Volby v Norsku vyhrála levice, povládne teď v celé Skandinávii

Petr Jedlička

Levicový blok v čele se Stranou práce obsadí v norském parlamentu 100 křesel ze 169. Pravicovou premiérku Solbergovou tak vystřídá po osmi letech sociální demokrat Støre. Volby rozhodovaly otázky sociální politiky i změn klimatu.

Norská Arbeiderpartiet se vrací k moci po osmileté přestávce. Na snímku slavící sociální demokraté seskupení kolem Jonase Gahra Støreho. Foto PES, Twitter

„Dlouho jsme na to čekali, doufali a tvrdě pracovali. Teď si můžeme konečně říci: Dokázali jsme to!“ S těmito slovy hodnotil v noci na úterý předseda norské Strany práce (Arbeiderpartiet, Ap) Jonas Gahr Støre výsledek právě skončených parlamentních voleb. Oslavovat po nich mohl hned tři vítězství: jednak své strany, která získala nejvíce hlasů, jednak středolevého bloku, jenž porazil pravostředový, a jednak skandinávské levice obecně.

Pravostředový kabinet Erny Solbergové, jež v Norsku vládl od roku 2013, bude teď střídat právě Støreho koalice. Norsko bylo přitom už poslední skandinávskou zemí, kde po předloňských volbách v DánskuFinsku a po posledních událostech ve Švédsku držela moc pravice.

„Pro Norsko byla dnes dosluhující vláda pravicové koalice výjimečná. Vládla hned dvě období za sebou, což u pravice v Norsku nemá obdoby (...) Vzácnou je ovšem i nová situace, kdy budou vládnout středolevicové koalice ve všech skandinávských zemích současně. Naposledy bylo něco takového k vidění v roce 1959,“ hlásila do úterního vysílání moderátorka France 24

O konkrétním složení nové norské vlády se bude ještě vyjednávat. Levici zde tvoří celkem pět parlamentních stran, přičemž Støreho Strana práce je tradičně nejsilnější. Díky volebnímu výsledku příznivému pro levici celkově může Arbeiderpartiet vytvořit několik různých koalic, respektive se nechat v různých konstelacích tolerovat zbytkem levice.

Pozorovatelé označují za nejpravděpodobnější trojkoalici Strany práce se Stranou středu (Senterpartiet, Sp), která zastupuje tradičně zejména venkovské voliče, ale v letošních volbách posílila ze všech stran nejvíce, a Stranou demokratické levice (Sosialistisk Venstreparti, SV).

Strana středu však žádá na Straně práce rozvolnění vazby na Evropskou unii, kterou Arbeiderpartiet tradičně hájí. Strana demokratické levice zase před volbami stoupencům slibovala, že bude prosazovat velkou pětikoaliční vládu i s dalšími dvěma levicovými stranami: radikálně levicovými Rudými (Rødt, R) a Ekologickou stranou zelených (Miljøpartiet De Grønne, MDG).

Obecně platí, že v letošních volbách se dařilo menším levicovým stranám lépe než těm větším. Na pravici pak oslabili všichni kromě malých liberálů (Venstre, V).

Levice celkově zvýší své zastoupení ve 169členném parlamentu z 81 křesel na 100. Pouze trojkoalice Strany práce, Strany středu a Strany demokratické levice dá nově dohromady většinu 89 křešel. Grafika WmC

Těžba ropy i změny klimatu

Na rozdíl od minulých volebvoleb v roce 2013 nebyly v Norsku tentokrát tak výrazně diskutovány otázky migrace a daní, na nichž vyrostla v minulé dekádě pravicově populistická Strana pokroku (Fremskrittspartiet, FrP), dnes zřejmě nejkultivovanější krajní pravice v Evropě.

Hlavními tématy kampaně byly letos klimatické změny, budoucnost těžby ropy i energetiky obecně a sociální nerovnost. Norsko dlouhodobě řeší, zda kvůli prevenci klimatických změn výrazněji neomezit svůj energetický průmysl.

Poptávka po příslušných omezeních mezi lidmi v posledních letech narůstá. Těžba ropy a plynu však stále zaměstnává na sedm procent všech norských zaměstnanců (přibližně 200 tisíc lidí), tvoří 14 procent norského HDP a  40 procent vývozu a za rok přinese do státního rozpočtu 10 miliard eur čistého přijmu.

Zvláště Ekologická strana zelených se před volbami v otázce hodně angažovala. Svou účast ve vládě chtěla podmínit okamžitým zákazem průzkumné těžby v arktických mořích a ukončením veškeré těžby ropy a plynu do roku 2035.

Preference norských zelených po letošní vlně povodní narostly. Straně přibyla také více než třetina členů. U voleb sice pak zelení neposílili zdaleka tolik, důsledně ekologickou rétoriku však převzaly další strany.

V Norsku se navíc souběžně mobilizovala občanská společnost. Stát čelí v současnosti kvůli přístupu k těžbě už i mezinárodním žalobám podaným kromě jiného například zástupci původní sámské populace.

„Obecně lze říci, že hlavní strany vpravo i vlevo chtějí omezovat těžbu jen velice pozvolna. Podobně to má i Strana středu. Naopak křesťanští demokraté (Kristelig Folkeparti, KrF) a liberálové na pravici i Strana demokratické levice, zelení a Rudí na levici chtějí utlumovat rychleji,“ shrnul redaktor předvolebního vysílání stanice Euronews.

Pozice premiérky a její nástupce

Konzervativci dosavadní premiérky Erny Solbergové ze strany Pravice (Høyre, H) hájili před volbami především svoji politiku nižších daní a podpory podnikatelů. Na klimatickou změnu slibovali reagovat cestou technologických inovací a těžbu omezovat spíše jen v závislosti na výtěžnosti ložisek — oficiálním odhadem celkově o 65 procent, ale až k roku 2050.

Volby zřejmě ovlivnila i epidemie covidu-19, zatím však nebylo přesně zanalyzováno jak. Norsko totiž epidemii zvládlo poměrně úspěšně — s třetí nejnižší úmrtností v Evropě. Sama premiérka si nicméně v dubnu zažila covidový skandál, když oslavila vlastní šedesátiny na večírku s třinácti hosty. Povolených bylo v té době přitom jen deset.

Za porušení nařízení vlastní vlády dostala Solbergová nakonec pokutu v přepočtené výši asi 50 tisíc korun. Preference její strany však začaly právě po tomto skandálu klesat a do voleb se už nezastavily.

Vývoj preferencí hlavních norských stran od posledních voleb. Pokles podpory pro premiérčinu stranu Høyre (bledá modř) od letošního dubna zde dobře patrný. Grafika WmC

Sociální demokraté ze Strany práce vedli letošní kampaň pod heslem Je načase, aby z růstu ekonomiky měli prospěch i obyčejní lidé. Slibovali ukončení všech privatizací a vyšší daně pro horních 20 procent. Toto se mimochodem týká i samotného předsedy Støreho, jehož děd pozvedl v minulém století společnost Jøtul vyrábějící kamna a další topné jednotky na úroveň exportní korporace. Předseda norské sociální demokracie je díky tomu dnes multimilionář.

V klimatické politice slíbil Støre dodržovat pařížské závazky a pokračovat v zelené transformaci průmyslu. Rychlý útlum těžby ropy (dnes čtyři miliony barelů denně) však odmítá. Před volbami dokonce uvedl, že nebude v koalici se stranou, která mu dá v tomto směru ultimátum.

Nakonec Strana práce oproti minulým volbám asi o procento oslabila, a to jako jediná strana levicového bloku. Se ziskem 26,4 procenta hlasů přesto překonala všechny ostatní.

Další informace:

Diskuse
PK
September 16, 2021 v 7.42

Někteří slavní akademici z řad zdejších diskutujících by si mohli na příkladu nejen norských, ale obecně skandinávských socialistických stran povšimnout, že nevznikají tak, že se sejde parta udřených chudých, které v případě politického neúspěchu tito arogantní akademici označí za líné, ale odštěpením od již stávajících stran komunistických či sociálně-demokratických.