„Jižák“ slaví 45 let. Největší betonové město vyrostlo na perfektním místě

Poučit se z chyb při stavbě dosavadních sídlišť – to byla motivace architektů, kteří navrhovali největší soubor paneláků u nás. Proč tedy na jihovýchodním okraji Prahy vyrostla další anonymní „králíkárna“, jejíž (ne)fungování zachytila ve filmu Panelstory aneb Jak se rodí sídliště z roku 1979 režisérka Věra Chytilová? 

V 60. letech minulého století se v hlavním městě běžně tyčily panelové domy. Režim se ale rozhodl netroškařit. Co takhle postavit celé město z betonu? „Jižák“ se začal plánovat v roce 1964. Měl stát v okolí vsí Háje a Chodov, jež tenkrát ležely za hranicemi Prahy. 

22 fotografií

V dalších letech se konalo několik architektonických soutěží, které měly navrhnout podobu celého prostoru o rozloze kolem 1 200 hektarů, kde mělo najít domov asi 80 tisíc lidí. Urbanisté navrhovali živé město se širokými ulicemi, s bohatou občanskou vybaveností a plné míst k odpočinku a setkávání obyvatel. 

Za každou cenu se chtěli vyhnout neosobnímu prostoru s monotónní zástavbou. Vybrané území bylo pro podobný záměr perfektní. Ve stejnou dobu se v místě zahajovala výstavba dálnice D1, zároveň se tam budoval přivaděč pitné vody z vodní nádrže Švihov, známé spíše jako Želivka.

Navíc v těsném sousedství vznikala hostivařská přehrada, s rozlohou 42 hektarů největší vodní plocha v Praze. Kolem ní bylo vysázeno 240 hektarů lesa. Jižní Město mělo být dokonalé.

Místo bez duše

Stavba začala poměrně nenápadně. U obce Chodov se v březnu 1967 objevila maringotka se třemi zabahněnými muži. Byli to geologové, kteří začali s průzkumem podloží. V okolí vyhloubili zhruba 120 děr hlubokých až šest metrů. 

Samotná výstavba vypukla o čtyři roky později, a to poměrně paradoxně v Hájích, místě nejvíce vzdáleném od tehdejší hranice Prahy. Jeřáby a bagry poté vzaly útokem také nedaleký Chodov. 

Vetřelci z Dánska Mezi československými typy panelových domů se na Jižním Městě objevil jeden „vetřelec“. Vláda v 80. letech koupila v Dánsku licenci na výrobu dílců soustavy Larsen-Nielsen. Jejich obyvatelům však sousedé nemuseli závidět. Vybavení v podobě oken, bytových jader a výtahů bylo stejné jako v ostatních domech. „Dánské“ paneláky se daly poznat podle světlých vodorovných pruhů ve spodních částech obvodových panelů.

Území na východ od dálnice D1 dostalo název Jižní Město I a od původních plánů se dost lišilo. Proč? Za vším stál zejména nedostatek peněz, honba za co největším počtem postavených bytů a také zoufalá nepružnost tehdejší výroby. 

Většina unikátních prvků z návrhů vzala za své a stavělo se z toho, co bylo „na skladě“. Pod ministerstvem kultury sice vznikla komise, která měla dohlížet na „kulturní úroveň výstavby“, ale její činnost vyšuměla doztracena.

V okolí budoucí stanice metra Opatov mělo vzniknout centrum celého území. Výstavní část s nejvyššími domy, ale stavitelé ji úplně škrtli a prostranství dodnes zeje podivnou prázdnotou. Celkově to tedy dopadlo jako na každém jiném sídlišti, jen ve větším měřítku. První nájemníci se stěhovali v roce 1976 a čekala je řada let života v místě bez duše, kde v anonymitě přežívají tisíce vykořeněných lidí.

Podzemní dráha začala na Jižní Město jezdit v roce 1980. O tom, jak vypadalo okolí konečné stanice Háje (tehdy Kosmonautů), si lze udělat obrázek v závěru komedie Vesničko má středisková (1985), v níž si bezradný Otík nejprve prohlíží svůj nový byt a následně se v davu lidí vydá přes provizorní dřevěnou lávku k metru.

S novou zástavbou se těžko smiřovali také obyvatelé původních obcí. Část rodinných domů byla zbourána, majitelé těch ostatních se učili žít ve stínu šedivých obrů.

Sídliště významně proměnilo tvář předměstí. Ukazovala to výstava Dvě Prahy: 

Chudák tatínek!

Jedním z nespokojených starousedlíků byl i spisovatel Miloslav Švandrlík. „Chudák tatínek! Kdyby se dožil chvíle, kdy byly v Chodově zbořeny desítky domků a ty, které zůstaly, se změnily v obytný ostrůvek uprostřed ohavného Jižního Města, asi by hořce zaplakal,“ posteskl si autor Černých baronů.

Situace na sídlišti se zlepšovala jen pomalu. V roce 1979 začala na opačné straně dálnice D1 vyrůstat další etapa, takzvané Jižní Město II. Architekti se opět pokusili vzepřít zavedenému systému výstavby a částečně uspěli. 

Oblast Roztyl měla intimnější charakter, na domech se objevily atypické prvky, třeba předsazené vstupy se závětřím. Jednotlivé obytné skupiny pojmenované Slunce, Voda, Země a Vzduch se od sebe lišily barvou, objevil se i první orientační systém.

Po roce 1989 ale výstavba panelových domů ustala, takže Jižní Město II se nedokončilo a k původně plánované panelové zástavbě do sousedních Kunratic už nedošlo.

Panelový rekordman

Původní návrhy Jižního Města počítaly s budovami, jež měly více než 30 podlaží. Nejvíc se této metě přiblížil hotel Kupa u stanice metra Háje, který byl dokončen v roce 1980. 

Skládá se ze dvou výškových budov propojených v horní části mostním přechodem. Vyšší z věží měří 81 metrů a má 23 pater, takže jde o nejvyšší panelový dům u nás. 

Původně sloužil pro ubytování zaměstnanců podniku Stavby silnic a železnic, nyní patří ministerstvu vnitra a bydlí v něm policisté a hasiči. A název Kupa? Stavba měla mít netypickou kupolovitou střechu, takže se jí podle toho začalo přezdívat.