Jan Jaroch
5. září 2021 • 16:30

Justine, jsi to ty? Nová hvězda Krejčíková o cestě za slávou i trapasu

Autor: Jan Jaroch
Vstoupit do diskuse
1
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Zimák k play off NHL. Lener i analytik tipují postup Bostonu. V čem se Nečas blíží Pastovi?
Mám rád, když Ostrava žije Baníkem, říká Buchta. Je rychlejší než Tanko?
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z NEW YORKU | Pořád se chce štípnout, aby zjistila, jestli sní, či bdí. Tak moc se točí svět s Barborou Krejčíkovou, ještě před nedávnem hráčkou z davu, dnes velebenou hvězdou. Co všechno během téhle pouti zakusila? V Paříži dostala vlastního bodyguarda, zažila trapas při setkání se svým idolem Justine Heninovou, Martina Navrátilová ji v Miami učila podání. Když ji ve Wimbledonu posadili do hlavní místnosti pro tiskové konference, musela si udělat fotku, aby uvěřila. A mimochodem, teprve nedávno si pokorná slečna z Ivančic najala vlastního manažera.



Loni touhle dobou vynechala Barbora Krejčíková US Open a hrála malé turnaje ITF po Česku. Praha, Frýdek-Místek, Přerov. Coby 116. tenistka žebříčku se pachtila za slávou. Dnes je šampionkou Roland Garros, olympijskou vítězkou a hráčkou, o níž celebrita Garbiňe Muguruzaová, její osmifinálová soupeřka, hovoří s obrovským respektem. Je to teprve pár měsíců, co patří do stejné ligy. „Já jsem v ní pořád takovým benjamínkem,“ vypráví slečna z Ivančic.

Proti Muguruzaové jste si zahrála poprvé letos v březnu, když jste se na obřím podniku kategorie WTA 1000 v Dubaji z kvalifikace dostala až do finále. Co se od té doby změnilo?
„Strašně moc věcí se stalo. Podařilo se mi vyhrát grandslam a další v deblu. Naučila jsem se hodně věcí. Po finále v Dubaji jsem hned vypadla v Miami, Istanbulu a Madridu. Nedařilo se mi. To období bylo náročné. Teď se mi daří úplně všechno. Řekla bych, že jsem nasbírala zkušenosti. Dospěla jsem.  Vím, kdy to vzít na sebe a kdy víc počkat. Mám větší přehled. Učím se ze zápasů s nejlepšími hráčkami. Sleduju je i v televizi. Chci se pořád a zlepšovat.“

Před dvěma týdny jste už Muguruzaovou v Cincinnati zdolala ve třech setech. Změnil se poměr sil?
„Uvidíme na kurtu. Tam zjistíme, jak se s ní hraje na US Open. V Dubaji pro mě všechno začínalo. Byla jsem z toho vyjukaná. Byl to pro mě první velký úspěch. Ona na tom byla líp. V Cincinnati už jsem víc věděla, co od ní mám čekat. I tam byl zápas náročný a dlouhý. Myslím, že i náš další zápas může být zase hodně vyrovnaný, třeba i naším postavením na žebříčku (Krejčíková je devátá a Muguruzaová desátá). Těším se na něj. Jsem hrozně moc ráda za příležitost, že se mi všechno sešlo, že se mi daří a vyhrávám. Makám každý den na sto procent. Hraju každý zápas, jako by byl můj poslední.“

Dřív jste byla ohromená ze zápasů proti velkým jménům, nyní proti nim hrajete prakticky každý týden. Je to už rutina?
„Kdepak. Pořád je těžké se k takovým zápasům prokousat. Sice jsem zatím měla v New Yorku soupeřky, které jsou hůř postavené, ale pořád je to zápas a nikde není psáno, že je porazíte. Papírové předpoklady neznamenají automaticky vítězství. Rutina to pro mě pořád není, protože tenhle level hraju jen pár měsíců, že? Až to budu hrát pár let, povím vám, že už s nimi můžu hrát normálně. Teď je pořád speciální, že se můžu měřit s nejlepšími. Je to čest, užívám si to. Teď si zahraju zápasy, ve kterých bude rozhodovat málo. Těším se, že rozhodne třeba jenom jeden brejk, to mě posouvá dál.“

Během pár měsíců jste vystřelila mezi absolutní tenisové hvězdy, což je svět sám pro sebe. Jak se v něm cítíte?
„Vlastně ještě ani nevím. Jsem pořád v jednom kole, starám se hlavně o to, abych hrála dobře zápasy. Nevím, co všechno se může dít, co si můžu dovolit, co se může stát. Jsem v tomhle ještě benjamínek. Ale doufám, že mě čekají jen samé krásné a pozitivní věci a nebude to do budoucna nic špatného.“

