Před rokem byli na kolenou, ale dokázali z nich vstát. Na domácím mistrovství Evropy nevyhráli jediný zápas a mnozí je zatracovali. Letos však, namixovaní s mladší krví, sahali po semifinále světového šampionátu. O kom je řeč? O českých volejbalistech věkové kategorie do 21 let, kteří v Cagliari a Carbonii vybojovali senzační osmé místo. Smečař Jan Vodička měl přesto rozporuplné pocity: reprezentační výběr dělily pouhé dva míče od zápasů o medaile. „Porážka s Argentinou nás bude dlouho bolet,“ přiznal Vodička, jenž hraje v extralize za pražské Lvy.
Nikdo jim nevěřil, oni však nechtěli zažívat další nezdary. „Když jsme se mezi sebou bavili, mluvili jsme právě o osmičce,“ uvedl smečař. „Jsme spokojeni. Mohlo to být ale o kousek lepší,“ doplnil. Složení základní skupiny nenabádalo k optimismu. Úřadující šampioni – Italové, čtvrtí z posledního mistrovství – Egypťané a Thajci. „Mysleli jsme si, že je téměř nehratelná,“ líčil Vodička. Jenže Češi na úvod přehráli hochy od pyramid 3:1! „Měli jsme z nich respekt, pak se ukázalo, že to půjde, ale ve čtvrté sadě jsme se trochu trápili, byli nervózní a málem z toho byl tiebreak. Po výhře mi spadl obrovský kámen ze srdce,“ neskrýval 20letý talent.
A najednou z nich byli favorité. Thajce „museli přehrát“. Narazili ovšem na docela jiný styl, chvílemi jim až oči přecházely. „Šlo o veliký nezvyk. Evropský volejbal je úplně jiný. Ten se učíme odmala, máme ho v sobě nalajnovaný,“ popisoval Vodička. Nejvíce ho překvapilo chování protihráčů. Byli takoví „pobláznění“. „Po každém balonu běhali dokola, křičeli a pískali,“ smál se. „My jsme zvyklí na pevně stanovený systém – smečař útočí z kůlu, blokař středem… Oni se přemisťují a každý útočí, odkud chce.“
Ani podobné kousky Asiatům nestačily. Češi zvítězili 3:0 a těšili se z postupu i na klání s favority favoritů Italy. „Na utkání s nimi nikdy nezapomeneme. Hráli jsme proti týmu plnému mezinárodních hvězd. Viděli jsme, jak vypadá světový volejbal a snad se i něčemu přiučili,“ chrlil ze sebe Vodička. O sobě se prý dozvěděl, že má obrovské rezervy. „Itálie je volejbalová velmoc. Třeba na mém postu hrál Alessandro Michieletto, kterému je devatenáct a už se podíval na olympiádu. Absolutní extratřída,“ ocenil smečař po porážce 0:3.
Boj to byl nerovný, ale statečný. Češi se dočkali uznání i od domácích fanoušků. „Když jsme po zápase vycházeli ven z haly, všichni nám tleskali. Cítili jsme se jako takové malinké hvězdy,“ líčil Vodička. „Italové volejbal milují, fandí mu až fanaticky. Na utkání s domácí reprezentací byl plný dům. Bylo moc příjemné před nimi hrát.“
Nadstavba začala pro národní tým vydřenou výhrou nad Belgií 3:2. A už se šlo na Argentince. Ve hře bylo semifinále a opět se rozhodovalo v tiebreaku. V něm Češi vedli 11:8, z vítězství 15:13 se však radovali Jihoameričané. „Vidina semifinále nám najednou svazovala ruce. Dostali jsme se pod psychický tlak, přestali jsme se koncentrovat… Argentinci nás ubránili. V poli předvedli neskutečné zákroky,“ okomentoval Vodička. A zase se dočkali podpory fandů. „Do kabin nás vyprovázel potlesk. Náš výkon se jim líbil, neměli jsme se za co stydět.“
Češi přiletěli do Prahy v minulém týdnu. Vodička uháněl do Unyp areny, kde na něj čekal trénink Lvů. „O žádný odpočinek jsem nežádal. Cítím se v dobré kondici, do klubu jsem se těšil,“ vyprávěl. Jeho pozice v něm je složitá, za zahraničními smečaři je až čtyřkou. „Se svou pozicí jsem smířený. Máme kvalitní tým a vysoké ambice. Kdykoli to půjde, jsem připravený pomoci,“ zdůraznil.
