Třesk jménem Nevermind aneb Jak Nirvana "vynalezla" grunge

V roce 1991 si nebylo možné stěžovat na nedostatek parádní muziky. I dnes si kdykoliv s chutí poslechnu Hey Stoopid (Alice Cooper), Use Your Illusion I a II (Guns N' Roses), Lean Into It (Mr. Big), No More Tears (Ozzy Osbourne), Blood Sugar Sex Magik (Red Hot Chili Peppers), Out Of Time (R.E.M.) nebo Badmotorfinger (Soundgarden). Black Album (Metallica) vydalo nedávno na samostatný článek.

NIRVANA: Démoni uvnitř Cobaina. Kde se vzali? A obstál by jako výtvarný umělec?

Konec prázdnin zpříjemnili Pearl Jam prostřednictvím Ten. Eddieho Veddera a jeho kumpány jsem umístil a už nikdy nesesadil z nejvyšší pozice hnutí jménem grunge. Nic to však nemění na tom, že vlnu tsunami, přinášející nové pořádky na scéně, spustilo nevinné mimino, které se v průzračné vodě natahuje za bankovkou. S ohledem na fakt, že Spencer Elden se rozhodl po třech dekádách podat žalobu, jelikož „odhalil“, že byl zneužit k propagaci dětské pornografie, je to výjev vskutku symbolický. Nevermind je bezpochyby vzrušující, ale uspokojení přináší hudební obsah. Nikoliv obal, jenž by, pravda, dnes patrně neprošel… 

Mezi vydáním Bleach (1989) a Nevermind (1991) došlo k několika situacím, na něž by se hodil termín „komplikace“. Se znalostí pozdějšího vývoje víme, že se jednalo o osudové momenty a šťastná rozhodnutí. První nahrávací frekvence se odehrály ve Smart Studios ve wisconsinském Madisonu, kde Nirvana strávila pár dní s Butchem Vigem. „Jedním z problémů, s nimiž jsme se potýkali, byl fakt, že Kurt neměl hotové texty. Navíc si asi čtvrtý nebo pátý den odrovnal hlasivky a nahrávání jsme museli utnout,“ lovil v paměti producent. Ztráta času to nebyla, krátký úsek stačil k naznačení síly nových skladeb. „Okamžitě mě chytly, předčily písničky na Bleach,“ tušil současný člen Garbage.

Jedním z klíčových faktorů zdaru Nevermind byla i výměna bubeníka, kdy Chada Channinga nahradil Dave Grohl. Krist Novoselic v epizodě cyklu Slavná alba potvrdil: „Poté, co se k nám přidal Dave, z Nirvany se stal šlapající stroj. Všechno do sebe zapadlo.“ Cílem nebylo rozsekat hitparády a vydělat milióny. Trio nemělo přehnané ambice, netoužilo stát se nejslavnější skupinou světa. „Prostě jsme jen chtěli hrát,“ řekl Grohl. „Chceme pouze zaujmout lidi, kterým se líbil náš debut,“ utvrzoval okolí Kurt Cobain. V jeho případě byl odpor ke slávě ve značném kontrastu s touhou po pozornosti. Stěžoval si na nežádoucí zájem, zároveň byl schopen volat manažerům v domnění, že MTV jeho klipy nevysílá dost často.

Kapela si navzdory zdánlivé absenci ctižádosti věřila natolik, že sondovala možnosti uzavřít smlouvu s dominantnější organizací. Ač původním záměrem bylo pokračování spolupráce se Sub Pop. Jenže label se potýkal s finančními potížemi, tudíž hledal spojence. To se hudebníkům nelíbilo. „Řekli jsme si, že kašleme na prostředníky,“ uvedl Novoselic. „Šli jsme do společnosti Geffen a plácli jsme si,“ doplnil Grohl.

NIRVANA: Filmové dokumenty, které se snaží vysvětlit nevysvětlitelné

To trochu znervóznělo Viga, neboť mu bylo jasné, že podobné firmy mají své zvyky: „Byl jsem v podstatě neznámý a věděl jsem, že větší labely posílají ke kormidlu ostřílené producenty.“ Zastání se mu dostalo od těch nejdůležitějších. V tomto případě to nebyli ti, kteří platí, nýbrž ti, co hrají. „Jedním z důvodů, proč jsme chtěli nahrávat s Butchem, byla jeho trpělivost. Skvěle se nám s ním spolupracovalo v Madisonu. Vydavatel chtěl, abychom pracovali s jinými lidmi, ale z toho jsme měli strach,“ rekapituloval baskytarista.

