InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Výlet s knihovnou do okolí Volyně

    Úterý 14.5 11:20 - Strakonice – sraz na autobusovém nádraží

  • Vernisáž výstavy obrazů Rudolfa Riedlbaucha

    Úterý 14.5 17:00 - Muzeum Středního Pootaví

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Šest paralympiád stačilo, říká Ivan Karabec. Už rok se zabydluje v Rakousku jako hráč i trenér

Ivan Karabec

Ivan Karabec

ČESKÉ BUDĚJOVICE - Zdálo se, že v Havířově zapustil kořeny už natrvalo. Na jih jezdil zřídkakdy. Ale člověk míní, život mění... Ivan Karabec prožívá období plné změn. Kdykoli od roku 1996 zaplápolal olympijský oheň, balil Ivan Karabec kufry a těšil se na vrcholnou akci. V Sydney 2000 z toho byl životní úspěch, dosáhl na zlato, a hlavně v moravskoslezském regionu, kde českobudějovický rodák vyrostl v extraligového hráče, se z něj stala sportovní celebrita. Až letos sledoval boje pod pěti kruhy poprvé v kariéře zpovzdálí.

 

O rok odložené Hry v Tokiu pro něj mohly být už sedmé v kariéře. Ivan Karabec je ale vynechal, zprávy z Japonska chytal z médií. Česká výprava tělesně postižených sportovců se vrátila s osmi cennými kovy a stolní tenisté příspěli bronzem v družstvech, o který se postarali Jiří Suchánek a Petr Svatoš. Ivan Karabec se soustředil na pracovní povinnosti v zahraničí, kde poslední rok hraje i trénuje. Je zřejmé, že misky vah převážily na stranu trénérské profese. Etapa, kdy Karabec reprezentoval a sbíral trofeje na velkých turnajích, je u konce. „Přišel covid a já přestoupil do Rakouska, kde jsem většinou trénoval s dětmi, takže má příprava už nebyla tak kvalitní jako v Havířově. Navíc jsem věděl, že paralympiáda proběhne stylem hotel - hala, úplně jinak, než jsem byl zvyklý. Ztratil jsem motivaci, vzdal to," přiznává. „Měl jsem ještě šanci jet na olympijskou kvalifikaci, ale omluvil jsem se s tím, že se už přesouvám na trenérskou dráhu. Šest paralympiád stačilo, dokázal jsem dost. Končím," vzkázal Ivan Karabec.

S pálkou obletěl svět a loni zakotvil u našich jižních sousedů. „Teď to bude rok, co jsem v Rakousku," ohlíží se. „Strávím trénováním také osm až deset hodin denně, ale je to nárazové. Člověk se zaběhne a dá se to zvládnout," líčí hráč SPG muki Ebensee, za který loni nastupoval v první bundeslize. Letos hraje o soutěž níž.

V Havířově se stal celebritou

Karabec odmala žije stolním tenisem. Od žákovských let se připravoval v Havířově, který se stal jeho druhým domovem. Díky společenské povaze si našel přátele napříč sporty, s výjimkou německého angažmá nastupoval v české extralize a postupně se vrhl také do trénování mládeže. Paradoxně v době, kdy při klubu vzniklo nové reprezentační centrum, největší zařízení pro stolní tenisty v republice, skončilo dlouholeté sportovní „manželství". Ivan Karabec Baník opustil. „Jedna věc je, že jsem hrál za ten klub šestadvacet let, což je dost. Za druhé jsem cítil, že potřebuji změnit prostředí. Už chyběla chuť. A za třetí, postavila se nová hala a vztahy se změnily," líčí Jihočech, který nedostal nabídku, aby trénoval, ale pouze hrál.

A to byl pro něj pádný argument, proč zvědnout kotvy. Změnil působiště a s odstupem krok jedině kvituje, protože v Rakousku dokáže skloubit obě role, navíc se mu prostředí – nejen to sportovní - v Ebensee i Linci náramně zamlouvá. „Asi to tak mělo být. Je štěstí, že mě v Havířově takto zarazili, protože nevyužít nabídku, jakou jsem dostal tady, by mě do smrti mrzelo! Taková přijde jednou za život. Trénuji a dělám sparring v olympijském centru v Linci, což je státní zařízení, které má velkou úroveň," váží si Karabec šance.
Často trénuje například s účastnicí LOH v Tokyu Liu Yuan, Rakušanskou čínského původu a vítězkou letošního Austria Top 12. Mezi jeho svěřence patří Čechorakušan Petr Hodina, ve dvanácti letech jeden z největších talentů pod Alpami, kterým učaroval plastový míček.

Trenér v jednom kole

Karabcova přítomnost v Linci neunikla ani klubům v okolí. Nabídly mu spolupráci při výchově mladých hráčů. „Ten náš pingpongový svět je malý," usmívá se trenér. Hodin, stravených u stolu, tak přibývá, naježděných kilometrů také, ale Jihočech si vůbec nestěžuje. Naopak. Rapidně zlepšil němčinu, po azylu u české rodiny si zařizuje vlastní bydlení. Vždycky prý toužil vyzkoušet si na „západě" nejvyšší ligu. Přání se mu vyplnilo loni s Ebensee. „Skončili jsme pátí a v soutěži, kde nastupuje řada cizinců, jsem měl bilanci devět devět," vrací se o rok zpět. Před letošní sezonou se Jonas Promberger, domácí hvězda týmu, přesunul do Lince, a tak klub dobrovolně opustil rakouskou elitu. Matador Ivan Karabec vzal pod svá křídla tři nadějné mladíčky. Ve druhé bundeslize táhne perspektivní družstvo se třemi teenagery, kterým, s nadsázkou řečeno, dělá tátu. „Jsou fakt hodně mladí," přikyvuje. „Ale první zápas sezony jsme vyhráli, věřím, že se zachráníme," prohlašuje Ivan Karabec s tím, že klub dá talentovaným hráčům čas, aby se ukázali, a on jako trenér by měl mít na jejich růst zásadní vliv. „Takže to vypadá, že tu tři roky ještě zůstanu," připouští s usměvem muž, jenž nedávno oslavil 41. narozeniny.

Stane se v kraji Sportovcem dvacetiletí?

Do Moravskoslezského kraje se na skok vrátí 30. září. Do haly ve Vítkovicích je pozván na vyhlášení tradičního Sportovce roku. Součástí slavnostního večera bude i anketa Sportovec dvacetiletí. Pozvánka a dvě V.I.P. vstupenky v poště napovídají, že Ivan Karabec převezme cenu v kategorii handicapovaných. Bude to příjemná a symbolická tečka za účinkováním v Havířově, kde stolní tenista zanechal výraznou stopu.

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace