„Nyní je hlavní sezona značení téměř u konce, ale nás samozřejmě čekají ještě průběžné dodělávky úseků, kde musíme – vzhledem ke kácení – značky doplňovat nebo vést trasu jinudy, třeba kvůli hodně zničeným lesním cestám. Řešíme také různé závady, jako poškozené rozcestníky, kovové směrovky a podobně,“ řekl Martin Pesler, předseda Krajské komise značení KČT na Vysočině.
Hlášení o takových závadách dostávají turisté průběžně, a ač nelze na všechny reagovat obratem, snaží se je řešit co nejdříve, aby zbytečně nedocházelo k dalšímu poškození či ztrátě informačních prvků.
Na řadě míst v kraji se ale dle značkařů nemá smysl pouštět do velkých úprav, neboť tam stále probíhá těžba kůrovcového dříví a podoba lokality i stav cest se může ještě měnit. „Situace s poškozeným značením ale u nás není tragická a daří se nám ji zvládat,“ podotkl Pesler.
Pomáhají i někteří lesníci, již nekácí strom se značkou celý, ale nechají stát alespoň označený pahýl.
Jak a kam značku namalovat, určují pravidla
Se štětci a barvami se letos několikrát vypravila do terénu i sedmatřicetiletá Dagmar Kafková ze Žďáru nad Sázavou, jež se pro tuto činnost rozhodla před zhruba čtyřmi lety. „Jsem dlouholetá aktivní turistka, značené trasy jsem vždy hodně využívala. Podílet se aktivně na jejich tvorbě mi tak přišlo jako logický krok,“ popsala Kafková.
Absolvovala tedy potřebné školení i zkoušky a vrhla se do praxe. Za obnovou značení do míst, jež dostává přidělená od předsedy „svého“ značkařského obvodu, bere často i někoho z rodiny - matku, manžela nebo i dvouletou dceru. „Ať malá vidí, že značky na stromech nevznikají samy od sebe,“ říká turistka.
Počátkem září obnovovala Dagmar Kafková svůj letošní poslední úsek mezi Medlovským rybníkem a Paseckou skálou ve Žďárských vrších. Na modře značené, zhruba 2,5 kilometru dlouhé trase bylo třeba barevně „oživit“ každou značku, případně nové doplnit tam, kde kvůli pokáceným stromům chybí.
Místo, kam se symbol maluje, není nahodilé. Řídí se určitými pravidly. Ve výsledku by se veřejnost měla na trasách snadno orientovat – ve složitějších terénech například dohlédnout od značky ke značce. Více jich má být i na rozcestích a křižovatkách. Rovněž tvar a rozměry značek jsou dané, malování ale mohou usnadnit šablony.
V terénu se často hodí kartáč, škrabka i pilka
„Staré značení či místo pro nové se musí dobře, ale zároveň citlivě očistit kartáčem, případně i škrabkou - od mechu, smůly či kůry, aby byl povrch co nejrovnější,“ přibližuje Kafková.
Na řadu mnohdy přichází i pilka, když je některá značka špatně vidět kvůli větvím či křoví. A v neposlední řadě musí značkař kontrolovat i údaje na směrovkách na rozcestnících, včetně zhodnocení jejich technického stavu.
„Reakce turistů, kteří mě při obnově tras míjí, jsou pozitivní. Berou to jako záslužnou činnost. Jen občas má někdo pocit, že by značek mohlo být na trase víc, ale to jsou výjimky,“ hodnotí turistka.
Dle Martina Peslera jsou mezi značkaři v kraji zástupci snad všech věkových kategorií. „Že by nám chyběla mladá krev, to se říct nedá, v poslední době se povedlo i nějaké nové lidi pro značení získat,“ dodal Pesler.
Na obnovu značení Vysočina vydala miliony
Základní materiál, jako jsou třeba barvy a směrovky, je turistům centrálně dodáván přes Radu značení a finančně jej zajišťuje ministerstvo pro místní rozvoj.
Péči o značení podporuje vedle různých partnerů KČT hlavně Kraj Vysočina. „V kraji je aktuálně vyznačeno 2 450 kilometrů cyklotras a 3 200 kilometrů pěších a lyžařských tras,“ sdělil hejtman Vítězslav Schrek s tím, že pro rok 2021 bylo na jejich obnovu uvolněno 350 tisíc korun.
Kraj Vysočina obnovování značení podporuje od roku 2003, dosud tak přispěl téměř 6 miliony. Značení, kontrole a obnově se na Vysočině věnuje více než stovka kvalifikovaných značkařů pěších a lyžařských tras a 27 školených cykloznačkařů.
