Ornitologové zachraňují mokřady. Rezervace nabízí útočiště mizejícím ptákům a dalším živočichům
V posledních 40 letech zmizela z naší zemědělské krajiny třetina ptáků. Podle ornitologů je na vině intenzivní zemědělství, záměrné odvodňování krajiny a vysušování mokřadů. Dramatický úbytek ptáků se ornitologové snaží vyvážit chráněnými územími.
Pod správou České společnosti ornitologické pečují o čtyři mokřadní ptačí rezervace v různých koutech Česka. A už vidí výsledky. Do obnovených mokřadů se postupně vracejí mizející nebo vymizelí ptáci i jiní živočichové.
Vodouš rudonohý u nás patří ke kriticky ohroženým druhům ptáků. Ještě v 70. letech minulého století se na našem území objevovalo až 150 hnízdících párů, nyní je jich pětkrát méně.
Díky dlouhým rudým nohám a černočervenému zobáku je vodouš rudonohý nezaměnitelný. Letos ho ornitologové už potřetí zahlédli v mokřadním Ptačím parku Josefovské louky u Jaroměře, kde je cílovým ptačím druhem.
Mokřadům se ovšem čeští odborníci nevěnují jenom kvůli ptactvu, důležitá je pro ně druhová pestrost jako taková. „Považujeme se za progresivní organizaci a na přírodu koukáme jako na celek,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus Břeněk Michálek z České společnosti ornitologické (ČSO).
„Mokřady jsou pro nás nejenom místa, kde můžeme pozorovat krásné druhy ptáků, ale jsou pro nás také ekosystémem, který je nesmírně důležitý pro celou plejádu živočichů a rostlin,“ pokračuje.
Vodouše rudonohého zahlédli ornitologové kromě Josefovských luk také na jižní Moravě v mokřadním Ptačím parku Kosteliska. Toto chráněné území je výjimečné tím, že se na jeho území prolínají vodní plochy i suché písčiny.
Ornitologové o Kosteliska pečují něco málo přes rok a už teď sledují, že se do mokřadů ptáci i jiní živočichové vracejí. Využívá se tu tradiční péče o krajinu, jako je ruční sečení nebo pastva, říká Gašpar Čamlík z jihomoravské pobočky ČSO.
Stromem roku je Zpívající lípa. ‚Příběh je jedním z důležitějších momentů,‘ říká koordinátorka soutěže
Číst článek
„My jsme si záměrně vybrali území, které je značně poškozené velkým množstvím živin, které sem byly navezeny nahrnutím rybníku. A tím, že o to území dlouho nikdo nepečoval, takže do značné míry zarostlo. Víme, že oblast má právě díky střídání suchých a mokrých biotopů obří potenciál,“ těší se Čamlík.
V mokřadu škodí
Zlatobýl kanadský roste často v zahradách, oblíbený je jeho příjemně žlutý chocholatý květ. V Kosteliskách je rozšířený v obrovském množství a jako nepůvodní, invazní druh v rozsáhlých žlutých plochách zdejší přírodě příliš neprospívá. Právě zlatobýl sečou ornitologové ručně. Pomáhají jim také ovce, ke kterým se teď na podzim přidají i krávy.
„Tady to místo, kde se pasou ovce, je otevřené,“ ukazuje Čamlík. „Vyhovuje celé řadě ptáků. A díky tomu, že se zlatobýl vypásl a pokosil, se z plochy nedaleko Jarohněvického rybníku znovu stalo pastviště pro husy. Létají sem ale za potravou i jiné druhy ptáků, třeba ťuhýk obecný nebo dudek chocholatý.“
Do kolonie chráněných syslů v Mladé Boleslavi někdo navezl suť a zeminu. Případ řeší policie
Číst článek
Za ohradou je naopak nepropustná džungle, souvislý porost zlatobýlu, který je velmi hustý a nepustí k sobě žádné jiné druhy. „Redukce zlatobýlu způsobuje to, že je prostředí v Kosteliskách pestřejší a vhodnější jak pro vegetaci, tak i pro zvířata,“ dodává Gašpar Čamlík.
Mokřady, jaké jsou právě v Kosteliskách na Hodonínsku nebo v Josefovských loukách u Jaroměře, jsou kromě druhové pestrosti zásadní taky pro klima. „Všichni víme, že mokřady zadržují enormní množství vody a tím mimo jiné přispívají k vyrovnávání extrémů počasí. Je to jeden z hlavních důvodů, proč v ČSO vytváříme především mokřadní ptačí rezervace,“ uzavírá ornitolog Břeněk Michálek.
Dalšími mokřadními ptačími parky jsou u nás Mnišské louky u České Lípy a Malá Lipová u Přerova.
Vydejte se na mokřadní louky v reportáži Martiny Rasch.
