Zde může být vaše reklama.

Historie olomouckých staveb: Jezuitský konvikt

Historie olomouckých staveb: Jezuitský konvikt

foto: Wikipedia

09. 10. 2021 - 10:01

Olomouc jako historické město nabízí návštěvníkům i obyvatelům obrovské množství příběhů a pohledů zpět do historie. Nejinak je tomu u historických budov, které se v hanácké metropoli nacházejí. Pojďte se spolu s námi podívat do historie některých z nich.

Díl 20.: Jezuitský konvikt
Jezuitský konvikt je v Olomouci proslulý od příchodu prvních dvou jezuitů do města. A to o Velikonocích v roce 1566. Tedy do Olomouce dorazili Jan Aschermann a Štěpán Rimmel. Klíčovou roli v jejich příchodu sehrál tehdejší olomoucký biskup Vilém Prusinovský. Ten totiž zařídil, aby se začalo brát vážně nařízení o zřizování římskokatolických seminářů na územích měst kvůli výchově kněžského dorostu. Ten měl zabránit šíření protireformace.

Také proto se do Olomouce dostali Jezuité, nebo také členové řádu Tovaryšstvo Ježíšovo. Kromě výuky, která byla zdarma, totiž také kázali, zpovídali a prováděli misie. Biskup Prusinovský dostal jednoduchý úkol. Nesmí mít hlad a musí mít kde bydlet. A právě za tímto účelem v tehdejší ulici Božího Těla (dnes Univerzitní), dochází k úpravě tří domů. A to včetně gotického kostelíka Božího Těla, který byl postavený na původní židovské synagoze a škole poté, co židé v roce 1451 odešli z Olomouce.

Problém pro jezuity pak nastal až v roce 1619, kdy byly Jezuité nastoleným patentem rozpuštěni a museli Olomouc opustit. Prostory Konviktu se začaly využívat jako mincovna a sklad potravin. Do Olomouce se jezuité vrací hned po bitvě na Bílé hoře a dochází k rozkvětu Konviktu. A to i díky získání dalších dvou domů. Problém nastává v roce 1642, kdy do města vpadnou Švédové. Ti své vojáky během okupace Olomouce ubytují právě na Konviktu. Vybavení je z velké části zdevastováno a válečnou kořistí se bohužel stávají i vzácné svazky z jezuitské knihovny, které navíc záhy mizí v jádru mořských bouří na Baltu.

Když Švédové odcházejí, jezuité přistoupí k barokní přestavbě prostor, v roce 1661 jsou vybudovány základy Starého konviktu v délce 52 sáhů. Historici se domnívají, že autorem projektu raně barokní trojkřídlé budovy o půdorysu ve tvaru písmene E je s největší pravděpodobností Petr Schüller. Přestavba je s pýchou dokončena a veřejnosti představena v roce 1674.

Další roky jsou ve znamení budování kostela Panny Marie Sněžné a Nového konviktu spolu s kaplí Božího Těla. Ani pak ale nemají jezuité klid. Pedagogický systém prochází tvrdou kritikou a navíc Olomouc v roce 1741 padne do rukou Prusů a do konviktu se nastěhují vojenští důstojníci. Následně se prostor stává lazaretem. Jakmile pruští vojáci Olomouc opouští, vláda Marie Terezie jezuitům nařizuje realizovat celou řadu hospodářských a školních reforem. Dle jejího nařízení musí být jezuitské vysoké učení kvůli většímu uplatnění absolventů těsněji propojeno se stavovskou akademií, zaměřenou na výchovu a vzdělávání především mladých šlechticů. Rok 1758, druhé pruské obléhání Olomouce. Konvikt se znovu transformuje v lazaret.

A v roce 1773 dochází k poslední tvrdé ráně, to když papež Kliment XIV. zruší celý jezuitský řád.  Budova původní koleje (dnes již Správní archiv Armády ČR na Náměstí Republiky) začíná spadat pod armádu. Od té doby patří budovy více než dvě stě let armádě. Ke svému původnímu účelu začíná budova sloužit až po roce 2002, díky rozsáhlé rekonstrukci. Dnes je tak Umělecké centrum Univerzity Palackého moderním akademickým pracovištěm se sídlem v naprosto unikátním, dějinami ozkoušeném prostředí.

Další články