Karel Klostermann: Čemu se ve světě lidé naučí. O muži, kterému utekla žena

Petr Volejk byl napůl chalupník a domkař a v rodných Nezdicích provozoval ševcovské řemeslo. Po třicítce se mu ale zachtělo poznat jinší svět. Přestal šít boty a odešel s partou krajanů do Rakous a do Němec pracovat na stavbě železnic. V létě „trhančil“ a na zimu se vracel zpátky domů k ženě. Ta mu ale při zkušenostech z velkého světa brzy přestala stačit.

Karel Klostermann na dobové fotografii z roku 1908. Reprodukce z časopisu Zlatá Praha č. 21/1908|foto:Public domain

Své německy psané povídky začíná Karel Klostermann (1848-1923) coby zralý muž téměř na prahu čtyřicítky publikovat v roce 1885 v listě Politik. O pár let později – v roce 1890 – vychází jeho první a jediná německy psaná kniha „Böhmerwaldskizzen“ (do češtiny přeložena až v roce 1923). Očekávaný úspěch se nedostavuje, autor tedy v témže roce publikuje v časopise Osvěta první česky psanou povídku „Rychtářův syn“. V roce 1892 vychází knižně jeho první a zřejmě nejznámější román „Ze světa lesních samot“ oceněný výroční cenou České akademie. Stejnou cenu získal on, česky píšící Němec v roce 1895 i za svůj další román „Za štěstím“. Literární dílo „autora šumavských hvozdů“ tvoří téměř čtyřicet svazků Sebraných spisů.