce a vršky neobydlené a bez porostu. To se vepsalo také do pomístního názvu Holý vrch (234 m n. m.), který byl postupně zastavěn až kolem roku 1920. Někdy v této době, určitě však před rokem 1948, vznikla ulice i její název.
Na Homoli (Komořany)
Oblast a podle ní také ulice dostala svoje jméno podle toho, že domky jsou postaveny jeden vedle druhého na malém kopečku ve tvaru homole. Vybudoval je ve válečných letech František Pánek, údajně bez stavebního povolení. Ulice byla původně pojmenovaná jako Komořanská, ale v roce 1971 tento název převzala hlavní komunikace spojující Modřany a Komořany.
Na Hupech (Modřany)
Jméno ulice je odvozeno od pomístního názvu pro stráň nad údolím Libušského potoka, která byla zastavěna jen v horní části. Kopec byl oblíbený u dětí, které naň chodily sáňkovat, a nejspíš proto, že sáně na terénu plném výmolů krásně nadskakovaly, začalo se stráni říkat Na Hupech. Ještě předtím se lokálně nazývala V léčbě podle bylinek léčivek, které v létě v hojné míře rostly na louce. Příkře strmý charakter ulice předznamenal název Strmá platný do roku 1971, než se Modřany připojily k Praze a stal se duplicitním.
Na Jitřence (Komořany)
Místo, kam jitro přichází nejdřív, takový je výklad původu jména krátké ulice obklopené ze všech stran zelení. Protíná předposlední zastavěnou část na jižním konci Prahy 12. Začíná u polní cesty, prochází nad Komořanským tunelem a za ním navazuje na ulici Hudcovu. Kdysi se podél ulice Na Jitřence patrně rozkládal sad, nebo ovocná alej, protože do roku 1971 měla název U Třešňovky. Po připojení Modřan k Praze byla přejmenována.
Na Komořsku (Modřany, Komořany)
Polohu oblasti zvané Na Komořsku lze vyčíst ze starých map obce Točná. Ve směru od Modřan se rozkládá vlevo od silnice na Zbraslav, vpravo od ní leží oblast Na Komořanech. Nejstarší část dvakrát prodlužované komunikace v bytovém souboru za strojírnami původně začínala za hraničním Komořanským potokem v katastru Komořan. Do roku 1971 se nazývala 5. května a sahala jen k ulici Revoluce. Další úsek budovaný až v roce 2016 končil slepě za Štolcovou, v roce 2019 byla dokončena poslední část k ulici Horkého.
Na Poustkách (Komořany)
Pomístní název Poustky připomíná neblahý osud zaniklého hospodářství u Komořan. Samota Komořánky byla vypálena v roce 1420 za husitského plenění zbraslavského kláštera a okolních osad v jeho majetku a již nebyla obnovena. Zůstala zpustlá a přesně se ani neví, kde dvůr stál. Ulice vychází z Krupné a stáčí se do ulice K Nouzovu, kde končí. Byla pojmenována před rokem 1982.
Na Schůdkách (Modřany)
Název ulice je odvozen od její polohy u krátkých schůdků mezi ulicemi Dolnocholupická a Branislavova. Byly zřízeny mezi lety 1908 a 1914, kdy se po odkopání Kozího vršku měnila dispozice původní silnice do Cholupic. Ulice vznikla po roce 1948 jako Palackého (historik, politik a spisovatel František Palacký, 1798 – 1876), v roce 1971 byla jako duplicitní s Prahou přejmenována.
Na Srážku (Modřany)
Ulice vznikla v roce 2009 a nachází se v obytném celku ve staré části Modřan. Vychází z ulice K Vltavě, lomí se do půloblouku a slepě končí. Původ názvu má odpovídat vžitému pomístnímu názvu Srážek, ale neodpovídá polohou. Pomístní jméno Ve Srážku, nebo také Ve Srážce patří údolí Komořanského potoka na hranici Modřan a Komořan, a žádnému jinému.
Na Stráňkách (Točná)
Jméno ulice je odvozeno od pomístního názvu oblasti kolem Točenského potoka směrem ke kopci Šance (část hradiště Lhota – Točná). ). Podle pamětníků pochází z dob starého rozdělení Točné na „ves“ a „stráňku“. Ves se říkalo části od návsi a potoka směrem na jih a stráňkou byla nazývaná opačná strana Točné, tedy od návsi a potoka na sever. Tato část leží celá v Brdské vrchovině. Pozemky Na Stráňkách byly rozparcelovány teprve v roce 1968 a v roce 1972 na nich začala výstavba bytovek pro členy JZD. Druhá část ulice zůstala holá ještě zkraje 80. let, kdy děti stráňku využívaly k sáňkování a pouštění draků. Pravděpodobně mezi těmito lety byla ulice pojmenovaná, nejdříve však v roce 1974.
Na Šabatce (Komořany)
V místech, kudy ulice vede, stávala panská hospoda, kde se do poloviny 18. století vybíralo mýto z lodí a vorů. Později tam vznikl statek Šabatka, v jehož areálu se po rekonstrukci na počátku 21. století konaly Dny Země, letní slavnosti a oblastní závody klubu Epona v drezúře koní. V ulici se nachází chráněná památka, zámek Komořany. Podle něj to byla dříve ulice Zámecká, v roce 1971 se název měnil kvůli duplicitě s Prahou.
Na Šancích (Točná)
Šance, vrch severní částí keltského hradiště Lhota – Točná. Stejně jako vrch Hradiště byly obydleny již v mladší době bronzové, v 6. století př. n. l. Největší slávy se dočkaly v 1. století před Kristem, po pádu oppida ve Stradonicích, kdy se hradiště stalo největším keltským oppidem v českých zemích. V pozdně laténské době byly na točenské straně vybudovány valy, které dosud patří mezi nejzachovalejší a technicky nejvyspělejší opevnění z dob keltského osídlení Čech. Ulice v Točné byla pojmenována v roce 1974.
Na Výšině (Modřany)
Název ulice je odvozen od její polohy na nejvyšším bodě čtvrti Na Beránku nad lesem v Hájkách či V Hájcích a Cholupickým potokem. Ulice byla pojmenována dřív, než se Modřany v roce 1968 připojily k Praze.
Nad Belárií (Modřany)
Jméno ulice vychází z pomístního názvu psaného s krátkým „a“. V roce 1917 koupil pozemky na svahu kopce nejblíž k Praze drogista Vítek. Vybudoval zahradnictví a vilu Belarie, podle níž dostala jméno roku 1932 přilehlá ulice. V roce 1971 k ní byla připojena Arbesova (spisovatel Jakub Arbes, 1840 – 1914). Získala jméno Nad Belárií, čímž se vyřešil její duplicitní název s Prahou.
Nad Doly (Modřany)
Jméno ulice vzniklo podle polohy nad severním svahem Modřanské rokle, dříve zvané Doly. Strmý úval vyhloubený potokem mezi Modřany a Libuší byl vyhledávaným výletním místem. Původní pojmenování z roku 1962 ulice Vrbenského (ministr tří prvorepublikových vlád MUDr. Bohuslav Vrbenský, 1882 – 1944) zaniklo v roce 1971 po připojení Modřan k Praze.
Nad Potůčkem (Modřany)
Krátká, zatím jen 35 metrů dlouhá slepá ulice. Odbočuje z Hornocholupické ke Komořanskému potoku a údolí Ve Srážce. Ačkoli vznikla již v roce 2008, stále je to jen přístupová komunikace k jediné zastavěné parcele v její spodní části a několika dalším pozemkům blíž k ulicím K Potůčku a U Jizby.
Nad Rážákem (Modřany)
Jméno se odvozuje od hovorového názvu pro bývalý rybník Rážák. Byl zdrojem vody pro Rážův mlýn v Podskalí, který postavilo v roce 1702 břežanské panství. Pak víckrát změnil majitele, až ho roku 1864 koupil Alois Ráž. Mlýnská kola se zastavila roku 1936, rybník zarostl a v roce 1958 byl zavezen. Ulice vznikla před rokem 1948 jako Žižkova (podle husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, asi 1360 – 1424). Pro duplicitní název byla přejmenována v roce 1971.
Nad Roklí (Komořany)
Název ulice je odvozen od její polohy, avšak v tomto případě nejde o Modřanskou rokli, nýbrž o jednu ze strží na lesním pozemku v Komořanských lesích. Ulice se nachází nedaleko od Radotínského mostu a ekologického tunelu Šabatka na Pražském okruhu a vede od Koukolové k železniční trati. Vznikla před rokem 1982.
Nad Soutokem (Modřany)
Pojmenování je odvozeno od soutoku Vltavy a Berounky, jehož směrem komunikace vede. Leží na hranici Modřan a Komořan, těsně před Komořanským potokem. Díky této charakteristice znělo dřívější jméno ulice Hraniční. Protože stejný název byl i v Praze, byla v roce 1971 přejmenována.
Nad Šancemi (Točná)
Šance, severní část opevněného keltského hradiště, největšího v Čechách. Oppidum známé jako Závist se nacházelo na dvou kopcích nad údolím Břežanského potoka. Vrch Šance (385 m n. m.) leží v katastru Točné, vrch Hradiště (389 m n. m.) na protilehlém svahu v katastru Lhoty u Dolních Břežan. Valy navršené pravěkými lidmi jsou dosud patrné pouhým okem. Název ulice, která vede k Šancím, byl schválen usnesením RHMP v roce 1998.
Nad Teplárnou (Komořany)
Své jméno dostala podle teplárny Modřanských strojíren ČKD. Do roku 1971 se v návaznosti na polohu nad železniční tratí směrem na Čerčany a Dobříš a v sousedství vlečky do strojíren nazývala Nad Tratí. Po připojení Modřan k Praze v roce 1968 byla ulice kvůli duplicitnímu názvu v roce přejmenována.
