Rosťa Boušek, velký kamarád, tréninkový partner Radka Patáka a neskutečný dříč si v zápalu závodů v letošní sezóně odskočil protáhnout naše slovenské sousedy. Konkrétně se zúčastnil 31. července závodu Topoľčanský silák. Já se
s ním po závodu jako takovém sešel na malý pokec, aby mi popsal, jak závody probíhaly.
Rosťo, popiš mi, jak ses ke slovenským závodům dostal.
Byla to vesměs náhoda, chtěl jsem si zkusit konkurenci mimo ČR a letos k tomu uzrála doba. Topoľčanský silák vypadal moc zajímavě, disciplíny byly dány takhle:
- Log Lift 90 kg na minutu na opakování
- Axle Deadlift na max
- Medley - 100 kg kufry + kachní chůze 150 kg
- Atlas Stones na rameno 60, 80, 100 kg
- jednoručka 60 kg na minutu na opakování
To neznělo vůbec špatně a disciplíny mi vesměs vyhovovaly, bohužel se to krylo se závodem v Kolíně, který jsem tomu musel obětovat.
Jak to bylo s cestou na závody?
Každý, kdo z našich končin jel na Slovensko a byl nucen použít naši slavnou D1, má stejné zážitky jako já. Buď zácpa, nebo tankodrom, nebo obojí, cesta byla opravdu strašná, jel jsem odpoledne a chytil jsem samozřejmě dopravní špičku. Na místo jsem přijel kolem půlnoci. Protože nejsem zase tak náročný člověk a vystačím si i s málem, tak jsem si rozestlal v autě a přespal tam. Bohužel celou noc nárazově pršelo, takže to bylo i se zvuky, jak když kladivo mlátí do kovadliny... Ten spánek fakt za moc nestál. Vstával jsem už v 8 ráno.
Tak to není moc optimistické do začátku. Jak se situace vyvinula dál?
No, tady se to celé obrací, pořadatelé kvůli silnému dešti a velkému promáčení povrchu na místě, kde se závod měl původně konat, závod přestěhovali na beton, tedy pevnou podlahu, což bylo super. Disciplíny utíkaly a všechno se vyvíjelo perfektně, i když na místě proběhly nějaké drobné změny v disciplínách, například
Atlas se dával na rameno.
Jak jsi dopadl na závodě?
Hele, za mě splněno, udělal jsem si osobák na Axle Deadliftu, to bylo super, ostatní disciplíny mi docela šly a myslím, že jsem splnil, co jsem chtěl. Nakonec mi z toho cinklo druhé místo. Takže obrovská radost.
Tak to gratuluju, krásná práce. A ještě máš nějaké postřehy?
Na Slovensku mi to přijde jiné, veškerá organizace byla naprosto příkladná, rozhodčí byli profíci na slovo vzatí, přísní, ale spravedliví. Diváci byli senzační, po závodě se dávaly rozhovory do místních médií, diváci se chtěli fotit. Je to pro mě obrovská zkušenost a super zážitek. Všechno to bylo jiné a pro mě nové. Cestou domů mi to už utíkalo docela příjemně a bez zádrhelů, možná jsem jenom byl ještě v euforii z toho zážitku.
A budeš ještě letos pokračovat?
Letos jsem ještě závodil v Brně, to byly moje poslední závody, teď budu sbírat síly na příští sezónu, případně pokud zlepším své hlavně tlakové výkony, tak by mohla přijít amatérská liga, uvidíme. Všechno ale závisí na práci a na dalších okolnostech, sám to znáš, jak to chodí.
Je tu někdo, komu bys chtěl poděkovat?
Určitě chci poděkovat manželce za podporu i pochopení, zbytku rodiny samozřejmě také, hlavně za podporu. Taky chci poděkovat Radkovi, výbornému kamarádovi a super člověku, který mě k tomuhle krásnému sportu přivedl. Dále všem, co mi fandí, a
i tobě za rozhovor a pěkné, čtivé články na Ronnie.cz.
Rosťo, děkuju za krátký rozhovor, měj se fajn a ať se ti daří.
To samé i tobě, Aleši. Díky moc.
Fotografie:
archiv Rosti Bouška
