Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 22)

    Komorní hudební večer s názvem Mahenova Reduta, se konal 4. října v této historické brněnské divadelní budově, po ne dávné zásadní rekonstrukci architektonicky a esteticky spojující minulost se současností. Právě zde promlouval k publiku Mahen dramaturg, přednáškovým vstupem, pak již směla opona před náročným představením vzhůru.

    Večer, který, možno označit jako poctu Jiřímu Mahenovi se opravdu vydařil, těžko bychom asi hledali návštěvníka, který by odcházel domů jen s náznakem rozmrzelosti. Úspěšný večer může inspirovat i jako podnět k dalším, obdobně pojatým.

    Idea přišla s námětem Milana Šotka, uměleckého šéfa Činohry NdBrno, ke zhudebnění Mahenových balad. Dramaturgyně Hana Hložková a režisérka Hana Mikolášková přišly s rozšířením o další z Mahenovy tvorby. To bylo základem k budoucímu hudebnímu večeru. Současně k pořadu, v němž nebyla opomenuta ani troška „edukace“ s připomenutím základních údajů o J. Mahenovi.  Celkový výsledek pak přináší nejen hudební zážitek, ale přibližuje současně mnohostrannou osobnost, o níž by mohlo platit: zasloužil se o Brno kulturní – pokud by se nějaký takový titul uděloval.

    Mahenova Reduta. Foto: archiv

    Rodák z Čáslavi (1882) doputoval do Brna roku 1910, žil tu po celý další produktivní život až do tragického závěru (1939). Šíří zájmů a aktivit zasáhl do velkého okruhu kultury, i dalších oblastí. Dokladem je vysoká frekvence jeho jména v početných připomínkách dneška. Jistý čas, skoro by se dalo hovořit až o “kultu“ Mahena.

    Máme v Brně Mahenovo divadlo i Mahenovu knihovnu, Divadlo Husa na provázku se přihlásilo k odkazu názvem Mahenovy knížky, ulici Jiřího Mahena, Mahenův památník i bustu, dokonce i Mahenův sad, také místo posledního odpočinku s náhrobkem sochaře Jiřího Marka na čestném pohřebišti…

    Jiří Mahen. Foto archiv

    Nejeden z chodců, včetně brněnských, přesto netuší, koho znázorňuje socha muže v nadživotní velikosti, tváří trochu připomínajícího mušketýra, podle návrhu Vl. Koštovala z roku 1971. Poněkud skryta v zeleni, stojí v parčíku za Místodržitelským palácem proti budově Janáčkova divadla. (Park, dlouho bezejmenný, nese od roku 2019 jméno Dany Muzikářové, jedné z obětí srpna 1969).

    Jiří Mahen byl novinář, redaktor slavných Lidových novin, knihovník, dramaturg, divadelní kritik, především tvůrčí osobnost, jehož materií bylo slovo: básník, dramatik spisovatel. Také rybář, člověk s řadou dalších zájmů. Ze všech po sobě zanechal dost napsaného, byl i osobností zakladatelskou a organizátorskou. Zálibu měl v pseudonymech, měl jich opravdu mnoho. – To nejznámější: Jiří Mahen. Jinak Antonín Vančura, strýc Vladislava. V pořadu zazněla i slova obdivu od synovce, významného spisovatele, popraveného německými nacisty (1942), ale také od dalších osobností.

    Mahenova Reduta. Foto: archiv

    To vše komorní večer s hudbou, švihem a espritem přiblížil pěkným průvodním slovem v podání Jany Štvrtecké za spolupráce dalších účinkujících, jak zpěvem, tak mluveným slovem. Nejvíce pak dialogem se zvlášť vzácným hostem večera – Jiřím Mahenem, jak ho zastoupil Jakub Svojanovský.

    Sólovými zpěváky byli Hana Tomáš Briešťanská, Tereza Richtrová, Isabela Smečková Bencová, Jan Štvrtecká, Vojtěch Blahuta, Tomáš David, Jakub Svojanovský a Pavel Čeněk Vaculík. Současně, a stejně úspěšně, se představili jako dobře sladěná doprovodná vokální skupina. Výkony všech sólistů byly výborné nejen profesionálním přednesem, stejně tak pěveckými výkony. Pro mnohé z přítomných bylo jistě jako pro mě, velmi příjemným překvapením, jak výbornými zpěvačkami, zpěváky a hlasy disponuje Činohra Národního divadla Brno.

    Hostující hudební skupina ve složení Petr Svozílek, Petr Hladík, Emil Machain, Jan Kyncl a Alžběta Rolečková za spolupráce domácího Tomáše Davida na elektrickou kytaru podala stejně kvalitní výkon i nasazení, sklidila stejně silný a upřímný aplaus.

    Mahenova Reduta. Foto: archiv

    Páteří večera byly zhudebněné texty z Mahenova díla. K sepsání hudby byli osloveni současní brněnští skladatelé, a to: Mario Buzzi, Zdeněk Král, David Rotter, David Smečka, Miloš Štědroň a Miloš ORSON Štědroň. Vzniklé skladby se představily rozmanitostí žánrů, která byla ku prospěchu celkovému vyznění, možná i hudebně vystihla rozpětí tvorby samotného Mahena. Některé z melodií strhly, všechny skladby bez výjimky oslovily, „hluchá místa“ nebyla.

    Autorkou scénáře a režisérkou byla Hana Mikolášková, hudebním dramaturgem Zdeněk Král, za hudebním a pěveckým nastudováním stál Petr Svozílek, za projekcí Jan Baterka a účinkující pěkně oblékl SALON č.4. Dramaturgyní zajímavého a úspěšného večera byla Hana Hložková.

    Myslím, dost hovoří pro to, aby se obdobně koncipované, takto laděné a výtečně odvedené objevily častěji, právě v Redutě, ať již dle „nepravidelné dramaturgie“, či pravidelně, snad jednou, dvakrát do roka. Pokud by udržely nastavenou laťku, jistě by lákaly i na reprízy.

    ///

    Z úcty k Jiřímu Mahenovi bylo pojmenováno:

    – Divadlo Husa na provázku

    – Mahenovo divadlo

    – Knihovna Jiřího Mahena

    – Klub přátel Mahenovy činohry

    – Mahenův rybářský spolek

    – Památník Jiřího Mahena

    – Společnost Jiřího Mahena (1993)


    Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 22)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,