Nad Vinicí (Modřany)
Ulice leží ve svahu nad vinicí, zmíněnou již v darovací listině Soběslava II. z roku 1178. Za arcibiskupa Salma, který nechal přivézt sazenice z Burgundska a od Mosely, byla v letech 1801 a 1802 znovu osázena. Jenže v krutých mrazech v únoru 1929 vymrzla a pak skoro půl století ležela ladem. Ulice se podle výhledu na Vltavu nejdřív jmenovala Na Vyhlídce (1932 – 1948), do roku 1973 Zdeňka Nejedlého (1868 – 1962, politik a poválečný ministr školství).
Nad Vltavou (Komořany)
Nové jméno dal ulici ve svahu na hranici Modřan a Komořan přímý výhled na řeku. Protože se na několika místech kolem Vltavy kdysi těžil písek, zněl její dřívější název Nad Pískovnou, ale část ulice se jmenovala Nad Tratí. Název Nad Vltavou vznikl v roce 1971 kvůli duplicitě po připojení Modřan k Praze.
Nad Zavážkou (Modřany)
Také tato ulice se nachází nad bývalou pískovnou. Na začátku 70. let se v ní těžba zastavila, prostor se zavezl zeminou a rekultivoval. Před rokem 1948, kdy ulice vznikla, byla pojmenována jako Štítného (Tomáš Štítný ze Štítného, přibližně 1333 – 1409, šlechtic, spisovatel a kazatel). Nový název dostala v roce 1971 kvůli shodě jména s jinou ulicí v Praze.
Nad Zbraslaví (Točná)
Název ulice je odvozen od polohy nad obcí Zbraslav, historicky úzce svázanou s Točnou. Klášterní ves odváděla zbraslavskému panství kontribuce i robotní povinnost a úřad, pošta, pokračovací a učňovská škola byly také na Zbraslavi. Není proto divu že podle ní nazvala Točná v roce 1974 hned dvě své ulice, lišící se jen předložkami „Nad“ a „Ke“.
Náměstí Antonína Pecáka (Točná)
Antonín Pecák (1916 – 1938), vojín v prezenční službě, který v době ohrožení státu položil život v Hostovicích u Ústí nad Labem. Byl zastřelen 13. září 1938, druhý den sudetoněmeckého povstání a bojů o naše pohraničí na podzim 1938. Vojenský pohřeb Antonína Pecáka se na modřanském hřbitově konal 19. září. Náměstí v Točné bylo nazváno v roce 1974, když se obec připojila k Praze.
Násirovo náměstí (Modřany)
Gamal Abdel Nasser Hussein (1918 – 1970), česky též Násir, voják, politik a v letech 1956 až 1970 prezident Arabské egyptské republiky. Od roku 1962 do přejmenování modřanských ulic kvůli duplicitě s Prahou v roce 1971, se náměstí jmenovalo I. Olbrachta (spisovatel a novinář Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, 1882 – 1952).
Nečova (Modřany)
Ing. Václav Neč, starosta obce v letech 1913 – 1918, další z představitelů obce z modřanského cukrovaru. Byl velkým příznivcem vzdělávání dětí. Za jeho působení byla v roce 1914 přestavěna radnice na školu a v září 1916 v budově vznikla i mateřská škola, která měla dětem nahradit ztrátu otců padlých či vzdálených od rodin za první světové války. Ulice pojmenovaná po Václavu Nečovi vznikla před rokem 1948.
Nechanická (Kamýk)
Nechánice, část obce Sulice, blízko Jílového. Nechanice sice existují ještě u Plzně a Hradce Králové, ale v této části Kamýku jsou komunikace pojmenovány výlučně podle obcí blízko Prahy. Název by však měl správně znít Nechánická. Ulice vznikla v roce 1941 a vedla až ke Zvolské. V roce 1979 byla severní část ulice zrušena a využita na chodník pro pěší. Na jižním konci naopak získala část Zvolské, která nyní pokračuje až za dětským hřištěm.
Nesvadbova (Modřany)
Prokop Nesvadba, místní osobnost kulturního života před první světovou válkou. Divadelní ochotník, zakládající člen čtenářské ochotnické besedy Tyl, za války se angažoval i v dobrovolnických spolcích na podporu rodin po padlých a zraněných. Podle modřanské kroniky z let 1919 – 1938 zemřel 28. června 1926. Ulice vznikla a byla pojmenována před rokem 1948.
Nickerleho (Točná)
Franz Anton Nickerl (1813 – 1871), pražský lékař, lepidopterolog a profesor zoologie německého původu. Jeho syn Otakar Nickerl (1838 – 1920), významný vědec ve stejných oborech, svým věhlasem otce překonal. Jeho sbírka se stala součástí Entomologického oddělení Národního muzea v Praze. Název ulice, který vznikl po připojení Točné k Praze v roce 1974, je gramaticky špatně vyskloňován, správně by se ulice měla jmenovat. Nickerlova.
Nikoly Vapcarova (Modřany)
Nikola Jonkov Vapcarov (1909 – 1942), bulharský revolucionář a básník, představitel bulharské sociální poezie. Byl popraven nacisty za účast v komunistickém odboji a posmrtně obdržel Mezinárodní cenu míru. Ulice nese název od svého vzniku v roce 1979.
Novodvorská (Kamýk, Braník)
Nové Dvory, původně jen poplužní dvůr ve Lhotce. V 19. století se rozšířil o velké hospodářské budovy, začalo se mu říkat Nový dvůr a kolem něj vznikla osada stejného jména. Podle ní byl kolem roku 1935 pojmenován hlavní silniční tah ze Lhotky do Libuše. Spojením původních ulic Vozová a Hlavní, která byla vybudovaná v roce 1927, vznikla Novodvorská.
Někdejší prostor před bývalým hostincem u Nováků s řadou statků na návsi dostal v roce 1903 název Tylovo náměstí (Josef Kajetán Tyl, 1808 – 1856). V polovině 20. století podlehlo demolici nejprve hospodářství Vošahlíků uprostřed náměstí a v dalších letech kvůli výstavbě kanalizace i zbylé objekty. Nahradily je v 60. letech Dům služeb, v roce 1977 velkoprodejna Vltava a v 21. století park a bytový soubor Modřany Centrum. Podél něj lze po schodišti vystoupat až ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. K přejmenování náměstí na Obchodní došlo roku 1971.
Odbočná (Modřany)
Název ulice je odvozen od jejího charakteru, protože pod Beránkem odbočuje do Hornocholupické a spojuje ji s ulicí U Jizby. Ulice byla pojmenována před připojením Modřan k Praze v roce 1968.
Okružní (Komořany)
Ulice, která půlkruhem obtáčí komořanský vršek zvaný Homole, dostala podle toho své jméno. Začíná v Komořanské u malého sídliště, vjíždí do zástavby rodinných domů a končí v ulici na Šabatce. Podle porovnávacích seznamů NVP by tento název schválen již před připojením Modřan k Praze v roce 1968.
Olbramovická (Kamýk)
Olbramovice, ves v okrese Benešov, součást města Votice. Název, který ulice nese od svého vzniku v roce 1979, tematicky navazuje na jména několika dalších obcí ve Středočeském kraji. Byly schváleny usnesením NVP v roce vzniku ulice.
Otradovická (Kamýk)
Otradovice, ves v okrese Benešov, kde se nacházejí dvě stejnojmenné obce, dva kilometry od sebe. Jedny Otradovice jsou součástí Votic, druhé Jankova, Těm se říká Jankovské Otradovice. Vzhledem k tomu, že i předchozí ulice Olbramovická se jmenuje podle obce u Votic, jde i v tomto případě spíše o první jmenovanou. Obě byly pojmenovány týmž usnesením NVP z roku 1979.
Bedřich Pacholík (1904 – 1945), modřanský občan, zřízenec Elektrických podniků, dobrovolník v Květnovém povstání. Zahynul 6. 5. 1945 v bojích s jednotkami SS v Komořanských lesích u Točné, následkem zranění ručním granátem. Část ulice se do roku 1971 jmenovala 25. února (datum státního převratu v roce 1948). V roce 2017 byl název použit pro nový úsek mezi ulicemi Boženy Jandlové a Horkého a v roce 2019 byla prodlužována ještě jednou.
Palmetová (Komořany)
Palmeta, termín z ovocnářství charakterizující kultivovanou a vyvazovanou korunu ovocného stromu, většinou jabloně. Podle plochých tvarů stromů pěstovaných v souvislých ovocných stěnách dostala jméno také ulice, kde takový sad existoval. Do roku 1971 se nazývala Na vyhlídce, po připojení města Modřany k Praze byla vzhledem k duplicitnímu názvu přejmenována.
Pancířova (Modřany)
Jaroslav Pancíř (1899 nebo 1900 – 1945), kovář, občan Hodkoviček, byl těžce raněn 6. 5. 1945 v boji s jednotkami SS v komořanských lesích a převezen na modřanskou ošetřovnu zřízenou v bývalém Dětském domově v nynější ulici MŠ Podsaďáček. Podle knihy zemřelých podlehl svému zranění 8. 5. 1945. Do přejmenování v roce 1971 se ulice nazývala Hálkova (Vítězslav nebo též Vincenc Hálek, 1835 – 1874, básník, dramatik a publicista).
Papírníkova (Kamýk)
Jan Papírník (1912 – 1945), kameník z Kamenného Újezdu. Padl v Květnovém povstání 5. 5. 1945 ve Vídeňské ulici v Kunraticích při obraně Prahy proti vpádu vojsk SS. V roce 1979, kdy ulice vznikla, byla zároveň pojmenována.
Pavelkova (Modřany)
JUDr. Jan Pavelka (1907 – 1944), původem z Modřan. Za nepřátelskou činnost proti okupantům byl zatčen a umučen v koncentračním táboře Mauthausen 25. 7. 1944. Ulice nese název od svého vzniku v roce 1979.
