ROZHOVOR | Kato (Prago Union): Skladby procházejí docela přísným sítem. Snažím se slepé uličky odřezávat už v zárodcích

Během příprav alba jste se odstěhoval ze Strašnic. Předpokládám, že kvůli tomu se deska jmenuje Made in Strašnice. Co pro vás Strašnice znamenají?
Je to čtvrť kde jsem se narodil, kde mě vyrobili a kde jsem žil většinu života. Vznikla tady celá deska i mé děti. Zkrátka spousta důvodů.

RECENZE: Prago Union jsou na Made in Strašnice ve formě

Studio máte v maringotce. Je to pro vás inspirativnější prostředí než v klasická studia?
Určitě. I když už vlastně "bylo", protože z maringotky jsem se hned po vydání alba Made in Strašnice odstěhoval. Částečně proto, že už jsem se odstěhovat měl, a taky kvůli tomu, že jsem tam udělal dvě desky a bylo na čase se pohnout dál k další inspiraci. Inspirativní místo to ale bylo převelice.

Na albu Smrt žije jste rapoval o tom, že byste se chtěl více než chození po večírcích věnovat své dceři. Podle nové desky ale pařby do rána úplně nevymizely. Jak to teď vlastně máte?
Kvůli covidu je to spíše chození po privátech. (smích)  Snažím se vybalancovat ten čas, kdy se věnuji rodině s časem, kdy se pokouším rodinu zajistit. Což v mém případě obnáší i chození po večírcích a poslouchání příběhů, které jsou mi pak inspiraci pro psaní.

Na svém facebookovém profilu jste se před nedávnem dost peprně opřel do české vlády. Byla to nějaká frustrace z toho, že nemůžete koncertovat, nebo už vás zkrátka štvala různá opatření?
Iritoval mě způsob, jakým to vláda řešila. To házení všech do jednoho pytle. Spousta věcí byla zbytečných, což ostatně potvrdil už i soud. 

O vašich textech se často mluví jako o básnických. Čtete poezii? Je někdo, koho máte v tomhle ohledu rád?
Poezii čtu málo. Čtu vlastně míň, než bych měl a chtěl. Musím to dohánět posloucháním lidí. Ale kdybych měl vypíchnout někoho konkrétního z poezie, asi by to byl Leonard Cohen. 

ROZHOVOR | Kato z Prago Union: Průseru se můžeš vyhnout, ale on si tě stejně najde

Na albu Made in Strašnice máte i pár hostů. Připadá mi, že ať už Hřišní lidé s Hugo Toxxxem nebo Ráže 24.7 s Restem nese rukopis daných intepretů. Tím myslím například zvuk a styl. Jak moc se podíleli na vzniku těchto skladeb?
Hudbu jsem dělal já sám. U Huga Toxxxe vím, že on by do nějakého boom rapového beatu nic nedělal. Léta jsme se společně bavili o tom, že bychom něco vymysleli, takže v momentě, kdy jsem udělal tenhle modernější beat, hned jsem mu ho poslal a jemu se líbil. V případě Ráže 24.7 za mě nejde o typickou Restovinu, ale určitě bychom s Restem našli nějaké společné znaky našeho stylu. Každopádně i v tomto případě jde hudba za mnou.

Mám pocit, že na nové desce dost protestujete proti státu, případně rovnou proti systému. Je to tak?
Já bych řekl, že identifikuji určitá slabá místa. Počínaje třeba Policií České republiky. Takže se to tak může zdát. Je to tím, že v období mezi deskami byla spousta podnětů, které mě k tomu inspirovaly.

V rámci koncertní pauzy způsobené pandemií jste začal malovat obrazy. Je to něco čemu se věnujete už dlouho, jen jste o tom veřejně nemluvil, nebo to na vás prostě přišlo s volným časem?
Obojí. Věnuji se tomu dlouho, i když na plátno jsem toho moc nenamaloval. Maloval jsem už od malička. V dětství jsem chtěl být autodesignér, takže nějaký vztah jsem k tomu měl. Pořádně to ale propuklo, až díky tomu času navíc, který mi vytvořila pandemická situace. 

Nová deska čítá celkem devatenáct skladeb, což je u vás takový standard. Většina interpretů jde však opačným směrem a na desky dá třeba desítku tracků. Jak se na to díváte? Jak moc velkým sítem prochází skladby, které se dostanou na vaši desku?
Skladby procházejí docela přísným sítem. Snažím se slepé uličky odřezávat už v zárodcích, abych netrávil zbytečně moc hodin nad písněmi, které nakonec nepoužiju. Zase ale musím říct, že v poslední době jsou písnčky i kratší, takže se nedá říct, že by ta deska byla neúnosně dlouhá. A kdyby to na někoho bylo moc, tak přece jen má čas dva roky do další desky, aby si to poslechl. (smích) 

Zpracoval: Tomáš Kocian, foto: David Stejskal
Témata: Prago Union, Kato, Made In Strašnice