Michaela Kreuzigerová, manželka Romana Kreuzigera, o Nicolasi Rochovi říká: „Já vím, oficiálně je to Ir. Ale typově je mnohem víc Francouzem, protože Irové si život užívají jinak. Nico je naopak i ve svých názorech distingovaný, typ gentlemana. Celkově je však kamarádem, na kterého se můžete zcela spolehnout, oddaný a loajální. Pamatuje si, co kdo pro něj udělal.“
S Kreuzigerem se potkával dva roky v barvách stáje Tinkoff-Saxo, sblížily se také jejich manželky.
Ovšem týmů, jimiž Nicolas Roche prošel, byla dlouhá řada. Od Cofidisu přes Crédit Agricole, AG2R, Saxo-Tinkoff, Sky, BMC až k Sunwebu, z něhož se letos stala formace DSM.
Žádný další nepřibude. Je konec.
V 37 letech ukončil kariéru.
Ještě v roce 2017 tvrdil, že by chtěl závodit do svých 40. narozenin, aby měl 20letou profesionální kariéru. „Mám rád kulatá čísla,“ vysvětloval.
Ještě před letošním Girem vykládal, že plánuje další dvě nebo tři sezony.
Jenže pak nastal zlom.
Nicolas Roche announces retirement from pro cycling https://t.co/Q8FaRLLbem https://t.co/js6UAHMr1F
„Po Giru jsem si uvědomil, že mě už závodění nebaví tak jako obvykle. Udržoval jsem si sice dobrou úroveň, ale nebyl jsem výkonnostně tam, kde jsem chtěl být.“
V následujících týdnech a měsících přemýšlel, co dál. Zvažoval pro a proti. „Bývalí známí jezdci mi vyprávěli: To se prostě jednoho rána probudíš a najednou víš, že je čas odejít do důchodu.“
Nevěřil, že podobné rázné prozření zažije i on. „Jenže pak se to stalo. V srpnu jsem se před klasikou v Plouay probudil a najisto jsem věděl: Musím začít dělat něco jiného.“
V neděli závodil naposledy.
Uzavřel účet kariéry, na němž má 17 let v profipelotonu, 1270 závodů a 12 vítězství, z toho dvě na závodech Grand Tour.
Ovládl etapy na Vueltě 2013 a 2015, navíc zde oblékal červený dres lídra. Dvakrát dokončil Vueltu celkově v Top 10 a 65krát se v etapách Grand Tour umístil v první desítce.
„Jsou to dobrá čísla,“ připouští. Přesto zůstal syn slavného otce v očích některých expertů nenaplněným talentem.
Sám si to uvědomuje: „Bohužel jsem také svým způsobem velkým poraženým, protože z těch 65 umístění v Top 10 jsem vytěžil na Grand Tour jen dvě etapová vítězství. Ale když na třítýdenních závodech bojujete s těmi nejlepšími z nejlepších, je velmi obtížné na ně dosáhnout.“
Zvlášť když zde mnohokrát působil v roli pomocníka, ať už ve službách Alberta Contadora, Chrise Frooma nebo i Petra Sagana. Mnohokrát se pro své lídry obětoval.
Za osobní vrchol považuje Vueltu v sezoně 2013, na které ovládl druhou etapu a dočasně vévodil průběžnému pořadí, než dokončil závod v Madridu na 5. místě.
COBY VÍTĚZ. Nicolas Roche oslavuje v roce 2013 etapové prvenství na Vueltě.
„Ale měl jsem být na stupních vítězů,“ vyčinil sám sobě. „Pořád jsem frustrovaný kvůli osudnému dni v Andoře (v apokalyptické 14. etapě), kdy jsem hodně prochladl, ztratil spoustu času a v podstatě jsem přišel o madridské pódium. V té etapě nezvládl správným způsobem oblečení, a proto jsem nastydl. Byla to má chyba.“
K poslednímu závodu kariéry si vybral irské mistrovství, které se letos konalo netradičně až o první říjnové neděli ve Wicklow.
„Končil jsem na mém nejoblíbenějším místě na světě, obklopen přáteli, rodinou a irskými fanoušky,“ liboval si.
Právě ve wicklowských kopcích začínal jako dvanáctiletý snít o tom, že jednou bude profesionálním cyklistou. „Tehdy jsem ještě netušil, že se mi mé sny splní. Připadalo mi proto nyní symbolické, že můj poslední závod se odehrál právě tady.“
Dokončil ho na 6. místě se ztrátou 2:33 minuty na vítězného Ryana Mullena ze stáje Trek.
„Posledních pět nebo šest kilometrů závodu jsem využil k tomu, abych vzpomínal na svoji kariéru,“ líčil. „Na posledním kilometru mi pak naskakovala husí kůže, když mi začalo docházet, že tohle je konec, že projedu cílem naposledy. Hlavou se mi honila spousta emocí a ukápla i nějaká ta slza. Ale ničeho nelituji.“
Po závodě na sociální sítě napsal: „Dnes oznamuji svůj odchod z profesionální cyklistiky. Je to nejtěžší a zároveň nejsnazší rozhodnutí, jaké jsem kdy musel učinit. Ale měl jsem to štěstí, že jsem mohl dlouhá léta trávit čas s nejlepšími cyklisty světa, minulými i současnými.“
V následných rozhovorech přiznal, že signálem k ukončení kariéry bylo také vědomí, že už není ochotný riskovat tolik jako dřív.
„Uvědomil jsem si, že někdy je k výkonu zapotřebí akceptovat velké riziko. Jsou chvíle, kdy vám takové riskování může přinést odměnu, ale jindy může znamenat konec. A já měl za poslední dva roky více vážných pádů a zranění než za celou kariéru. Zlomil jsem si čéšku, prorazil jsem si ruku. To jsou děsivé věci.“
ZRANĚNÍ. Roche je ošetřován po hromadném pádu v průběhu desáté etapy Tour 2020.
Příliš často mu poté v hlavě blikalo varovné znamení: Když upadnu, mohu si ošklivě ublížit.
Takové pocity dříve neznal.
„Když jste mladší, děláte bláznivé kousky,“ vzpomínal. „Říkáte si: Když se do téhle zatáčky vecpu jako první, možná vyhraju etapu a budu v cyklistické kariéře díky tomu dál růst. Zato teď? Teď si pomyslím: Když se ti kluci přede mnou vybourají, můžu skončit s proděravělou plící. Ne, není to tak, že bych se zbaběle vzdával, je to prostě realita. Cyklistika se mění a pádů je opravdu hodně.“
Od onoho srpnového dne, kdy se definitivně rozhodl o ukončení kariéry, se údajně každý den probouzí nadšený z nových možností. Měl by nastoupit na pozici konzultanta do společnosti Trinity Sports Management, která jej více než deset let manažersky zastupovala.
Bude se tu učit od dlouholetého přítele a agenta Andrewa McQuaida. Také se bude moci více soustředit na svůj sportovní obchod Roca.
„A objeví se i další příležitosti,“ těší se.
V to samé věří celá irská cyklistika. S letošním odchodem Nicolase Roche a Dana Martina ztrácí v pelotonu hned dvě své velké ikony.
