Nestává se často, že se součástí předvolební rétoriky stane rodinná pře. Zdánlivě se vede spor o diagnózu, ke které se vyjadřují všichni bez ohledu na odbornost, slušnost a pravdu. Uniká nám však to, že tento spor má mnohem hlubší kořeny. Sahá totiž do doby, kdy Andrej junior spatřil světlo tohoto světa.

Není podstatné, zda Juniorova diagnóza je pravdivá či ne, ale mnohem větší význam má sdělení, jak syn svého otce vnímá a co mu svým chováním říká. Syn, který dětství stráví v bezpečném prostředí a vytvoří si vztah k otci na bázi lásky, nebude v dospělosti vůči němu měnit své city. Když dospělý syn svého otce nenávidí, má k tomu zcela jistě pádné důvody a jestliže otec říká, že se o svého syna staral a byl dobrým otcem, je to lež. Pokud by to tak bylo, jeho syn by se v dospělosti choval jinak, a to bez ohledu na psychiatrickou diagnózu. Celá kauza vyvolává dojem, že syn se dostal do bodu, kdy již nechce pokračovat v roli otcovy oběti.

Pokud dospělý člověk nezažil týrání od rodičů v dětství, není ochoten přijmout informaci, že někdo dokáže chladnokrevně ubližovat svému dítěti. Veřejnost sice chápe, že mezi námi žijí lidé schopni utýrat dítě k smrti, ale to jsou případy ojedinělé a existují zde jasné důkazy v podobě fyzického poranění. Psychické týrání, a to ponižování čí zesměšňování dítěte, lze obtížně dokázat a důsledky takového zrůdného jednání s dítětem na jeho osobnost v dospělosti laik nedokáže vyjmenovat. A pokud se mizerný rodič zaštítí psychiatrickou diagnózou dospělého nespokojeného potomka, společnost se rozdělí na dva tábory. Přitom jeden tábor bezvýhradně věří mizernému otci, protože si nechce přiznat, že se dokáže někdo takto chovat. Těch, kteří mají zkušenost s osobností otce-tyrana, je poměrně málo. Mezi námi opravdu nežije mnoho rodičů schopných likvidovat a ničit vlastní dítě jen kvůli materiálnímu prospěchu. V přímém přenosu této tragické reality show můžeme vidět to, čemu bychom věřit nechtěli. A je pro nás jednodušší schovat chování Juniora za diagnózu psychické nemoci.

Válečná sekera bude v tomto případě znesvářeného otce a syna navždy vykopaná. Ani jeden a ani druhý z Andrejů nebude vítěz v tomto sporu. Junior už své dětství dávno ztratil a ani výhra u soudu mu nemůže nahradit vše, o co již přišel. A jeho otec nikdy svou osobnost nezmění, synovi se nikdy neomluví za zničené dětství či za zničený život. Také nikdy nepřizná žádnou chybu v jednání se synem, protože sám sebe považuje za dokonalou bezchybnou lidskou bytost, která má právo na všechno a na všechny.