Pavlíkova (Kamýk)
Josef Pavlík (1920 – 1945), zahradník, byl ubit jednotkami SS v Květnovém povstání 7. 5. 1945 v Horní Krči u lesního divadla. Stejně jako jiné ulice v sídlišti Kamýk byla vybudována v roce 1979 a její název se již neměnil.
Pejevové (Modřany)
Vela Pejevová (1922 – 1944), mladá bulharská partyzánka, hrdinka, která zahynula v boji proti nacistům. Ulice v sídlišti Modřany, kde všechny dostaly jméno související s Bulharskem, byla pojmenována při svém vzniku v roce 1979.
Pekárkova (Modřany)
Václav Pekárek (1895 – 1945), četnický strážmistr, modřanský občan, který padl během Květnového povstání. Položil život 9. 5. 1945 v bojích s jednotkami SS u modřanské sokolovny. Z dokumentů MNV Modřany z roku 1962 vyplývá, že se ulice od 30. let jmenovala Tyršova, v letech 1962 – 1971 Průběžná a po připojení Modřan k Praze byla vzhledem k duplicitě přejmenována.
Pertoldova (Modřany)
František Pertold, starosta v letech 1911 – 1913, který se významně zasloužil o rozvoj Modřan. Patřil mezi tři zaměstnance cukrovaru, kteří se postupně vystřídali v čele obce. V letech 1962 – 1971 platil název Hakenova (podle spoluzakladatele KSČ), od přejmenování kvůli shodě názvů ulic v Praze pak již Pertoldova. V roce 1979 byla prodloužena o nepojmenovaný úsek a jméno jí zůstalo zachováno v celé délce.
Petržílova (Modřany)
Antonín Petržíl (1902 – 1944), rodák z Modřan, typograf napojený na pražské odbojové skupiny. Za rozšiřování ilegálních tiskovin v závodě Meopta byl 8. 10. 1943 zatčen a 26. 6. 1944 umučen v káznici Matylda v Drážďanech. Kronika Modřan a usnesení NVP z roku 1979, kdy ulice vznikla, uvádějí jeho jméno nesprávně Petržíla.
Pirinská (Modřany)
Pirin, pohoří mezi řekami Strumou a Mestou v jihozápadním Bulharsku. Velká část pohoří je chráněna jako národní park a je i na seznamu přírodních památek UNESCO. Pirin má původ v Perunovi, nejvyšším bohovi slovanské mytologie. Ulice Pirinská nese název pohoří od svého vzniku v roce 1985.
Pískařská (Modřany)
Těžba říčního písku a jeho lodní přeprava po Vltavě, to je téma názvu ulice v obytném celku u čokoládoven. Vychází z Vrátnické západně od ulice Mezi vodami a vstupuje do Kormidelnické. Vznikla v roce 2009.
Písková (Modřany)
Název ulice je odvozen od pomístního názvu Písková cesta. Někdejší úvoz, vedl od Dolnocholupické směrem na Baba III., kde příkře stoupal. Z původní cesty zbyla jen malá část, Písková ulice, sídlo radnice. Vedle stojí nový Úřad Prahy 12, centrální pro všechny odbory, s hlavním vstupem z ulice Generála Šišky. Písková ulice se do roku 1971 jmenovala Roháčova (po husitském předákovi Janu Roháčovi z Dubé).
Písnická (Kamýk)
Písnice, kdysi samostatná ves, jejíž jméno vzniklo od pojmu písník, neboli místo těžby písku. První písemná zmínka o vsi je z roku 1406. Na počátku 16. století spadala do majetku pražského arcibiskupa. Roku 1597 ji koupil Kryštof Želinský ze Sebuzína, spojil ji se svým panstvím Dolní Břežany, jenže majetek ztratil v důsledku pobělohorských konfiskací. V současnosti patří Písnice k Praze – Libuš. Ulice nese název obce od svého vzniku v roce 1941.
Píšovická (Modřany)
Jméno ulice vychází z pomístního názvu V Píšovicích nad Lhoteckým potokem. I tomu se ještě v 90. letech minulého století říkalo Píšovický, stejně jako nedalekému lesu. Gruntovní knihy z roku 1656 dokládají, že již tehdy v těchto místech stávala usedlost, na níž hospodařil Jakub Píša. Podle jeho jména vznikl pomístní název a od něj zase ulice, která starobylý rod připomíná od roku 1971. Před tím, od roku 1962, platil název Petra Jilemnického (1901 – 1949, spisovatel slovenského původu, komunistický novinář a politik).
Platónova (Modřany)
Platón (427 – 347 př. n. l.), řecký filozof, pedagog a matematik, jeden z nejvýznamnějších antických myslitelů, žák Sokratův a učitel Aristotelův. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym, jeho původní jméno bylo Aristoklés. Od roku 1962 se ulice nazývala Jana Ziky (komunistický novinář, bojovník proti nacismu, 1902 – 1942). V roce 1971 byla vzhledem k duplicitnímu názvu přejmenována.
Pleštilova (Modřany)
František Pleštil (1901 – 1945), truhlář ze Zbraslavi. Padl 6. 5. 1945 v boji s jednotkami SS v komořanských lesích u Točné. Nová komunikace v obytném celku u strojíren, která vznikla teprve v roce 2017. Začíná na východním konci ulice Do Koutů a tvoří uzavřený okruh.
Plevenská (Modřany)
Pleven, česky Plevno, město v Bulharsku. Za rusko-turecké války v letech 1877 – 1878 bylo významnou pevností, o niž se během půlročního obléhání v prvním roce války sváděly krvavé boje. Vítězně z nich vyšly ruská a rumunská armáda a bulharští dobrovolníci. Obléhání Plevna se v řadách ruské armády účastnil také český inženýr Josef Václav Schnitter, který řídil část obléhacích prací. Žil a v roce 1914 zemřel v Plovdivu. Ulice Plevenská nese název od roku 1979.
Ploštilova (Modřany)
V názvu ulice je administrativní chyba, žádný František Ploštil mezi padlými v roce 1945 nebyl. Rodák ze Zbraslavi, který zahynul v Květnovém povstání v Modřanech, se jmenoval František Pleštil, čemuž odpovídá název nové ulice v obytném celku u strojíren. Nesprávně nazvaná komunikace se nachází Na Beránku a do roku 1971 se jmenovala Lomená. Po připojení Modřan k Praze byl duplicitní název změněn.
Plovdivská (Modřany)
Plovdiv, veletržní město na řece Marici, druhé největší v Bulharsku. V metropoli Plovdivské oblasti vznikla ve druhé polovině 19. století silná česká komunita. Významnou část města projektoval inženýr Josef Václav Schnitter, Čech, který žil v Plovdivu, dalším městě se silným krajanským zastoupením. Ulice nese název od svého vzniku v roce 1979.
Pod Belárií (Modřany)
Mezi ulicemi Modřanská a Na Floře vznikla v roce 1932 komunikace, která podle polohy pod vilou Belarie dostala jméno. Dům sloužil jen jako přechodné letní sídlo. Vedle něj se nacházelo velké zahradnictví zaměřené na pěstování a prodej květin. Pamětníci vzpomínají, že nad vjezdem do zahrady byl velký štít s nápisem Belarie – zahradnictví.
Pod Březinou (Točná)
Název vznikl podle dávného pomístního jména. Na historických mapách je prostor Pod Březinou vymezen trojúhelníkem: Točná, vrch Čihadlo (vpravo) a pomezí Cholupic (vlevo). Prostředkem pomyslného obrazce vede ulice z roku 2010, která začíná v Branišovské a končí na severní hranici obce.
Pod Čihadlem (Točná)
Z Branišovské, jenže jižním směrem, vychází také ulice Pod Čihadlem. Název je odvozen od blízkého vrchu Čihadlo, který však leží až za ulicí Branišovskou. Od hlavní silnice ulice odbočuje k vrchu Šance a končí slepě za ulicí K Závorám. Jméno dostala v roce 1974 po připojení Točné k Praze.
Pod Lesem (Komořany)
Ulice byla pojmenovaná podle polohy nedaleko od lesa zvaného Krupná. Vede souběžně s Komořanskou, do které ústí. Název vznikl před připojením města Modřany k Praze v roce 1968.
Pod Letištěm (Modřany)
Podle neveřejného vnitrostátního letiště Praha – Točná, které leží na kopci nad touto ulicí. Původní letiště Nouzov na vrchu Čihadlo sloužilo výlučně pro výcvik plachtařů aeroklubu Praha. V roce 1947 se klub přestěhoval na Velká Lada, kde vzniklo řádné letiště. Původní ulice Úzká byla podle polohy pod letištěm přejmenovaná v roce 1971.
Pod Lomem (Modřany)
Ulice nese toto jméno od založení Tyršovy čtvrti v roce 1932. Připomíná jeden z obecních kamenolomů Na Lysinách, písemně doložený v prosinci 1903. Obec ho tehdy dala bezplatně k dispozici okresu Zbraslav k výrobě štěrku. Ovšem s podmínkou, že převezme do své správy silnici Modřany – Lhotka, která se tehdy budovala.
Pod Remízkem (Cholupice)
Také pojmenování této ulice má prý ctít pomístní název. Ten ale patří prostoru kolem remízku mezi rybníkem Kálek, Bažantnicí a V Břečkách. Jenže tato ulice pojmenovaná roku 1974 leží na opačné straně Cholupic, až skoro V Lipinách V souladu s konsignačními seznamy je tedy třeba původ názvu opravit, že vznikl podle polohy u nějakého jiného lesíka či remízku na okraji Modřanské rokle.
