David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Už jako malá tíhla k velkým strojům. Když ji proto tatínek - profesí zemědělec, vzal do traktoru nebo do trambusu a jezdili spolu po polích, byl to pro ni svátek, kterého si proto taky náležitě považovala.

„Maminka, když nedávno vzpomínala, mi prozradila, že jsem v deseti letech prohlásila, že budu jezdit s náklaďákem,“ usmívá se Marcela. A skutečně. Láska k velkým strojům Marcele Ondřejové (35) z Nové Cerekve na Pelhřimovsku vydržela do současnosti.

Po úspěšném absolvování střední školy v Humpolci na Pelhřimovsku začala u jednoho z největších dopravců na Vysočině pracovat jako šoférka kamionu.

„Můj první řidičák byl v 17 letech na traktor a o rok později už to byla klasika na osobní auto a taky náklaďák,“ přibližuje s tím, že až po škole si dodělávala příslušná oprávnění ještě také na vleky. 

Ještě než ale sedla poprvé jako profesionální řidič za volant, vyzkoušela si taky v 19 letech těžkou práci na pile, až pak vyšla pracovní příležitost a stala se šoférkou z povolání. „To se psal rok 2006, když jsem nastupovala do práce premiérově jako řidič nákladní dopravy,“ popisuje svoje pracovní začátky.

„Pro mě to bylo něco velmi hezkého. Řídit něco tak velkého, jako je kamion, pro mě byl splněný sen. První cesta byla do Českých Budějovic. Nejhorší bylo naučit se couvat, ale pak už to byla vesměs hračka,“ říká otevřeně maminka dvou předškolních dětí – dcery a synka. 

S trochou nadsázky se dá říct, že Marcela, v každé firmě, kde pracovala nebo je aktuálně zaměstnaná, je průkopnicí, coby žena za volantem. „Všude jsem byla první ženou, kterou zaměstnali jako řidiče,“ glosuje.

Ať už Marcelu posadíte v podstatě za jakýkoliv stroj, se vším si ví rady. Zvládne šoférovat nejen zemědělskou techniku, kamion s přívěsem, ale taky je paní i dvacetitunového sypače s radlicí a cestářské techniky jako takové.

„Letos jsem si ještě dodělala strojničák na bagry. Když je možnost, tak se posadím i za něj. To už prostě musí bavit. V dnešní době zvlášť už asi ani nejde dělat práce, která vás nebaví, a pokud to někdo tak má, tak jsem ráda, že mě práce skutečně naplňuje,“ směje se věčně optimisticky naladěná žena.

Kromě toho, že prací za volantem platí účty a složenky, přináší jí zaměstnání také relax. Je to prý pro ní ten správný stimul pro dobíjení energie na další cestě životem.

„Do práce si chodím odpočinout od všech strastí a starostí, které vám život přináší. Nevím, kde jinde bych energii dočerpala, než v práci. Práce mě dělá šťastnou,“ říká.

V tom, aby se mohla věnovat podle potřeby práci svých snů, je vděčná hlavně rodičům, protože obě malé děti vychovává bez partnera. Navíc jí i v zaměstnání vycházejí vstříc s pravidelnou pracovní dobou.

Pracuje totiž v Pacově na Pelhřimovsku, kde je cestmistrovství Krajské správy a údržby silnic. „Ráno si dám děti do školky. Pak jedu do práce, kde jsem od sedmi hodin do půl čtvrté a pak si děti zase v mateřince vyzvedávám,“ popisuje svůj běžný denní režim v  letním období.

V zimě už se může spolehnout na opory v podobě babičky s dědou, kteří vnoučata rádi a spolehlivě pohlídají.

„Rodiče moje děti vyzvedávají v mateřské škole. Když chodím do práce o víkendech, tak děti jsou u jejich otce,“ dodává.  Naplňuje ji a zároveň do další práce motivuje i fakt, že obě děti k ní vzhlíží.

„Myslím, že jsou na mamku pyšní,“ říká. Ráda vzpomíná na začátky v novém pracovním prostředí. „Měla jsem tu výhodu, že kam jsem nastoupila, tak mě všude už z dřívějška znali. S kolegy muži jsem se totiž běžně potkávala na cestách. Už proto věděli, co dokážu, a kolikrát i koukají, co všechno dokážu nebo se dokážu naučit,“ zmiňuje.

Letos se přesně před týdnem zúčastnila tradiční akce Cestářské rodeo, které se konalo v sídle Krajské správy a údržby silnic v Jihlavě. Se sypačem s radlicí nakonec mezi muži obsadila poslední, 14. místo.

„Jela jsem takový závod poprvé. Byla to velmi dobrá osobní i profesní zkušenost. Je fajn, když v pracovním nasazení můžete zažít i nějakou zábavu,“ říká. Když v zimě sedá za volant sypače, který je včetně radlice na silnici ještě širší než normálně, musí dávat doslova pozor na všechny strany.  

„V ulicích máte auta odstavená po obou stranách silnice. Navíc na komunikacích se řidiči chovají dost neohleduplně. Neříkám, že všichni, ale setkala jsem se už s těmi, kteří si myslí, že nad ně na silnici není. Chce to za volantem používat hlavu a vytěsnit aroganci,“ přeje si Marcela Ondřejová.

V desetiletém horizontu se vidí spokojená s dětmi, kdy bude mít vyřešené bydlení. „Zrovna to dotahuji. Těším se, že z nájmu budeme konečně ve vlastním a třeba jednou přijde i partner a ke štěstí už mi nebude chybět nic. V práci jsem spokojená,“ říká Marcela závěrem.  

Diskuze k článku