Výstava Skleník přestaví velkoformátové organické olejomalby Sofie Švejdové
Přidejte si nás na domovskou 
„Sofiiny olejomalby roztírané prsty se se svou bujarostí, diverzitou a komplexností opravdu dají přirovnat k přírodnímu jevu vegetačního růstu na ploše vymezené konstrukcí plátna obrazu. To však po technické stránce. Z té dojmové se pro její tvorbu hodí spíše přirovnání ke sluneční energii, která tento růst umožňuje, a nabízí se pojem ´Sofiin (Skleníkový) efekt´, jehož přirozené působení je rozhodující pro zachování života obecně. Pojem ´Sofiin efekt´ vzniká z chybné analogie s účinkem slunečního světla, které se odráží od plochy a vytváří obraz jako médium. Obraz je u Sofie pouze stavbou-vymezením sloužící pro pěstování malby, která vyžaduje specifické emocionální podmínky. Ta potom v případě jejích posledních děl přímo roste pod rukama,“ říká o koncepci výstavy kurátorka Alexandra Karpuchina.
„U tvorby děl pro výstavu Skleník jsem vůbec nepoužila štětec. Zhruba 80 m2 plátna je pomalováno mým ukazovákem. Zároveň se návštěvníci mohou těšit i na instalace, které vzniknou přímo pro prostor galerie,“ doplňuje malířka.
Sofie Švejdová (*1990) je absolventkou Ateliéru malby Stanislava Diviše a Jiřího Černického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Svým direktivním a živelným malířským rukopisem zpochybňuje klišé o ženské malbě. Tíhne k abstraktnímu vyjádření a její expresivně pojatý rukopis má občas notnou dávku ironického odstupu, jindy zase přiznaný hluboký vnitřní zápal. Motivy, identifikovatelné se skutečností, jsou pro Sofii záminkou pro souboj s barevnou hmotou a rozeznění vítězných akordů v dynamické kompozici. Ačkoli se zaměřuje především na velkoformátovou malbu, haptický dojem z hustě nanášených barev a občasné záměrné zvlnění pláten posouvá vjem z jejích obrazů až k prostorovému objektu.
