Snad každý z nás má nějaký problém ve vztazích, ať už jde o partnera, rodiče, sourozence, přátele, kolegy nebo někoho z okolí. I když se snažíte sebevíc, není možné se potíží zbavit a ve vztahu stále něco „drhne“. Takové i mnohem hlubší problémy vám můžou pomoci vyřešit rodinné konstelace.
O co jde?
Rodinné konstelace patří do oblasti sebepoznávání a psychoterapie a jejich zakladatelem je německý psychoterapeut Bert Hellinger. Tato terapeutická metoda umožňuje velmi názorně ukázat mezilidské vztahy, pocítit souvislosti, pochopit jádro problému a přispět k jeho vyřešení.
„Ať dělá, co dělám, nedokážu vycházet s mámou. Ačkoli mám svůj život, fungující rodinu, skvělou práci, před mámou si připadám vždycky jako malá holka, která nic nedokázala“, říká dvaatřicetiletá Petra. Rodinné konstelace neřeší samozřejmě „jenom“ problémy s rodiči, ale i s partnery, dětmi a dalšími lidmi, kteří jsou ve vašem životě pro vás důležití.
Řeší věci, za které vlastně „nemůžete“ a které tedy nemůžete vyřešit sami. Musíte obrazně řečeno „hnout“ celým svým rodinným systémem. Podívat se na něj, jak to v něm doopravdy vypadá. Občas člověk nevychází z úžasu. Zjistí třeba, že jeho rodiče mají vyměněné role, že kopíruje chování své matky nebo otce, že na místo partnera, který ho opustil, si postavil své dítě a to si pak nemůže nikoho najít, a tak dál.
Dobrá zpráva je, že tyhle „chyby v systému“ můžete nejenom rozkrýt, ale také napravit. Odpustit rodičům, přestat je soudit, postavit členy celé rodiny do správných pozic, najít hlouběji v generacích zablokované místo a uvolnit ho. Věci se pak často samy dají do pohybu a změní se i v realitě.
Příběh Evy
Eva nemůže otěhotnět. Udělala už úplně všechno. Z čistě lékařského hlediska by jí v tom nemělo nic bránit. Přesto to nejde. Viní se, nepovažuje se za dost dobrou. Motá se dokola v bludném kruhu, ztrácí chuť do života nebo vůbec jeho smysl. Jak by se ale mohla stát matkou, když nikdy nepřijala svou matku, a tudíž ani svou ženskou část? Nebo má s matkou tak silné pouto, že nikdy nepřestala být dítětem a nestala se tudíž ženou? Nebo nevědomě opakuje nějaký starý model, který se v rodině vyskytuje už po několik generací, třeba strach mít dítě, protože se bojím, že ho neuživím? Nebo prostě pro nové dítě nemá místo, protože se nikdy nedokázala vnitřně rozloučit se svým předchozím potraceným dítětem?
Během rodinných konstelací často vyjdou najevo nečekané věci. Nepřijetí smrti v rodině, vyloučení některého z jejich členů, potlačený vztek na rodiče, kteří nám kdysi v dětství ublížili, nebo nerozvázané pouto, kterým si někdo k sobě někoho stále poutá, a to i po rozchodu před mnoha lety.
Rozestavění
Rodinné konstelace připomínají trochu psychodrama, i když k opravdovému divadlu mají daleko. „Hercem“ se ale může stát každý. Ten, kdo takzvaně „staví“ svou konstelaci, si vybere z přítomné skupiny představitele sebe sama i dalších klíčových osob. A pak pouze sleduje, co se bude dít. A že se dějí věci! Fascinující je i být tím, kdo „pouze“ hraje někoho jiného. Je téměř neuvěřitelné, jak je člověk pokaždé vybrán do role, která mu zrcadlí jeho vlastní problémy. Cítíte v ní hluboké emoce: lásku, vztek, nenávist, vinu, smíření – a to i když lidi, které představujete, vůbec neznáte.
Autor: terapeutka Vanda Prchalová
Zdroj: kristalovacesta.cz
Foto: Polina Pexels
