Dramatický zvrat v příběhu chlapce, který přežil pád kabiny lanovky

Chlapec měl v době tragédie pět let. Jmenuje se Eitan Biran. On je a jeho rodiče a bratr byli Izraelci, kteří žili v severoitalské Pavii, kde otec rodiny studoval na tamní univerzitě. Zahynulí prarodiče za nimi přijeli z Izraele na návštěvu. Všech pět je pohřbeno v Izraeli (což není nepodstatný detail).

Eitan pád lanovky s těžkým zraněním přežil, nicméně s Boží pomocí se uzdravil a zprvu se zdálo, že má štěstí v neštěstí. V Pavii žije jeho teta Aya s manželem a dvěma malými dětmi. Ta se sirotka ujala a byla italským soudem ustanovena jako jeho dočasná zákonná zástupkyně.

Abychom se v tomto rodinném příběhu lépe orientovali, nabízím rubriku  KDO JE KDO:

• Eitan Biran  (nyní 6 let) … Izraelec, jediný přeživší pádu lanovky (s rodiči žil v Itálii)
• Amit Biran  … otec Eitana, zahynul při pádu lanovky (žil v Itálii, kde studoval)
• Tal Pelegová Biranová  … matka Eitana, zahynula při pádu lanovky (žila v Itálii)
• Jicchak Cohen  ... pradědeček Eitana, zahynul při pádu lanovky (žil v Izraeli)
• Barbara Cohenová  … prababička Eitana, zahynula při pádu lanovky (žila v Izraeli)
• Aya Biranová Nirková  ... sestra Amita, teta Eitana (žije v Itálii)
• Gali Pelegová Perryová  ... sestra Tal, teta Eitana (žije v Izraeli)
• Šmuel Peleg  … otec Tal, dědeček Eitana (žije v Izraeli)

Zjednodušeně řečeno, část širší Eitanovy rodiny se nachází v Itálii, větší část v Izraeli. Při vědomí toho, že jsou to všichni Izraelci. Stejně zjednodušeně můžeme říci, že jde o spor „Biranovi vs Pelegovi“ – spor o Eitana.

Kdyby se rodina v Izraeli o Eitana nezajímala a spolehla se na to, že v Itálii mu bude fajn, nebylo by o čem psát. Tak jednoduché to ovšem není. Příbuzní v Izraeli si stěžovali na to, že teta Aya s nimi dostatečně nekomunikuje, že nemají  zprávy o tom, jak se Eitanovi fyzicky a zejména psychicky daří.

Byli  přesvědčeni, že Eitan by se měl vrátit do Izraele. Důvody jsou zřejmé: je Izraelec, Žid, jeho rodiče se podle názoru izraelské rodiny hodlali po ukončení studia chlapcova otce do vlasti vrátit. Co je podstatné: teta Gali Pelegová Perryová a její manžel mají zájem svého osiřelého synovce Eitana adoptovat.

Na druhou stranu: teta Aya mu byla po tragédii nablízku, navštěvovala ho v nemocnici, po propuštění se ho ujala a souhlasila s tím že bude jeho dočasnou zákonnou zástupkyní.

Dilema? Bezpochyby. Obrovské.

ŽID DO KATOLICKÉ ŠKOLY?

Situaci vyhrotila ještě jedna okolnost. Ať se věci mají tak či onak, Eitan musí do školy. K úžasu izraelské rodiny přihlásila teta Aya Eitana do „školy jeptišek“, jak o tom 13. srpna 2021 informoval web listu La Stampa (obr. 1):

... obr. 1/

Jde o katolický vzdělávací ústav  Istituto Maddalena di Canossa (Institut Magdaleny z Canossy), který vedou řádové sestry z kongregace založené zmíněnou osobností kanonizovanou v roce 1988.

Aby nedošlo k nepochopení. Nic proti katolickým školám, ale neměl by se židovský chlapec vzdělávat jinde a jinak? Jeho teta Gali Pelegová Perryová, jakož i ostatní příbuzní žijící v Izraeli jsou toho názoru, že ano.

Podíváme-li se na webové stránky tohoto institutu, dočteme se, že „je to katolická škola, v níž je pohled na svět, lidstvo a historii předáván žákům v souladu s humanisticko-křesťanskými hodnotami“.

Zapsat židovského chlapce do katolické školy je mírně řečeno problematické. Nic na tom nemění skutečnost, že do mateřské školy stejného institutu chodí obě děti tety Ayi. To jsou ovšem její děti, její volba jako rodiče (a jejího manžela Ora Nirka). Při vší úctě: Eitan jejich syn není a zde by se mělo jednat poněkud citlivěji s ohledem na jeho židovskou identitu. (Jak by se nám líbilo, kdyby naše děti někdo přihlásil, pakliže by to bylo možné, do muslimské školy? Příklad je to extrémní, ale pro pochopení problému ideální.)

Všechny tyto okolnosti musíme vzít do úvahy, abychom lépe porozuměli tomu, co se v minulých dnech stalo. Řada serverů, např. La Repubblica 11. září 2021 (obr. 2), psala o tom, co mnozí nazývají únosem.

... obr. 2/

Do Pavie přijel Eitanův dědeček z matčiny strany Šmuel Peleg. Návštěva byla dohodnuta, pan Peleg dorazil před polednem, vyzvedl Eitana – a vrátit ho měl kolem půl sedmé večer. K tomu ovšem nedošlo. Teta Aya se s ním marně snažila telefonicky spojit a po několika hodinách dostala SMS zprávu: Eitan je zpátky doma.

Nikoli ovšem v Pavii, ale v Izraeli. (Podle zpráv měla rodina v Izraeli Eitanův pas, který navzdory nařízení italského soudu rodině tety Ayi nepředala.)

Problém byl na světě. Teta Aya uvědomila italskou policii, prokuratura zahájila trestní stíhání. Únos dítěte.

Příběh je v této fázi teprve na začátku, je těžké odhadnout, jak dopadne a kde bude nakonec Eitan žít. Ve své původní vlasti (Izraeli), anebo ve vlasti nové (Itálii)? Co by pro něj bylo lepší? A jak se úřady v obou zemích vypořádají s tím, že šlo – podle tety Ayi – o únos, zatímco rodina v Izraeli o únosu nechce ani slyšet: Eitan se prostě „vrátil domů“.

Někdy je člověk rád, že není v roli těch, kdo mají v popisu práce „nalézání spravedlnosti“.

A také: když spadnete s kabinou lanovky a vstanete z mrtvých, neznamená to, že „máte vybráno“. Malý Eitan by mohl vyprávět.