Už jste urazila kus cesty. Zažila jste věci, o kterých jste ani nesnila. Potkala jste svůj idol Justine Heninovou, Martina Navrátilová vám v Paříži předávala trofej. Jaké podobné zážitky ještě máte?
„Hodně se toho stalo ve Wimbledonu i tady v New Yorku. Podtrhnout jeden zážitek, to se prostě nedá. Nic podobného jsem nikdy nezažila. Všechno je nové, hezké, extra speciální. To jste mi měli říct dopředu, abych se na ten rozhovor líp připravila.“ (směje se)

Tak to zkusme z voleje. Jaké bylo setkání s Justine?
„No hlavně trapný. Vážně trapný.“

Jak to?
„Vzali mě do studia, vůbec jsem nevěděla, kam jdu, co mě čeká. Přijdu a tam sedí Justine, Mary Pierceová a moderátor. Zastavila jsem se, musela jsem strašně zrudnout a jenom jsem na ni zírala. Říkám: To jsi fakt ty? Jako já jdu za tebou? Byla jsem úplně paf. Víceméně jsem ze sebe nemohla vypravit slovo. Ona v té době netušila, že jsem k ní vzhlížela. Že když jsem byla malá, hrozně moc jsme se na ni v televizi dívali. Vyprávěla jsem jí to a ona mi odpověděla: Teď jsem tvoje obrovská fanynka já. Fakt? To si děláš srandu! Úplně mi zatrnulo. Byl to sice trochu trapný moment, ale příště už na tom snad nebudu tak špatně.“

Martina Navrátilová vám zase dávala tipy, jak zlepšit servis, že?
„Měla jsem štěstí, že díky Janě (Novotné) jsem tyhle legendy mohla poznat. Věděly, kdo jsem, a to mi strašně pomohlo. Hrozně si toho vážím. Marti za mnou letos v Miami přišla a řekla mi, že mám problém se servisem a musím se na něj zaměřit. Jsem ráda, že jsem sebrala odvahu a požádala ji, jestli by to se mnou nešla probrat na kurt.“

A ona vám vyhověla...
„Byla jsem strašně překvapená, jak ochotná byla a chtěla mi pomoct. Hrozně mi tím prospěla, do dneška jsme v kontaktu, pořád si píšeme. Jsem moc ráda, že mi fandí a dodává mi energii i pozitivní přístup. Předává mi zkušenosti, tak trochu se mě zpovzdálí ujala. A funguje to. Můj servis se zlepšil, bez něj bych nebyla tam, kde jsem. Všechna čest a díky Martině, vlastně i Janě, trenérovi panu Kartusovi. Všem, kteří se mi věnují teď nebo se mi věnovali dřív. Bez nich bych tu určitě nebyla.“

O svém týmu příliš nehovoříte. Zkuste ho představit?
„Já tohle dělám strašně nerada. Bojím se, že na někoho zapomenu, nechci nikoho zklamat, protože lidí, s nimiž jsem v kontaktu a kteří mi fandí, je strašně moc. Hlavně to tam tak napište, aby to někomu nebylo líto.“

Spolehněte se.
„Nejblíž je mi tady v New Yorku trenér pan Kartus, mám tady amerického fyzia Jackoba. Pak musím vyzdvihnout kondičního trenéra Tomáše, který je v Brně. Tam mám i svou fyzio paní Hanku, která se o mě stará. Pak mám paní psycholožku, které můžu zavolat. Hodně jsem v kontaktu s Vlaďkou  Uhlířovou, bývalou hráčkou, se kterou se znám ještě přes Janu. Pan Kodeš mi dává cenné rady. Ještě samozřejmě musím dodat svou rodinu, ta je můj obrovský motor. I všichni blízcí kolem mě, kamarádi. Ti mi dodávají sílu, jsou pořád pozitivní a dávají mi energii.“

Nezmínila jste manažera. Máte už nějakého?
„Spojila jsem se s jedním, na kterého jsem dostala velmi dobré reference. Ten mě zastupuje mezinárodně. Jmenuje se John. A dál jsem neměla čas to řešit. Vím, že o mě v Česku má zájem docela dost lidí, aby mě zastupovali. Ale já jen hraju a hraju, na nic jiného nemám čas. Vidíte, že mám letos už přes sto zápasů. Co jiného můžu stihnout? Ráda bych to nechala na konec sezony. Poradím se s týmem a rodinou, která to se mnou myslí nejlíp. Projednám to s nimi a snad se dám na nejlepší cestu v tomhle manažerském prostředí, abych hrála dobře na kurtu a bylo o mě dobře postaráno i mimo něj.“

Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud