Prvním velkým filmem, ve kterém na sebe tehdy začínající Hawke upozornil, byl snímek Petera Weira Společnost mrtvých básníků z roku 1989. Zahrál si zde s tehdejšími hvězdami Robinem Williamsem a Normanem Lloydem.
„Když byl Robin s někým v místnosti, vždy nějak vnitřně poznal, kdo ho nemá rád. Ať už to byl kdokoli, tak tomu konkrétnímu člověku pak adresoval všechny své vtípky a všechnu svou energii,“ vzpomněl Hawke na setkání se slavným hercem a komikem.
„Míval ve zvyku takhle vtipkovat přímo na place. Což mne v osmnácti neuvěřitelně iritovalo. Hrozně jsem se totiž tehdy soustředil a snažil nevypadnout z role. Odešel jsem zrovna ze školy, studoval Stanislavského a další teorie. Neustále jsem tedy na place uvažoval, jaká bude další scéna, na co moje postava právě myslí, jaké jsou její motivace... A on do toho všeho jen vtipkoval! Takže logicky všechny tyhle vtípky mířil přímo na mne. A nepřestával. Čím víc mi to vadilo, tím víc materiálu na mne samozřejmě měl. Já se přitom jen bál, že to pokazím a že nejsem dost dobrý.“
„A když natáčení skončilo, zvonil mi telefon a tam se ozvalo: ‚Robin Williams říkal, že budete dobrý. Budu vám dělat agenta.‘ Aha, takže není pravda, že mne nesnáší, došlo mi tehdy. On mi takhle dohodil mého prvního agenta,“ dodal Hawke.
Podobně zásadní prý bylo i setkání s Normanem Lloydem, hereckou legendou, která si zahrála pod Alfredem Hitchockem či Charliem Chaplinem. „Jednou za mnou přišel a říká: ‚Uvědomuješ si, že právě teď získáváš ty největší životní zkušenosti?‘ Já mu to nějak odkýval a on: ‚Opravdu, tohle budeš za padesát let vyprávět na filmových festivalech. Budou se tě ptát právě na tyhle chvíle. Zapamatuj si je a ber to vážně.‘ A pak mi vyprávěl, že se ho celý život ptají na zkušenosti s režisérem Orsonem Wellesem. Bylo to od něj tehdy skutečně prorocké,“ pokračoval americký herec.
Žabky u jezera
Ethan Hawke se narodil v texaském Austinu, patří tedy do tamní umělecké líhně prezentované především režisérem Richardem Linklaterem. Právě pod ním ostatně natočil slavnou „Before“ trilogii s Julií Delpy, tedy navazující snímky Před úsvitem, Před soumrakem a Před půlnocí. A taktéž výjimečné, dvanáct let vznikající oscarové Chlapectví. „Myslím, že Chlapectví se dá brát jako prequel k Před úsvitem,“ zdůraznil Hawke. „Je to vlastně něco na způsob Marvel universe,“ dodal v nadsázce.
Hawke dále zmínil historku, která podle něj nejlépe charakterizuje Linklaterův úspěch a styl práce. „Když začínalo mít Chlapectví úspěch, nasadili jej v Hollywoodu do největších kin na úkor Úsvitu planety opic. Po jedné projekci někdo zvedl ruku a zeptal se: ‚To jste opravdu tolikrát házel žabky do jezera a nebo to byly zvláštní efekty?‘ A mně došlo, že jen Richard Linklater dokáže natočit scénu s házením kamení tak, že to vypadá na zvláštní efekty. A to je esence toho, na čem mu záleží: Že reálný život je sám o sobě dost dobrý a nepotřebuje nějaké hyperboly.“
Hawke si dodnes vysloužil čtyři nominace na Oscara. Dvě za herecké výkony ve filmech Training Day a zmíněné Chlapectví, další dvě za scénáře ke snímkům Před soumrakem a Před půlnocí.
55. ročník karlovarské festivalu, kam Ethan Hawke zamířil se snímkem Paula Schradera Zoufalství a naděje, ocení herce Cenou prezidenta MFF Karlovy Vary. „Snažím se žít současností,“ řekl Hawke k blížícímu se ocenění. „Když se moc zaobíráte minulostí, přináší to aroganci, protože zapomínáte na ty, kteří vám tehdy k úspěchu pomohli. A když se moc zabýváte budoucností, přináší to jen strach. V přítomnosti býváme nejvíce lidští. Mám proto rád filmové festivaly, je to jediné místo, kde se filmy nerozdělují podle žebříčku na Rotten Tomatoes či podle finančního zisku. Jsme tu spolu a užíváme si umění,“ řekl.