Vendula Dušková studuje třetí ročník Fakulty zdravotnicích studií. Rodačce z Karlových Varů objevili už v sedmi měsících tukový nádor na páteři.
Navzdory náročné operaci odumřely Vendule Duškové nervy v nohou až po kolena. Původně začala plavat kvůli rehabilitacím, dnes patří k nejlepším českým paraplavcům a kromě mnoha domácích úspěchů má ze sebou i účast na paralympiádě v Riu.
Rektor ZČU Miroslav Holeček (vlevo) se setkal s trojicí sportovkyň a studentek univerzity, která soutěžila na hrách v Tokiu. Byly to paraplavkyně Vendula Dušková z Fakulty zdravotnických studií (druhá zleva), běžkyně Tereza Hrochová z Fakulty právnické (třetí zleva) a lukostřelkyně Marie Horáčková z Fakulty pedagogické (vpravo).
V Tokiu se ve všech třech disciplínách probojovala do finále. Už v kvalifikaci v polohovém závodě na 200 metrů zaplavala svůj osobní rekord 3:06.56, ve finále pak byla osmá. Na trati 400 metrů volný způsob si doplavala pro šesté a na 100 metrů prsa pro sedmé místo. Z her má ale rozporuplné pocity.
„Na jednu stranu umístění byla fakt parádní. Do Tokia jsem letěla s tím, že budu plavat na časy a najednou jsem byla šestá, sedmá a osmá. Na druhou stranu nejsme s trenérem příliš spokojeni. Hlavně čtyřstovka se v tomto směru z nějakého důvodu nepovedla. Stovka byla skvělá,“ uvedla Dušková.
Největší problémy měla paradoxně na dvoustovce, kde překonala v semifinále svůj osobní rekord. Dokonce jí prý při jednom ze závodů šlo o život.
„Téměř mě udusily plavky, to byl vlastně můj největší zážitek z olympiády. Měla jsem je sice vyzkoušené, ale ty měsíce příprav asi byly na těle znát. Plavky měly stahovací proužky, což se ukázalo jako problém. Stlačily mi hrudník a já měla potíže s dýcháním. Když jsem pak šla do další disciplíny, už jsem měla strach. Možná i to se projevilo,“ sdělila.