Pod Sady (Modřany)
Název ulice je odvozen od její polohy pod parkem, který se od roku 1903 jmenoval Komenského sady. Podle nich se do roku 1971 také ulice nazývala Pod sady Komenského. Návrší bylo na popud okrašlovacího spolku osázeno teprve v roce 1883, do té doby bývalo holé. Podle církevní stavby z 18. století se park nově jmenuje Na Zvonici.
Pod Vinicí (Modřany)
Jakou roli hrálo v dějinách obce vinařství, můžeme odvodit z dobových obrázků a kronik. Vinnou révou byla osázena nejen nejstarší a dosud funkční arcibiskupská vinice, ale i jiné slunné svahy. Ulice Pod Vinicí také neleží pod tou nejznámější vinicí, ale na západní straně téhož kopce. Poloha odpovídá zkomolenému pomístnímu názvu Pod Winicy zapsanému v rakousko-uherské vojenské mapě z roku 1840. Toto jméno ulice dostala v roce 1932.
Podchýšská (Cholupice)
Hlavní komunikace protínající obec od hranic s Modřany po Písnici má být pojmenována podle pomístního názvu, jenže žádný podobný se v mapách ani kronikách nevyskytuje. Usnesení o jménu ulice nebylo dohledáno, nabízí se ale název podle vsi Podchýšská Lhota v okrese Písek. Do Podchýšské, která vznikla před připojením Cholupic k Praze v roce 1974, totiž ústí několik dalších ulic pojmenovaných podle obcí Písecka.
Podlesní (Komořany)
Charakteristickým znakem této ulice je poloha v nejtěsnější blízkosti smíšeného lesa v někdejším Komořanském revíru. Ve starých mapách je rozlehlý lesní porost pojmenován Krupná a V Hájkách. Les Krupná leží jižně od ulice, les V Hájkách severovýchodním směrem a hranici mezi nimi tvoří Komořanský potok pramenící v Petrově komoře.
Poljanovova (Modřany)
Dimitar Ivanov Poljanov, bulharský básník vlastním jménem Dimitr Ivanov Popov (1876 – 1953), člen BKS, laureát Dimitrovovy ceny. Zapojil se do bulharského dělnického hnutí, ale po převratu 9. září 1944 byl členem nejvyššího lidového soudu, který učinil řadu kontroverzních rozhodnutí. Název ulice platí od roku 1979.
Polovnická (Točná)
Velmi pravděpodobně souvisí název ulice s myslivostí. Nikoli pro podobnost se slovenským výrazem poľovník, ale jako spojení pojmu s předložkou: po lovu. I za hranicemi honitby byly již před půl stoletím oblíbené štvanice na lišku i Hubertské jízdy na koních mezi Cholupicemi a Točnou, které zahajovaly zimní hony. Přes úbytek vysoké i drobné lovné zvěře se hony pořádají do současnosti. Ulice byla pojmenována po připojení Točné k Praze v roce 1974.
Popovova (Modřany)
Alexandr Stěpanovič Popov (1859–1906), ruský fyzik a elektrotechnik. Na Novodvorské ulici byl Výzkumný ústav pro sdělovací techniku A. S. Popova. To pravděpodobně vedlo i k pojmenování ulice z roku 1979, protože Modřany i Lhotka spadaly do shodného obvodu Praha 4. Jelikož chybí úřední pramen pojmenování, není možné původ názvu s jistotou potvrdit. Před rokem 1971 se jmenovala Václavkova (literární kritik Bedřich Václavek, 1897 – 1943, umučený v Osvětimi).
Potahová (Modřany)
Název připomíná historickou lodní dopravu na nedaleké Vltavě, kdy byly lodě proti proudu vlečeny koňskými potahy. Ulice v obytném celku u čokoládoven Vychází západním směrem z ulice Mezi vodami, prochází křižovatkou s Kormidelnickou a Vorařskou a slepě končí. Ulice vznikla v roce 2009.
Povodňová (Modřany)
Komunikace, která v 19. století spojovala Modřany a Lhotku. Z části úvozové cesty vznikla ve 30. letech 20. století ulice Lhotecká. To zůstalo až do výstavby panelových sídlišť na Kamýku. Roku 1979 byl název v Modřanech úředně zrušen a obdržela ho dnešní ulice Lhotecká. O názvu Povodňová s ohledem na časté záplavy ohrožující nábřeží Vltavy RHMP rozhodla teprve v roce 1993. Kromě toho z Obchodního náměstí vychází ještě krátký úsek původní Povodňové (v roce 1971 přejmenované z Přístavní). Ta vedla až k Vltavě, po výstavbě nové komunikace byla zaslepena a slouží jako parkoviště. Název téměř zaniklé uličky však nebyl zrušen úředně, takže stále existují dvě na sobě nezávislé ulice Povodňová.
Prokofjevova (Modřany)
Sergej Prokofjev (1891 – 1953), ruský hudební skladatel, autor řady oper, baletů a symfonií. Komunikace, která vychází z horní části ulice K Vltavě, se podle rozhodnutí MNV Modřany z roku 1962 jmenovala Jana Koziny (Jan Sladký Kozina, vůdce chodského povstání na konci 17. století). Jenže název byl po připojení Modřan k Praze duplicitní, proto ulice dostala v roce 1971 nový.
Provázkova (Modřany)
Profesor Stanislav Provázek (1875 – 1915), český mikrobiolog a parazitolog, spoluobjevitel bacilu skvrnitého tyfu. Uvnitř nového obytného souboru Na Beránku vznikly v roce 2016 dvě komunikace. Níže, s vjezdem z ulice Československého exilu, leží Provázkova, která končí slepě. Proti ní se v zrcadlovém půloblouku vine Steplingova s vjezdem z Hornocholupické.
Převoznická (Modřany)
Název je odvozen od směru k vltavskému přívozu, který od 30. let minulého století spojoval Modřany a Velkou Chuchli. Byl zrušen při dostavbě jezu a zdymadla v 80. letech. Ulice, která vznikla přibližně ve stejné době jako chuchelský přívoz, vystřídala snad nejvíce názvů: Nejprve se jmenovala Milana Rastislava Štefánika (slovenský astronom, spoluzakladatel ČSR, 1880 – 1919), dále Dukelská (podle bitvy o Dukelský průsmyk v roce 1944), Šárkova (podle komunistického předsedy MNV Modřany) a Na Včele (podle SD z roku 1905, které mělo v ulici provozovnu). Současný název obdržela v roce 1992.
Pšenčíkova (Kamýk)
Dušan Pšenčík (1921 – 1945), student, padl 7. 5. 1945 během Květnového povstání v Nuslích Na Děkance. Ulice nese název od svého vzniku v roce 1979.
Rabyně, ves západně od Benešova poblíž hráze Slapské přehrady. Ulice nese její jméno od svého vzniku v roce 1979.
Radotínský most
Součást Pražského okruhu s komunikací, která zasahuje tři katastrální území: Radotín, Lahovice a Komořany. Vystupuje z Komořanského tunelu a nad mimoúrovňovou křižovatkou pokračuje po mostě, který překračuje údolí Berounky i Vltavy. Komunikace dostala název podle Radotína, nad nímž probíhá nejdelší část mostu z roku 2010.
Rakovského (Modřany)
Georgi Stojkov Rakovski (1821 – 1867), známý také jako Georgi Sava Rakovski, bulharský básník, novinář, revolucionář, jeden z vůdců a ideologů národně osvobozeneckého hnutí proti Turkům. Ulice byla pojmenována v roce 1979, kdy vznikla.
Ražická (Cholupice)
Ražice, ves v jižních Čechách, jižně od Písku. Ulice byla pojmenovaná po připojení Cholupic k Praze v roce 1974.
Rekreační (Točná)
Název ulice je odvozen od určení vyhledávané oddychové zóny, kde si Pražané kdysi pořizovali rekreační chaty. Řada majitelů si je později přestavěla na rodinné domy a na Točné se trvale usadila. Ulice byla pojmenována po připojení Točné k Praze v roce 1974.
Revoluce (Modřany)
Před připojením Modřan k Praze v roce 1968 vznikla ulice na paměť revolučních bojů v květnu 1945. Probíhaly v komořanských lesích, samotných Komořanech a v okolí Modřan.
Rilská (Modřany)
Rila, pohoří v jihozápadním Bulharsku, nejvyšší v této zemi a šesté nejvyšší v Evropě. Ulice byla pojmenována v roce 1979, kdy vznikla.
Rodopská (Modřany)
Rodopy, pohoří na východě Balkánského poloostrova. Z větší části leží v Bulharsku, částečně v Řecku. Jde o sedmé nejvyšší pohoří v Evropě. Ulice nese název od svého vzniku v roce 1979.
Rorýsová (Modřany)
Název je inspirován tím, že v některých okolních nových domech jsou odborně vytvořeny umělé podmínky pro hnízdění rorýsů. Komunikace v novém obytném celku u cukrovaru vychází severním směrem ze Zlochovy ulice západně od křižovatky Fikerovy a Nad zavážkou a vstupuje do ulice K Vystrkovu. Vznikla v roce 2015.
Rozvodova (Modřany)
Jaroslav Rozvoda (1869 – 1920), český spisovatel, autor drobných článků zaměřených na rusko-polské vztahy, překladatel z ruštiny a polštiny, vydavatel Slovanského obzoru. Do roku 1971 se ulice jmenovala Jiřího z Poděbrad (český král a politik evropského významu, 1420 – 1471), z důvodu duplicity byla po sloučení Modřan s Prahou přejmenována.
Růženínská (Kamýk)
Růženín, část obce Chocerady na Benešovsku. Název si ulice podržela od svého vzniku v roce 1981. Roku 1986 byla prodloužena o nový úsek podél bytového domu se dvěma vchody s popisnými čísly 908 a 904.
Rytířova (Kamýk)
Josef Rytíř (1919 – 1951) štábní strážmistr bývalé Veřejné bezpečnosti, který byl zastřelen ve službě 11. 2. 1951. Jméno ulice vzniklo roku 1980.
Usnesením NVP z roku 1976 byla ulice pojmenována po zedníkovi Josefu Seidlovi (1891 – 1945). Padl v Květnovém povstání na Pankráci 8. 5. 1945 a pomník má v Krči. Na pomníku obětem světových válek v Modřanech je také vytesáno jméno Seidl. Jedná se o Františka Seidla (1907 – 1945), lesního dělníka z Hodkoviček. Podlehl 7. 5. 1945 zranění, které utrpěl Na Lhotce, v ulici Na Větrovce. Kronika Modřan z let 1938 – 1945 jeho jméno zaznamenala mezi 21 zraněnými přijatými 6. 5. 1945 na místní ošetřovnu Červeného kříže.
Sekorova (Modřany)
Ondřej Sekora (1899 – 1967), český grafik, ilustrátor a autor známých dětských knih Ferda Mravenec a Brouk Pytlík. Původně Mánesova (Josef Mánes 1820 – 1871, malíř, přední představitel romantismu). Po připojení Modřan k Praze byla ulice roku 1971 vzhledem k duplicitnímu názvu přejmenována.
Semická (Modřany)
Semice, kdysi vesnice s 320 obyvateli, nyní část jihočeského okresního města Písek. Je od něj vzdálena asi 3,5 kilometru na jihovýchod. Ulice se takto jmenuje od svého vzniku v roce 1987.
Skalnatá (Modřany)
Název ulice je odvozen od charakteru pozemků, na nichž stojí. Dřívější jméno Na svahu odpovídalo spíše její poloze. Přejmenována byla stejně jako většina ulic s duplicitními názvy v roce 1971.
Sklenářská (Kamýk)
Východně od ulice U Kamýku vznikla v roce 2021 úplně nová komunikace. Začíná v křižovatce s Mariánskou a zatím končí slepě. Jméno dostala podle řemesla sklenářského, ale není to umělý název. V těchto místech skutečně řadu let existuje provozovna poskytující komplexní sklenářské práce.
Smolkova (Kamýk)
Jiří Smolka (1929 – 1945), zámečnický učeň z Michle. Padl 8. 5. 1945 během Květnového povstání v Horní Krči, u hřbitova Na Lišce. Ulice nese jeho jméno od svého vzniku v roce 1979.
Smotlachova (Kamýk)
František Smotlacha (1884 – 1956), přírodovědec, mykolog, profesor UK a zakladatel vysokoškolského sportu. Mezi lety 1981 – 1992 se ulice jmenovala Františka Pešky (genmjr. ČSLA František Peška 1896 – 1976, funkcionář modřanské KSČ, v 50. letech se měl podílet na represích). Nový název ulice dostala v roce 1992.
Snopkova (Kamýk)
Antonín Snopek (1922 – 1945), mechanik, padl 8. 5. 1945 při Květnovém povstání v Michli Na Jezerce. Jeho jméno ulice obdržela při svém vzniku v roce 1976.
Sofijské nám. (Modřany)
Sofie, metropole Bulharska, kde se na přelomu 19. a 20. století vytvořilo jedno ze tří center krajanské komunity. Nejsilnější bylo v hlavním městě a další kolem Plevenu a Plovdivu. Do Bulharska tehdy vyjížděla hlavně česká inteligence, v letech 1948 – 1950 však většina Čechů reemigrovala zpět do ČSR, v Bulharsku zůstalo sotva 5 % krajanů. Náměstí v novém centru Modřan vzniklo a bylo pojmenováno v roce 1979.
Sokratova (Modřany)
Sókratés (469 – 399 př. n. l.), athénský filosof, učitel Platóna, jeden z nejvýznamnějších představitelů evropské filosofie. Název ulice tematicky navazuje na některé další názvy v lokalitě Baba II. připomínající antické myslitele. Komunikace, která vychází z Platónovy ulice a slepě končí u parcely před Aristotelovou, vznikla v roce 2005.
Soukalova (Modřany)
František Soukal (1931 – 1945), jedno z desítek dětí aktivně zapojených do Květnového povstání. Byl spojkou mezi velitelstvím a obránci barikády na Trojském mostě a nosičem střeliva. V Praze 7 u Kartonky byl 7. května 1945 smrtelně raněn střepinou granátu. Ačkoli žil v Holešovicích u prarodičů, pohřben byl 14. 5. v Modřanech. Po smrti babičky byly jeho ostatky převezeny do Vršovic a uloženy do rodinného hrobu. Ulice byla pojmenována roku 1979.
Soukupova (Kamýk)
Ulice z roku 1976 byla v usnesení NVP pojmenována na památku Josefa Soukupa (1912 – 1945), kominického mistra. V průběhu Květnového povstání utrpěl zranění na rozhraní Michle a Pankráce, kterému podlehl 9. 5. 1945 ve Všeobecné nemocnici. Přímo v Modřanech, u továrny RUPA, byl ručním granátem smrtelně zraněn Václav Soukup (1909 – 1945), úředník ze Střešovic, který skonal na místní ošetřovně Červeného kříže 8. 5. 1945. Jeho jméno je uvedeno na pomníku vedle ZŠ T. G. Masaryka ai v obecních kronikách.
Spinozova (Modřany)
Baruch Spinoza (1632 – 1677), známý jako Benedictus de Spinoza, významný nizozemský filozof portugalsko-židovského původu. Ulice vychází ze západního konce Hornocholupické, před křižovatkou Dolnocholupická, K Beránku a Churnajevova a končí v ulici Československého exilu. Vznikla v roce 2006.
Staromodřanská (Modřany)
Ulice v Čechově čtvrti blízko cukrovaru je připomínkou malebného městečka Modřany, které se v roce 1968 stalo součástí Prahy. Do roku 1962 se jmenovala Svatopluka Čecha (básník a spisovatel, 1846 – 1908). Protože se to lidem pletlo s názvem celé čtvrti, MNV Modřany v roce 1962 rozhodl o přejmenování na ulici Marie Pujmanové (prozaička, básnířka a literární kritička, 1893 – 1958). Tento název jí ale vydržel jen do přejmenování roku 1971.
Starý lis (Točná)
Mezi pražskými chataři se v polovině minulého století rozšířilo pojmenování Starý liz, podle místa, kam chodily ovce a zvěř lízat sůl. Správně však není ani liz ani lis, nýbrž les. Tento pomístní název, podle kterého se má jmenovat tato je uveden na historických mapách, v novějších z něj vznikl chybným přepisem novogotického kurentu Starý lis. Ulice byla pojmenována po připojení Točné k Praze v roce 1974.
Steplingova (Modřany)
Joseph Stepling (1716 – 1778), jezuitský kněz, fyzik, matematik, astronom a meteorolog česko-německého původu. V polovině 18. století stanovil zeměpisnou polohu Prahy, zasloužil se o zřízení hvězdárny v Klementinu a o to, že od roku 1752 se tam konají meteorologická pozorování. Ulice v obytném celku Na Beránku vychází z Hornocholupické, půlobloukem se stáčí a vstupuje do ulice Provázkovy. Vznikla v roce 2016.
Šabatka – tunel (Komořany)
Podle panského hostince a staré zemědělské usedlosti Šabatka dostal název ekologický tunel dlouhý 50 metrů. Vznikl v katastru Komořan na Pražském okruhu v roce 2010.
Šatrova (Kamýk)
Vlastimil Šatra (1924 – 1945), kovolitec z Michle, který byl 7. 5. 1945 během Květnového povstání ubit jednotkami SS na statku Reitknechtka v Praze – Michli. Ulice nese název od svého vzniku v roce 1979.
Špirkova (Kamýk)
Karel Špirk (1896 – 1945), průvodčí elektrických drah z Braníku. Padl při Květnovém postání 8. 5. 1945 ve své domovské čtvrti, v Přívozní ulici. Název ulice dostala hned při vzniku v roce 1976.
Štolcova (Modřany)
Emil Štolc (1888 – 1940), skladatel, hudebník a hudební nakladatel. Ulice v obytném celku u strojíren vychází z ulice Do koutů jižním směrem a navazuje na ulici Na Komořsku. Vznikla v roce 2011.
Šumavského (Modřany)
Václav Beneš Šumavský (1850 – 1934), rodným jménem jen Václav Beneš. Spisovatel, redaktor deníku Národní politika, vydal sbírku pamětí s názvem: To se nezapomíná. Ulice byla pojmenována již ve 30. letech minulého století.
Šumenská (Modřany)
Šumen, město v severovýchodním Bulharsku. Ulice v sídlišti Modřany vznikla teprve v roce 1985, ctí však usnesení hlavního města z roku 1946, že v případě použití určité soustavy pro pojmenování ulic, v daném případě Bulharsko, má být linie zachována a doplňována.
Ladislav Těšík (1916 – 1944), železničář z Pardubic, za války zapojený do komunistického odboje. Za ilegální činnost na železnici byl 25. 2. 1943 zatčen a 6. 11. 1944 v Drážďanech popraven. Ulice v sídlišti na Kamýku dostala tento název v roce 1983, ačkoli stejnojmenná ulice již dříve existovala v Modřanech (nyní Daškova).
Točenská (Modřany)
Jméno je odvozeno od vsi Točná v severovýchodní části Brdské vrchoviny. Ve 14. století patřila zbraslavskému klášteru, jemuž ji roku 1420 zabrali pražští husité. Zbraslavský opat ji vykoupil zpět mezi lety 1612 – 1622 jako pobělohorský konfiskát. Mnichům pak ves s přestávkami náležela až do zrušení kláštera v roce 1785. V roce 1960 se sloučily Točná a Cholupice a roku 1974 se připojily k Praze. Ulice byla pojmenována před rokem 1968.
Trnitá (Komořany)
Pojmenování ulice je odvozeno od charakteristického porostu náletovou vegetací v odlehlejší části obce. Pomístní jméno V Trninách sice v Komořanech existuje, ale podle historických map se vztahuje k jiné, poměrně vzdálené lokalitě mezi Křečkovou cihelnou a Na Poustkách. Ulice byla pojmenována ještě před připojením Komořan k Modřanům (1964).
Třebanická (Cholupice)
Ulice navazuje na pojmenování podle jihočeských obcí použité u několika dalších v novém obytném celku v roce 2016. Komunikace vychází východním směrem z ulice Lhenické, prochází křižovatkou s Hlavateckou a slepě končí.
Jméno ulice dostala po jediné modřanské výrobně cihel. Ležela u Komořanského potoka a podle někdejšího majitele se jí říkalo Křečkova cihelna. Ulice dříve bezejmenná byla po ní nazvaná na základě návrhu MNV Modřany z roku 1962.
U Čekárny (Modřany)
Název vznikl podle čekárny u stanice autobusů Dopravních podniků, které tudy kdysi jezdily přes Baba na Násirovo náměstí. Současnost je jiná, jméno ulice však zůstalo to, které má od připojení Modřan k Praze, reálně od roku 1971.
U Čihadel (Točná)
Název ulice je odvozen od její polohy nedaleko vrchu Čihadlo (385 m n. m.). Z neznámého důvodu je však uveden v množném čísle. Ulice byla pojmenována v 70. letech minulého století.
U Čokoládoven (Modřany)
Československé čokoládovny byly počínaje rokem 1963 pokračovatelem výroby oblíbené pochutiny v Modřanech. Tradici otevřela továrna na výrobu čokolády z roku 1932, která se podle svého zakladatele Rudolfa Pachla jmenovala RUPA. Od roku 1932 do přejmenování kvůli duplicitě v roce 1971 se ulice nazývala Příčná, a to podle příčné polohy mezi dnešní Modřanskou a Na Floře.
U Domu služeb (Modřany)
Již roku 1903 dostala první jméno ulice Komenského směřující z návsi k farskému rybníčku. Na protější straně stojí bývalá obecná škola, nyní ZŠ a MŠ K Dolům, podle níž se v roce 1962 utvořil název U Staré školy a platil do přejmenování roku 1971. Od té doby název ulice připomíná Dům služeb z roku 1962, v němž sídlilo několik provozoven komunálu. Nahradila je restaurace a kanceláře bytové správy.
U Chmelnice (Modřany)
Chmelnici na Holém vrchu, tedy tam, kde ulice leží, zmiňuje druhý díl modřanských pamětí. V roce 1230 při nástupu na trůn věnoval chmelnici Václav I. vyšehradskému proboštovi. Později ji získalo dolnobřežanské panství a ještě později se objevila ve výčtu majetku Gabriela Kryštofa Želinského ze Sebuzína. Do roku 1971 se ulice jmenovala Vojanova (Eduard Vojan, člen Národního divadla, 1853 – 1920).
U jizby (Modřany)
Ve čtvrti Na Beránku byla v letech 1960 – 1962 vybudována společenská místnost, kulturní jizba. V roce 1971 podle ní dostala ulice své nové jméno. Vzhledem k obloukovitému tvaru se dříve příhodně jmenovala Oblouková. Název se měnil po připojení Modřan k Praze.
U Kamýku (Kamýk)
Pozemkový katastr z roku 1840 uvádí starý pomístní název Kamejk, dodnes používaný ve tvaru Kamýk i Kamejk. Lidé si původ jména vysvětlují kamenitou půdou, na několika místech s otevřenou skálou. Podle parcelních protokolů patřil na Kamýk kromě rozlehlého lesa také lom, kde se ještě v minulém století kámen těžil. Jméno ulice platí od roku 1976.
U Kina (Modřany)
Jeden z prvních kamenných biografů na území Prahy má za sebou více než stoletou historii. Byl založen roku 1919 v bývalé hospodě Na Lapáčku čp. 44, přestavěné na Lidový dům. Do Bio Lido se vstupovalo z hlavní ulice na rohu návsi, do Modřanského biografu z ulice U Kina, která se před přejmenováním v roce 1971 nazývala Vltavská. Ve stejném roce bylo po dvouleté pauze otevřeno také přestavěné kino.
U Klubu (Modřany)
Název vznikl podle závodního klubu Modřanských strojíren ČKD. Byl v této ulici zřízen kolem roku 1960 v provizorní dřevěné budově. Sál se využíval na divadelní představení, taneční zábavy a odpolední čaje pro mládež. Od roku 1962 do přejmenování v roce 1971 se nazývala U Školičky, protože v ulici sídlily dvě třídy bývalé radniční školy (2. ZDŠ).
U Modřanské školy (Modřany)
Myšlena je ZŠ T. G. Masaryka, původně měšťanka nazývaná hlavní školou. V nové budově na tehdejším Jiráskově náměstí (spisovatel a historik Alois Jirásek, 1851 – 1930) se začalo vyučovat 4. září 1938. Po přejmenování v roce 1971 dostalo název Baumanské, ale po přestavbě se charakter náměstí ztratil. Ulice směřující z Modřanské do Lehárovy je po jedné straně zastavěna a na protější leží park s pietními místy.
U Nové louky (Cholupice)
Rovněž tento název komunikace odpovídá pomístnímu jménu. Na rakousko-uherských mapách je prostor vyznačen jako mokřina za vsí a nazván U Nowy Lauky. Je tedy zřejmé, že jméno ulice ctí historii i vžité tradice. Začíná v Podchýšské a míří k Písnici. V lukách se lomí a vrací k silnici, kde končí křižovatkou s ulicí U Vrtilky. Byla pojmenována po připojení Cholupic k Praze v roce 1974.
U Obce (Cholupice)
Jméno ulice ze 70. let minulého století vychází z vžitého pomístního názvu pro polní trať a obecní pozemky zakreslené na mapě Cholupic již na císařských vojenských mapách z roku 1841. Louky v majetku obce na Cholupickém vrchu, kde leží i ulice U Obce, lze vystopovat i na novější mapě z roku 1963.
U Olšiček (Točná)
Pomístní název se vztahuje na prostor mezi fotbalovým hřištěm, Branišovskou ulicí a údolím V Olšičkách. Má v něm několik pramenišť potok, nově nazvaný Podtočenský, který pak pokračuje roklí Na Dolech a pod Starým lesem ústí do Břežanského potoka. Tvoří rozmezí točenského a břežanského katastru a zároveň hranici hlavního města Prahy. Ulice vede stranou Olšiček a končí slepě u smíšeného lesa zvaného z břežanské strany Pod Spálenkou.
U Pily (Modřany)
Ulice byla takto nazvaná podle bývalé pily Vraných. Jan Vraný je několikrát jmenován v kronikách jako mistr tesařský a jeho pila poprvé v roce 1899, kdy živnostník dostal souhlas ke zpracovávání dříví. V roce 1918 již zaměstnával 12 dělníků. Připomínka pily Vraných se do názvu dostala až po přejmenování v roce 1971. Do té doby se nazývala U kapličky podle významné nemovité památky Boží muka na protější straně ulice.
U Poustek (Cholupice)
Ve staročeštině pusté či zpustlé místo, to je podstata názvu této ulice. Při vojenském mapování v 19. století byla oblast U Paustek popsaná na pomezí Cholupic a Točné. Může jít o prázdný prostor po osadě Hostašovice zaniklé nejpozději za třicetileté války. V kronice jsou spolu s Točnou zmíněny k roku 1436, kdy císař Zikmund zastavil obě klášterní vsi za 200 kop grošů Janu Močihubovi z Královic a Janu Rúčkovi z Petrovic. Ulice podél statku byla pojmenovaná v roce 1974.
U Skladu (Komořany)
Název ulice je odvozen od její polohy. Ačkoli jsme se nedopátrali, o jaký sklad konkrétně jde, podle železniční vlečky Modřanských strojíren ČKD lze soudit, že se v něm skladovaly hotové komodity určené k prodeji, případně suroviny a uhlí potřebné na strojírenskou výrobu. Ulice byla pojmenována mezi lety 1985 – 1991.
U Soutoku (Modřany)
Odbočka od Komořanské míří k Modřanským lagunám a soutoku Vltavy s Berounkou. V těchto místech pendloval nejstarší obecní přívoz z roku 1895, který býval jediným spojením s levým břehem Vltavy, hlavně se Zbraslaví a Lahovicemi. Proto se také ulice do roku 1971 jmenovala Lahovická.
U Spořitelny (Modřany)
Ulice dostala jméno podle peněžního ústavu, který stál na rohu hlavní ulice, dnes Komořanské. Od roku 1993 má budovu v nájmu Husova knihovna. Z její zadní strany vede první část původní komunikace a vrací se do Komořanské, v této části jednosměrné. Delší část ulice U Spořitelny pak pokračuje za nadjezdem tramvají. Do roku 1971 se jmenovala Vrchlického (básník a spisovatel Jaroslav Vrchlický, rodným jménem Emil Frída, 1853 – 1912).
U Studny (Modřany)
Na návrh MNV Modřany byla tímto starším pomístním názvem v roce 1962 pojmenovaná nová ulice v Mašankově kolonii, nynější Tylově čtvrti. Lidé tak začali spontánně říkat místům, kde byla ve 20. letech zřízena veřejná studna. Název ulice odolal, i když pomístní jméno zaniklo poté, co na vedlejším pozemku vyrostla vila s nápisem Na Blanseku. Tento název při přejmenování kvůli duplicitě pak dostala v roce 1971 Zeyerova, kolmá na tuto ulici.
U Šumavěnky (Modřany)
Ulice v Tyršově čtvrti dostala v roce 1971 název podle dávného hostince U Piherů, nebo též Šumavěnka. Vznikla roku 1932 jako Fügnerova (spoluzakladatel Sokola Jindřich Fügner, 1822 – 1865). V roce 1962 byla přejmenovaná na ulici Nad Lomem, podle toho, že se Na Lysinách ještě počátkem 20. století dobýval kámen.
U Tyršovky (Modřany)
Podle umístění na okraji Tyršovy čtvrti, které lidé přezdívají Tyršovka, dostala komunikace svůj název teprve v roce 1971. Od roku 1932 až do připojení města Modřany k Praze a následných změn názvů ulic se jmenovala Elišky Krásnohorské (podle básnířky a spisovatelky, která žila v letech 1847 – 1928).
U Vlečky (Komořany)
V ulici byla v roce 1916 postavena železniční vlečka pro dovoz uhlí i surovin a odvoz výrobků z továrny Ing. Karla Schulze na kovové zboží. Vlečka měla 925 metrů a vedlejší kolej 417 metrů, později byla zkrácena na 370 metrů. Další vlečka vedla k jeho vápenopískové cihelně v Komořanech a v provozu byla ještě úzkorozchodná drážka. Ulice byla pojmenována v roce 1962 a nebylo nutné to měnit ani po sloučení Modřan a Komořan, ani po připojení k Praze.
U Vodojemu (Kamýk)
Název byl ulici dán podle polohy nedaleko úpravny vody mezi Novodvorskou a Libušskou. Protože pojmenována byla ještě v době, kdy byl Kamýk zastavěn sídlištěm Libuš – Lhotka, patřila do katastru Libuše i tato ulice dříve nazvaná Vrchlického. Jak Libuš, tak Modřany, kde existovala ulice stejného jména, o něj přišly po připojení k Praze. Od roku 1989 v souvislosti s vracením katastrů do historických hranic patří celá ulice U Vodojemu Kamýku, pouze východní cípek sahá do katastru Libuše.
U Vrtilky (Cholupice)
Jméno ulice je odvozeno od její polohy u písnického lesíka v lokalitě zvané Vrtilka. Podle císařských map sice stejné pomístní jméno existovalo i v katastru Cholupic, v současnosti však leží až za hranicí s Písnicí. Nicméně, ulice pojmenovaná před připojením Cholupic k Praze v roce 1974 se opravdu nachází v nejtěsnější blízkosti Vrtilky, čemuž odpovídá předložka „u“.
U Zastávky (Modřany)
Železniční nádraží postavené v 19. století bylo až u cukrovaru. Obyvatelé však usilovali o zřízení zastávky na trati Praha – Vrané blíže centru, což se podařilo prosadit teprve v roce 1937. Podle ní byla ještě před připojením Modřan k Praze pojmenovaná přilehlá ulice. Když v 90. letech vyrostlo u Obchodního náměstí nové nádraží, zastávka zanikla. Vlakové kolejiště zakrylo tramvajové a v ulici Mezi Vodami zbyl jen pozůstatek tovární vlečky.
Urbánkova (Modřany)
Ferdinand Urbánek (1821 – 1887), podnikatel v cukrovarnictví, poslanec a předseda Sboru pro postavení Národního divadla. V roce 1861 v Modřanech odkoupil nedokončený cukrovar a ve stejném roce se svým švagrem a společníkem Antonínem Wagnerem rozjel podzimní cukrovarskou kampaň. Ulice se do přejmenování v roce 1971 nazývala Julia Fučíka (1903 – 1943, komunistický novinář, zatčený v roce 1942 a o rok později popraven v Berlíně).
V novějších mapách je oblast V Hájcích, název ulice však dodržuje pomístní jméno psané postaru V Hájkách. Je to poměrně rozlehlá zalesněná oblast sahající až ke Komořsku. Tímto směrem také míří ulice z Cholupického vrchu, ale hned na kraji lesa slepě končí. Do roku 1971 se jmenovala Jílovská, po připojení Modřan k Praze ulice zůstala Braníku.
V Lipinách (Cholupice)
Název ulice je odvozen od historického místního názvu poměrně velké oblasti mezi Modřany a Cholupicemi. V 70. letech minulého století prošla část lokality V Lipinách melioracemi a díky odvodnění mokřiny mohla být na Cholupickém vrchu založena velká, dodnes funkční zahradní a chatová kolonie. Ulice byla pojmenována mezi lety 1973 až 1982.
V Lučinách (Hodkovičky)
Komunikace zapsaná v katastru Hodkoviček vede krátce po hranici s Prahou 12, kde ústí Ulice Československého exilu. Název dostala podle luk, které ji obklopují. V letech 1925 až 1952 se jmenovala V Zátiší, z jejíž dolní části v roce 1952 vznikla ulice V Lučinách.
V Potočkách (Modřany)
Ulice nese staré označení z doby, kdy tudy protékal Libušský potok. Jeho část od Lidového domu k Vltavě nechala obec v roce 1939 svést pod zem a zakrýt. Od 60. do počátku 80. let zatrubnění pokračovalo, takže potok znečišťovaný drůbežářskými závody v Libuši byl zkanalizován v celé délce. Ústí v mělké zátoce, které se říká Koňská tůň. Ulice byla pojmenována před připojením Modřan k Praze v roce 1968.
Vazovova (Modřany)
Minčov Ivan Vazov (1850 – 1921), bulharský básník, prozaik, dramatik, politik a národní buditel. Bývá označován za patriarchu bulharské literatury, v 70. letech 19. století se aktivně zúčastnil protitureckého odboje. Ulice nese název od svého vzniku v roce 1979.
Ve Lhotce (Lhotka, Kamýk)
Lhotka, původně osada, nyní část Prahy 4. První zmínka je z roku 1368, kdy ji získala vyšehradská kapitula. Po husitských válkách zpustla a jsou o ní jen ojedinělé zprávy. Od Bílé hory do poloviny 19. století byla opět majetkem Vyšehradu, ale žilo tam tak málo lidí, že děti byly přiškoleny a věřící přifařeni do Modřan. Roku 1922 se Lhotka připojila k politické obci Hodkovičky. Ulice pojmenovaná kolem roku 1935 leží z větší části na Lhotce, z menší na Kamýku.
Ve Vratech (Točná)
Jeden výklad názvu odpovídá skutečnosti, že ulice končí u vrat do zahrady, druhý kronice Modřan. V ní je uveden pomístní název Ve Vratech, který se vztahuje k dolní vstupní bráně točenské části hradiště Lhota – Točná z 1. století před Kristem. Směrem k Šancím ulice vede, spíše však k bližší horní bráně. Oba výklady původu názvu lze připustit, protože podle letecké mapy z roku 1974, kdy ulice dostala jméno, tam vrata do zahrady již existovala.
Větrovcova (Modřany)
Josef Větrovec (1911 – 1945), dozorce Finanční stráže z Modřan, padl během Květnového povstání 6. 5. 1945 v boji s jednotkami SS v komořanských lesích. Do roku 1971 se ulice jmenovala Urxova (Eduard Urx, 1902 – 1942, novinář a literární kritik, za okupace byl jako člen ilegálního ÚV KSČ zatčen, zemřel v koncentračním táboře Mauthausen). Název ulice se měnil kvůli duplicitě s Prahou.
Vitějovská (Cholupice)
Ulice z roku 2016 svým názvem navazuje na několik okolních komunikací se jmény jihočeských obcí. Vychází severovýchodním směrem z Podchýšské severně od křižovatky se Zálužickou, prochází křižovatkami s Lhenickou a Hlavateckou a slepě končí.
Vitošská (Modřany)
Vitoša, bulharské pohoří, nedaleko Sofie. Ulice vznikla až v roce 1993, ale i v jejím názvu byla dodržena tematická linie bulharských geografických názvů jako u některých dříve pojmenovaných komunikací v sídlišti Modřany.
Vltavanů (Modřany)
Pojmenování připomíná společnost lidí spjatých svým životem s Vltavou. Sdružovali se ve spolku Vltavan, který byl založen roku 1871 jako vzájemně se podporující spolek plavců, rybářů a pobřežných. Název ulice se vztahuje i na další příznivce Vltavy mimo tento spolek, pokud je k řece váže povolání nebo záliba. Komunikace, která vznikla a byla pojmenována v roce 1998, vede podél západní strany železničního náspu až k ulici U Kina.
Vnoučkova (Kamýk)
Jaroslav Vnouček (1910 – 1945), pomocný dělník z Nuslí, padl při Květnovém povstání 6. 5. 1945 v Doudlebské ulici na Pankráci. Název ulice vznikl ve stejném roce 1976 jako ulice.
Voborského (Modřany)
Adolf Voborský (1910 – 1960), působil v Modřanech jako soukromý učitel hudby. Spolu s profesorem Kolářem a Ferdinandem Benáčanem založili Kolegium odborných učitelů hudby. Z jeho popudu byla v září 1945 v Modřanech otevřena Městská hudební škola vybavená hudebními nástroji z konfiskátů po Němcích. Sídlila ve Dvořákově ulici (Antonín Dvořák, hudební skladatel, 1841 – 1904), což byl název ulice Voborského do roku 1971.
Vojslavická (Cholupice)
Pojmenování navazuje na názvy českých obcí. Tato ulice dostala jméno podle obce Vojslavice u Humpolce v kraji Vysočina. Vychází severním směrem z ulice Ke Kálku a rozvětvuje se do tvaru písmene „T“. Rameno mířící k Podchýšské slepě končí asi v polovině vzdálenosti, rameno směřující k jihu se stáčí a vrací se do ulice Ke Kálku. Ulice s rodinnými a bytovými domy vznikla v roce 2012.
