Ideál krásy přichází s renesancí za vlády prvních Habsburků i do Čech. Mnohem větší pozornost se od 1. poloviny 16. století věnuje osobní hygieně, a to navzdory tomu, že katolíci stále považují mytí za rozmařilost.
„Naproti tomu protestantské rodiny až úzkostlivě preferovaly dodržování osobní hygieny a čistoty,“ poznamenává současný historik František Čapka. Od 16. století se lidé u nás pravidelněji myjí. Každé ráno a večer ruce i obličej, jednou týdně dokonce zvládnou velkou koupel.
V kurzu je vybrané chování
Změny přicházejí také ve stravování. Na rozdíl od dřívějších dob už lidé nezkoumají jenom to, co mají na talíři, ale snaží se u jídla rovněž vybraně chovat. Rodí se proto podrobná pravidla stolování platná dodnes – například:
„Při jídle se nemluví!“ Stává se také naprosto nepřípustným opírat se lokty o stůl, šťourat se v zubech, drbat se, nebo dokonce chytat blechy!
Doba, kdy jít na kutě, se nemění
Novinky ale nejsou jenom výsadou šlechty, pronikají později i do nižších vrstev, a to nejenom těch měšťanských. „Postupně se kultivovalo i stolování prostého lidu,“ dodává Čapka.
Co se ale nemění je doba vstávání i uléhání, většina lidí, hlavně na venkově, vstává a jde spát se slepicemi, stejně jako to bývalo běžné do té doby.
