Pod pokličku slavného moderního architekta Alvara Aalta v novém dokumentu

Jak přemýšlel a tvořil jeden z nejvýznamnějších moderních architektů Alvar Aalto? Zájemci o dílo i život známého architekta dostanou už ve čtvrtek 9. září příležitost poodhalit jeho život a dílo ve filmu Aalto: Architektura emocí. Podmanivá filmová výprava proniká do kreativních procesů slavného Fina, v jehož díle se prolíná funkcionalismus s organickým designem inspirovaným přírodou. Film poprvé odhaluje intimní milostný příběh Alvara a jeho ženy, architektky Ainy Aalto, která byla nepřehlédnutelnou součástí jejich tvůrčího dua. Spolu s tvůrci navštívíme jejich ikonické budovy rozmístěné po celém světě – od rodného Finska, přes Rusko, New York, Paříž nebo Benátky.

„Dokument vypráví nejen o tomto výjimečným architektovi, ale poodhaluje i méně známou skutečnost, jak významný vliv na jeho práci měly jeho dvě životní partnerky,“ říká kurátor a výtvarný teoretik Ondřej Horák.
„Alvar Aalto se narodil na konci 19. století, všechny jeho práce vznikly v následujícím 20. století, ale až dnes, v 21. století, se jeho dílo stává globálním fenoménem. Aaltova práce se dá označit jako nadčasová a v tomto případě to není jen prázdná fráze. Kolik architektů nebo designerů může říct, že se osmdesát let od prvního prototypu bude celosvětově vyrábět nábytek inspirovaný jejich prací? Ve chvíli, kdy můžeme obdivovat originály Aaltem navržených křesel či židlí třeba v expozici slavné newyorské galerie MOMA, si zároveň můžeme o pár ulic dál koupit v IKEA totožné (jen daleko levnější) kopie původních děl. A stejný kus nábytku si koupíme v Praze, Brně nebo Ostravě.“

Aino a Alvar Aalto v New Yorku v roce 1939

„Film o Aaltovi mi léta zrál v hlavě,“ říká Viirpi Suutari. „Jeho knihovna postavená roku 1965 v mém rodném městě Rovaniemi se stala v dětství mým odpoledním útočištěm. V sedmdesátých letech jsem se tam po škole trmácela v mrazu nebo vánici. Táhlo mě to tam za knížkami, ale fascinovalo mě i tamější prostředí. Dodnes si vybavuji dotek dlaně na kroucené měděné klice na vstupních dveřích a přechod do teplého, vstřícného prostoru. Vzpomínám si, jak mě bavilo jezdit prsty po zdi z vroubkovaných keramických dlaždic. A Aaltovy kožené sedačky a měděné „Alvar Aalto je fenomén.

Alvar Aalto před finským pavilonem v Benátkách

Jeho tvorba je dodnes předmětem zájmu jak odborné, tak laické veřejnosti. Aaltovy stavby se pietně opravují, originály designových prvků jsou vystaveny v respektovaných muzeích po celém světě nebo draze nabízeny v aukcích. Bez nadsázky lze říct, že částí jeho tvorby jsme všichni každodenně obklopení. V Aaltově muzeu, které sídlí – jak jinak – v jím navržené budově v Helsinkách, je možné vidět originály interiérových prvků, které mohou v nejmladší generaci návštěvníků vzbudit údiv. Díky švédskému nábytkovému řetězci IKEA (založenému v roce 1943), který se rád inspiruje díly světových designerů, dodnes intenzivně vnímáme Aaltův odkaz a způsob uvažování o architektuře a designu. Jen málokdo z nás ví, že židlička Frosta, kterou máme v předsíni nebo třeba u stolu v kuchyni, je vlastně kopií Alvarovy židle č. 60 z roku 1933. Nebo že ze stejného roku pochází Alvarovo křeslo z ohýbaného dřeva, která IKEA nabízí pod názvem Poäng.“

Film uvádí do kin Artcam 9. září.
-red-
foto/video: Artcam © 2021