Vojtova (Modřany)
Jaroslav Vojta (1888 – 1970), významný herec, člen Vinohradského, a od roku 1925 Národního divadla. V desítkách filmů ztvárnil rázovité muže z lidu, za což si vysloužil přezdívku „obr – dobr“. Do Modřan nejprve zajížděl za ochotníky, až se v roce 1929 s rodinou usadil v Tylově čtvrti. V rodinném domě, na němž je pamětní deska Jaroslava Vojty, žil až o konce svých dnů. Ulice se do roku 1971 jmenovala Raisova (Karel Václav Rais, prozaik, 1859 – 1926).
Vokrojova (Modřany)
Jaroslav Vokroj (1911 – 1945), zahradník z Modřan. Při Květnovém povstání utrpěl 6. 5. 1945 průstřel plic v boji s jednotkami SS v komořanských lesích. Svému zranění den nato podlehl ve Všeobecné nemocnici v Praze. Ulice nese jeho jméno od vzniku v roce 1979.
Vorařská (Modřany)
Název připomíná dávno zaniklou voroplavbu na Vltavě. Ulice v obytném souboru Belarie Park začíná ve Vrátnické a končí v Potahové. Jako poslední komunikace v obytném celku u bývalých čokoládoven vznikla v roce 2009.
Vosátkova (Kamýk)
Josef Vosátka (1899 – 1945), zahradník z Michle, padl 6. 5. 1945 během Květnového povstání v Praze 4 – Michli. Ulice nese jeho jméno od svého vzniku v roce 1976.
Vošahlíkova (Modřany)
František Vošahlík, starosta Modřan v letech 1891 – 1899. Za jeho energického vedení se obec vyšvihla na přední místo v regionu. S podporou cukrovaru se vybudovaly nové silnice na Zbraslav a Točnou, místní komunikace, chodníky, obecní úřadovna, cukrovarská nemocnice a rozšířila se škola. Starosta dal také popud k založení první Pamětní knihy Modřan. Ulice se do roku1971 jmenovala Havlíčkova (novinář, politik a básník Karel Havlíček Borovský, 1821 – 1856).
Votrubova (Točná)
Vojtěch Votruba (1904 – 1957), komunální politik a člen Místního národního výboru Točná – Komořany. V roce 1939 mu gestapo hrozilo zatčením, ale podle kronikáře Točné Ludvíka Plechatého nakonec nebyl žádný komunista z obce odveden. Ulice byla pojmenována před připojením Točné k Praze v roce 1974.
Vranská (Kamýk)
Vrané nad Vltavou, ves jižně od Prahy. V soustavě devíti vodních děl známých jako Vltavská kaskáda budovaných po etapách mezi lety 1930 a 1992 se přehradní nádrž Vrané stavěla jako první v pořadí, v letech 1930 – 1936. Ulice byla takto pojmenovaná při svém vzniku v roce 1955.
Vrátnická (Modřany)
Název se odvíjí od vrátného, který kdysi vedl plavbu vorů po Vltavě. Aby získal potřebný vrátenský patent, musel v Praze složit příslušné zkoušky. Ulice v obytném celku u čokoládoven vychází západním směrem z ulice Mezi Vodami, míjí křižovatku s Pískařskou a ve Vorařské ulici slepě končí. Komunikace vznikla v roce 2009.
Vzpoury (Modřany)
Podle usnesení MNV Modřany z roku 1962 má název ulice připomínat vzpouru místních občanů proti okupantům 3. 5. 1945 a jejich internaci na pozemku bývalé pískovny vedle této ulice. Jde o historickou chybu, protože nešlo o vzpouru a neodpovídá ani datum. Místní muži byli odvedeni až po kapitulaci obležených Modřan 7. 5. 1945 a na dvoře Pánkovy továrny v obavách o život strávili noc. Večer 4. 5. 1945 však v této ulici vypukla vzpoura sovětských zajatců. Byla iniciovaná zvenčí útokem partyzánů z Podbrdska a je považovaná za předzvěst Květnového povstání.
Od družstevních domů v sídlišti vlevo od Komořanské ulice je jen pár kroků ke dvěma lesním porostům, jejichž směrem ulice vede. Mezi sídlištěm a lesy V Hájcích a Krupná jsou ještě zahrádky. Právě podle této polohy se ulice původně jmenovala V Zahrádkách. Po připojení města Modřany k Praze se v roce 1971 duplicitní název měnil.
Za Strojírnami (Modřany)
Modřanské strojírny začaly s výrobou páskového železa již před první světovou válkou. Od roku 1936 byly zaměřeny na výrobu válcovaných trub a po znárodnění v lednu 1947 na potrubí pro elektrárenské a teplárenské giganty v rámci koncernu ČKD Praha. Po reorganizaci na Sigmu v roce 1965 se rozjela výroba zařízení pro jaderné elektrárny. Název komunikace vznikl až při přejmenovávání v roce 1971. Předtím to byla ulice 9. května.
Zahrádkářská (Točná)
Dvě souběžné, nepropojené části této ulice leží mezi zahradami. Vycházejí ze Starého lisu a slepě končí u smíšeného lesa, v údolíčku zvaném Na Dolech. Pojmenování platí od připojení Točné k Praze v roce 1974.
Zálužická (Cholupice)
Stejně jako ostatní ulice v novém obytném celku dostala jméno podle jedné z jihočeských obcí. Konkrétně jde o Zálužice na břehu rybníka Bezdrev, v současnosti část obce Pištín v okrese České Budějovice. Ulice, která vznikla v roce 2013, je kolmá na Podchýšskou, prochází křižovatkami s Lhenickou a Maletickou a slepě končí.
Zárubova (Kamýk)
Karel Záruba (1920 – 1945), nástrojař z Nuslí, padl 8. 5. 1945 během Květnového povstání na Pankráci. Název ulice obdržela při svém vzniku v roce 1976.
Zátišská (Hodkovičky)
Zátiší – Hladoměř (v mapě z roku 1852 Na Hladomoru), osada, která spadala pod Modřany do roku 1922. Po přijetí zákona o Velké Praze byla připojena k Hodkovičkám. Osadě se také říkalo Klánov, podle majitele pozemků, které od roku 1880 rozprodával na parcely. Během deseti let na nich vyrostlo několik vil a výletní hostinec Zátiší. Podle směru k osadě vznikl také název ulice, který dostala v roce 1932.
Zdislavická (Kamýk)
Zdislavice, ves v okrese Benešov jihovýchodně od Vlašimi. Ulice mezi paneláky, v níž se nachází také malá poliklinika, nese název od svého vzniku v roce 1979.
Zelenkova (Kamýk)
Jaroslav Zelenka (1901 – 1945), prodavač novin, padl v Květnovém povstání 7. 5. 1945 v Podolí. Ulice připomíná jeho osud od roku 1979.
Zetova (Modřany)
Neexistující ulice, jejíž název byl v roce 2011 oficiálně zrušen. Uvádíme ji jako vzpomínku na „Zetovku“, podle níž se přezdívalo obecní škole v ulici Františka Zeta (významný občan Modřan z 20. let minulého století). Ulice, která se do roku 1962 jmenovala Kostelní, se nacházela v prostoru dnešního bytového souboru Modřany Centrum, přibližně u domů s čp. 2064, 2067 a 2068 v Komořanské ulici. Škola se jmenuje ZŠ a MŠ K Dolům.
Zimova (Kamýk)
Jaroslav Zima (1921 – 1945), pekař z Loun. Během Květnového povstání utrpěl zranění, kterému 12. 5. 1945 ve Všeobecné nemocnici podlehl. Komunikace vznikla v roce 1979. V roce 2015 byla prodloužena, nyní má tvar písmene „T“. Krátký úsek vychází z ulice Generála Šišky a po několika metrech se větví doleva i doprava. Jeden konec je při obratišti aut v Zimově ulici a druhý u Kramperovy.
Zlíchovská (Modřany)
Osada Zlíchov je částí Hlubočep v Praze 5, nazvaná podle prvního majitele dvorce Zlecha. Při okupaci Prahy v roce 1741 postavilo francouzské vojsko podél Vltavy od Zlíchova až ke Zbraslavi silnici, důležitou pro celý region. To byl v roce 1971 zřejmě důvod, proč se Zlíchov objevil v názvu ulice na protějším břehu. Od roku 1932 se jmenovala Karoliny Světlé (spisovatelka Johanna Rottová – Mužáková, 1830 – 1899).
Zlochova (Modřany)
Antonín Zloch, stavitel, který roku 1861 začal na pozemcích bývalého Panského mlýna u Vltavy budovat cukrovar. Nedokončenou stavbu prodal podnikateli Ferdinandu Urbánkovi a jeho švagrovi Antonínu Wagnerovi, kteří již na podzim zahájili výrobu. Ulice v novém obytném celku u cukrovaru vychází z křižovatky ulic Nad zavážkou, Lešetínská a Fikerova a vstupuje do Rorýsové. Vznikla v roce 2015 a o dva roky později byla prodloužena až ke Komořanské.
Zvolská (Kamýk)
Zvole, ves jižně od Prahy poblíž Vraného nad Vltavou. Vznikla a byla pojmenovaná v roce 1941, stejně jako Nechanická, na kterou navazuje. Dispozice obou ulic se měnila v roce 1979, po výstavbě sídliště Libuš – Lhotka. Zvolská byla novou výstavbou rozdělena na dvě části. Západní zůstala jako Zvolská a východní, prodloužila Nechanickou. Ta naopak „přišla“ o severní část vozovky, z níž vzniklo parkoviště a chodník pro pěší.
Žampašská (Kamýk)
Žampach (Horní, Dolní), ves jižně od Prahy poblíž Jílového. Ulice nesla její jméno od vzniku v roce 1941, ale propojením s Libeřskou zanikla. Název Žampašská bude úředně zrušen usnesením RHMP.
Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.
web & design WEBHOUSE®, redakční systém vismo®
