„Pohlednici jsme získali v říjnu 2000 od paní Jarmily Erbanové rozené Šircové, jejíž pohnutý životní příběh přibližuje i projekt Paměť národa,“ přiblížil kurátor Regionálního muzea Lukáš Snopek.
V dnešní době všeobecně rozšířeného fotografování a snímkování krajiny z dronů není na první pohled patrné, čím je pohlednice výjimečná. Nabízí totiž pohled na soutok Labe s Vltavou z ptačí perspektivy.
„Vznikla krátce před rokem 1910 a její předlohou nebyla podle všeho fotografie, ale malba. Je to pozoruhodná ukázka představivosti a malířského, ale i tiskařského umu našich předků,“ zhodnotil Lukáš Snopek.
O tom, kdo předlohu pro pohlednici namaloval, se nic neví, protože signatura na pohlednici je příliš malá a nečitelná. Každopádně, aby mohl vidět Mělník z pohledu, jak ho znázornil, musel by malíř letět v balonu. To sice není nereálné, ale není to ani moc pravděpodobné, protože by to bylo dost nákladné. Naši předkové si dokázali vystačit se svou představivostí a se znalostí krajiny, ve které žili.
Ostatně Mělník má první „leteckou“ vedutu již z roku 1771, i když je jasné, že její autor – městský písař Jan Josef Albrecht – nemohl město jako z letadla vidět. První veřejný vzlet horkovzdušného balonu se uskutečnil v Paříži až roku 1783 a Pražané se mohli podobnou kuriozitou potěšit až o několik let později.
Malířova dobrá znalost města
„Náš Mělník je zajímavý tím, že je druhým městem v Čechách, kde došlo k veřejnému letu letadla. To bylo ale až v prosinci 1911, tedy v době, kdy naše pohlednice podle všeho už existovala. Nejspíš tedy vznikla jen na základě mapy a malířovy dobré znalosti města a jeho okolí,“ domnívá se Lukáš Snopek.
Předlohový obraz jako první reprodukovala tiskárna Husník a Häusler z Prahy-Žižkova, koncem předminulého století velmi významný podnik ve svém oboru. Odkazuje na to signatura H&H v levém dolním rohu pohlednice.
Muzejní exemplář je ovšem ryze mělnický – na základě převzatého štočku pohlednici vydala místní Jelenova tiskárna – Jiří Jelen starší. K jejímu vydání došlo pravděpodobně mezi lety 1905 až 1910, muzejní exemplář prošel poštou až roku 1927 a putoval z Mělníka až na Slovensko, k panu Kolouškovi, provozovateli drogerie ve Veľké Bytči. To samo dokládá, že pohlednice měly tehdy poměrně dlouhý život, v oběhu byly běžně i starší kusy.
Sběratel pohlednic chtěl ukázat lidem mizející Brod, jeho výstava je zavřená |
Nadto mělnická „perla“ si díky svému zcela nevšednímu „dronovitému“ záběru a zdařilému výtvarnému zpracování patrně získala nemalou oblibu, a dočkala se tak kolem roku 1916 velmi povedené secesní varianty, která však přes všechnu svou působivost postrádá utajené „poselství“ originálního, muzejního exempláře. Tato secesní verze se nachází v soukromé sbírce, seznámit se s ní lidé mohou v publikaci Mělník na starých pohlednicích I., která vyšla před pěti lety.
„Muzejní pohlednice je zajímavá i tím, že navazuje na tradici staršího typu pohlednic, kterým se říká pohlednice s dlouhou adresou. Vzkaz se psal na titulní, obrazovou stranu, zatímco na rubu byly jen dlouhé řádky pro adresu. V pozdější době už se takto nedělaly,“ vysvětlil Lukáš Snopek. Na lícové straně této pohlednice je však na text poselství jakoby stále pamatováno.
V přední části je zobrazen Mělník přímo ze strany nad soutokem. Je vidět jak město, tak panorama Českého středohoří v širokém horizontu. I když se pohlednice tváří, že doširoka zabírá krajinu nejbližšího okolí města, při delším a pozornějším prohlížení se ukáže, že malíř chtěl některé detaily mělnické krajiny zdůraznit. Povedlo se mu to skvěle, stačilo, že tyto partie oproti skutečnosti trochu pootočil, a tak na pohlednici vynikají – doporučují se divákovu oku.
Klíč k rozluštění
„Klíč k rozluštění je v krátkém turistickoinformačním textu na zadní straně lístku, kde se píše, že město Mělník leží v kraji vinorodém a bohatém na ovoce a že je to město škol. V poslední třetině 19. století skutečně bylo na Mělníku založeno několik specializovaných škol: takzvaná živnostenská-pokračovací, obchodní, košíkářská, ale i vinařská. Pohlednice je v podstatě oslavou vinařsko-ovocnické školy, to je onen hlavní motiv, který chtěl tvůrce předlohy evidentně vypíchnout,“ zdůrazňuje Lukáš Snopek.
Škola vznikla v roce 1885 a na pohlednici zachycená novostavba její budovy pochází z roku 1893. Hned v jejím sousedství je zobrazena alej, což je dodnes také existující park Na Polabí. Vznikl za přispění městské spořitelny roku 1895 podle návrhu učitele vinařsko-ovocnické školy Arnošta Pethse. Sady Na Polabí byly chloubou tehdejšího Mělníka nejen pro krásný výhled na koryto Labe a soutok Labe s Vltavou, ale i proto, že šlo vlastně o botanickou zahradu čítající na 300 druhů a odrůd dřevin. Ještě dnes je to jedno z nejklidnějších zákoutí města a stále láká k procházkám.
Při levém okraji jsou na pohlednici vidět i nedávno zrekonstruované plavební komory v Hoříně, které umožňují lodní přepravu mezi Labem a vltavským, vraňansko-hořínským plavebním kanálem. Malíř předlohy zachytil i čilý ruch na řece – kromě vorů je vidět i nákladní lodní doprava, ale i osobní doprava parníkem.
Jedná se o takzvanou okénkovou pohlednici, není na ní jen jeden jediný motiv. Tvůrce nabídl divákům i klasický pohled na město z levého břehu Labe – pohled na panorama zámku a chrámové věže s „podzámeckou“ vinicí sv. Ludmily a k tomu ještě pozvánku na prohlídku Kokořínska – pohled na Kokořínské údolí.
Do obvodu ikonického záběru na Mělník umně vkomponoval ještě hrozny révy vinné, nezapomněl na městský znak a červený nápis Mělník provedl kaligraficky, gotizujícím písmem upomínajícím na dobu největšího rozkvětu mělnického vinařství na sklonku 15. a v 16. století.