DGC Records (David Geffen Company) prosadili svou alespoň s místem nahrávání, takže se všichni zúčastnění přesunuli do Los Angeles a studia Sound City. Zatímco Viga překvapil rozpočet zhruba 65 tisíc dolarů (nakonec přibližně dvojnásobný), výrazně štědřejší, než s jakými měl šanci disponovat dříve, Grohl doufal v honosnější areál: „Nebylo to žádné hollywoodské studio, jak jsem si představoval. Prostředí bylo spartánské,“ zaznělo v televizním dokumentu.

Shoda panovala na špičkové úrovni vybavení, díky němuž zní nahrávka dodnes výborně. Zásluhu na tom má i Andy Wallace, v příběhu alba trochu opomíjený, jemuž byl svěřen finální mix. Na Grohla, nynějšího frontmana Foo Fighters, studio zapůsobilo. Kvůli tomu se ujal režie dokumentárního filmu právě o Sound City (2013) a zakoupil část rozprodávaného vybavení včetně vzácného mixážního pultu Neve Electronics 8028.

Různí se postoje, proč zrovna Nevermind získalo kultovní status. Například David Fricke z magazínu Rolling Stone nebyl přesvědčen, že je svědkem něčeho tak významného, aby se vzpomínalo ještě po letech. „Neznělo to jako přelomová věc, jako hudba budoucnosti. Znělo to prostě jen skvěle.“ Rovněž nelze prohlásit, že Nirvana vynalezla grunge. Nehledě na to, že někteří se desku zdráhají do této žánrové škatulky zařadit. Bývalý bicmen Chad Channing, citovaný v knize Nirvana - kompletní ilustrovaná monografie, měl jasno: „Není to grunge. Je to zatracený rockový album.“

Jonathan Poneman (Sub Pop), další člověk z centra dění, soudí, že k nevídanému průlomu pomohlo šťastné načasování, protože kapele se kromě přesvědčivého materiálu podařilo zachytit ducha doby. Jiní upozorňují na skutečnost, že nová generace toužila po vlastní muzice, nezajímala je hudba rodičů. Zejména pro tehdejší teenagery se stal Cobain modlou. Získal si je svou uvěřitelností i zranitelností. Aniž by po tom toužil, byl pasován na mluvčího mládežníků.

Přitom řada jeho textů nebyla jednoznačně vyložitelná, v bookletu CD dokonce ani nejsou. Snad i proto do písní Nirvany mohl každý promítnout své prožitky. Zpěvák vždy říkal, že muzika je na prvním místě a slova na druhém. Zásadní pro něj byla melodie. Protichůdně vyznívá informace z knihy Charlese R. Crosse Těžší než nebe, že nahrávání zdržoval, protože soustavně přepisoval texty. Stanovisko připojil i Butch Vig: „Kurt měl v sobě spoustu vnitřních démonů. Mnoho věcí pojednávalo o jeho názorech na život. I když někdy nebylo zřejmé, o čem přesně zpívá, bylo to intenzivní.“

Strhující bylo celé období kolem vydání desky. Firma by byla vděčná za 50 tisíc prodaných nosičů. A přestože následně byla v odhadech trochu optimističtější, vázla distribuce. Což paradoxně komerční stránku byznysu nepoškodilo. Přání vlastnit nahrávku, o které se všude mluvilo, bylo stále silnější. Na první příčku žebříčku Billboard 200 Nevermind vystoupalo až v lednu 1992, kdy se prodávalo přibližně 300 tisíc kopií týdně. Tradují se historky, jak po Vánocích zástupy dospívajících chtěly vyměnit CD od rodičů za senzaci založenou v Aberdeenu.

Umění není měřitelné jako sport. Dobrat se nezpochybnitelného důvodu (či důvodů) triumfu pecek Smells Like Teen Spirit, In Bloom, Come As You Are, Lithium či Polly nelze. Co ovšem možné je, označit Nevermind za poslední placku, která skutečně změnila svět. Historie se sice mnohokrát opakuje, ale boom, jaký se strhnul kolem trojice Kurt Cobain, Krist Novoselic, Dave Grohl, je momentálně krajně nepravděpodobný. Spatřit fronty v obchodech s hudebními nosiči je dávno utopie. Už proto, že specializované prodejny jsou raritou. I vztah k fyzickému zboží je úplně jiný, než k (byť legálně) staženému nebo streamovanému. Atmosféra 90. let se zkrátka nevrátí. Je tedy vůbec nutné usilovat o rozluštění tajemství mimořádného úspěchu? „Tu desku nahráli tři lidi. Prostě bicí, basa, kytara,“ shrnul stručně Novoselic. 

Text: Tomáš Rumler, foto: archiv iREPORT
Témata: Nirvana, Nevermind, Kurt Cobain, Dave Grohl, Krist Novoselic