Z bývalého obchodu po prarodičích udělal Hokejovou síň. Sběratel a nadšenec Josef Hošek si splnil sen. Kromě stovek dresů, hokejek, částí výstroje, medailí, cenných snímků, publikací a dalších exponátů můžete v jeho muzeu vedle zámku v Lánech občas narazit na legendy z masa a kostí. Častými hosty bývají někdejší skvělí beci František Kaberle a Josef Horešovský, kteří bydlí nedaleko. „A když se při společných setkáních sejde deset, patnáct mistrů světa, je to úžasné,“ říká hrdě vlastník unikátní expozice.
Hokejová síň v Lánech byla otevřena v polovině dubna 2014, tedy o rok dřív než kamenná Síň slávy českého hokeje na pražské Harfě. Pro labužníky je soukromé muzeum důvodem k výletu do Lán, pro turisty vedle zámku a přilehlých zahrad dalším místem, kam se podívat. U vchodu vítá fotka Františka Kaberleho mladšího v životní velikosti ve výstroji a reprezentačním dresu. „Vznikala kdysi v létě u bazénu,“ líčí si s úsměvem Josef Hošek. Ale vypadá jako živý a coby poutač k návštěvě slouží spolehlivě.
Otevřeno mají čtyři dny v týdnu, stejně jako v zámku. Lidi procházejí, nahlédnou, vstoupí a kolikrát nestačí zírat. „Bývají překvapení, kolik toho tady máme. Zrovna jsem odepisoval pánovi z Ostravy. Strávil tu tři a půl hodiny, pořád se k něčemu vracel, byl naprosto unešený. To mě dost potěšilo,“ říká majitel muzea, který se o všechno stará sám, případně za pomoci rodiny, vše hradí z vlastních peněz. Je majitelem, mecenášem, správcem, aranžérem i průvodcem v jednom.
K nápadu sbírat cenné relikvie ho kdysi přivedl jeho dnes již zesnulý kamarád Eduard Novák, mistr světa a pravé křídlo kladenského útoku Milana Nového. „Hrával jsem taky hokej, tedy ne tak jako oni,“ vzpomíná odchovanec lánského hokeje. „Chtěl jsem mít na stěně v pracovně hezkou hokejku, dres Kladna. První věci mi daroval Eda. Jak mě seznamoval s dalšími hokejisty, každý něco přinesl a takhle to vlastně vzniklo. Vážně jsem to začal brát po roce 2004, kdy se konalo mistrovství světa v Praze. Eda byl můj garant, záruka, že nejsem spekulant a nechci s těmi věcmi kšeftovat, že to se sbírkou a jejím vystavováním myslím vážně,“ vrací se pan Hošek.
Ukazuje snímek ještě původní expozice, už tehdy pořádal různá setkání a akce. „Vůbec jsem netušil, že něco takového vznikne,“ dodává.
Dalším, kdo ho postrčil, byl Karel Gut: „Před deseti lety jsem na osmdesátinách Bohumila Proška řekl, že končím a budu ty věci mít jen v pracovně. Gut tehdy prohlásil, že toho mám víc než hokejový svaz a neměl bych toho nechávat,“ tvrdí.
Rozrůstající se sbírka se časem přesunula do bývalého obchodu kousek od náměstí. Jakmile přestal stačit i ten, přibyla přístavba. Dokonce větší než původní prostor.
Vystavené exponáty mapují historii od poválečné doby po současnost. Můžete tady vidět všechny medaile, které československá a česká reprezentace získala na olympiádách a mistrovstvích světa od roku 1947, až po tu poslední z Helsinek před devíti lety. Jsou tu vitríny věnované víc než třiceti hokejovým legendám, stejně tak kladenským velikánům a odchovancům lánského hokeje, jako byli Milan Kolísek nebo Zdeňkové Nedvědové, otec se synem. Nechybí vzácné tablo kladenského mužstva, jež si v roce 1955 vybojovalo návrat do nejvyšší soutěže.
V Lánech vás nechají nahlédnout do poznámek z notesu Ivana Hlinky ze sezony 1998/99. O kousek dál září vitrína věnovaná vývoji brankářského vybavení. Vedle replik masek, jaké nosili Vladimír Nadrchal nebo Jiří Holeček, je tu mladší originál, který daroval Ondřej Pavelec. Jiná část expozice se věnuje rozhodčím.
Můžete si také přiblížit historii zimních stadionů, proměny hokejové kabiny, jak vypadala v 50. a 70. letech a v současné době. Ke skvostům patří lavice z jihlavské kabiny, na níž sedával Jaroslav Holík. Josef Hošek se však už nevěnuje jen hokeji, jedna část je vyhrazena velikánům z jiných sportů – Věře Čáslavské (gymnastika), Janu Kodešovi (tenis), bratrům Svojanovským (veslování), Jiřímu Štanclovi (plochá dráha).
Během prohlídky tu návštěvníkům promítají videoprojekce ze zápasů, fotografie z autogramiád a setkání. U vchodu můžete na zdi luštit podpisy legend, které Hokejovou síň navštívily. Jiří Kochta sem svého času přivedl třeba Vladimíra Zábrodského, František Kaberle starší před lety zase proslulého kanadského beka Bobbyho Orra, pro jehož agenturu pracoval. „Neskutečný zážitek!“ glosuje Josef Hošek.
Každý z vystavených kousků by mohl vyprávět. A jejich majitel často slýchá otázku, čeho si váží nejvíc. „Ve vitrínách jsou věci, které ti kluci nosili, měli je na sobě. Nemůžu říct, že je pro mě nejcennější dres od Jiřího Šejby ze zlatého šampionátu v Praze 1985, Zlatá hokejka od Franty Pospíšila nebo věci od Tomáše Plekance, Viktora Ujčíka. Všechny jsou pro mě hrozně cenné. Vážím si toho, že je tady mám,“ míní Hošek.
Kdo má rád hokej, v jeho muzeu si přijde na své.
