Olympijské hry starých Řeků
Každá civilizace počítá svůj čas od nějaké události. Ta událost představuje rok jedna jejího kalendáře. Staří Řekové svůj kalendář odvozovali od olympijských her.
Euroatlantická civilizace má za rok 1 narození Ježíše Krista. On se tedy, pokud vůbec, narodil asi 4 roky před Kristem, ale to teď není podstatné. My se chceme zaměřit na mnohem starší civilizaci starých Řeků. To, že svůj kalendář vázali k olympijským hrám je pro ně příznačné. Má to obrovský symbolický význam – a také pochopitelně nějaký důvod. Začněme u něj.
Počátek her a počátek Řecka
V dávných dobách legend a mýtů žil byl polobůh Héraklés. Ten, kterak praví zkazky, založil pod horou Olymp město a zasvětil ho bohu Diovi. A protože Zeus byl uctíván všemi řeckými kmeny, jinak náramně rozhádanými, stalo se tohle město jejich středobodem a pojítkem. Právě tady se začaly pořádat slavnosti, kterých se účastnily všechny státy. První olympijské hry se konaly –patrně – v roce 776 před naším letopočtem, a to se stalo tím řeckým rokem 1. Dnešní historiografie to označí také za počátek archaického období. A jen pro kontext dodám, že až za nějaký čas založí jeden bratrovrah ve střední Itálii osadu jménem Řím.
Exkluzivita her byla podtržena faktem, že se konaly jednou za 4 roky, mimochodem vždy v období našich velkých prázdnin. Ostatně právě to období MEZI olympijskými hrami je to, čemu Řekové říkaly „olympiáda“. Plyne z toho poněkud matoucí závěr, že olympijské hry nejsou olympiáda. Tu exkluzivitu podtrhuje ještě závažnější fakt: v době her si řecké poleis daly pauzu od své typické zábavy, a sice permanentní války všech proti všem. Nastal posvátný mír, zvaný ekecheiria. Ten byl dokonce stvrzen smlouvou, ratifikovanou všemi a vystavenou kde jinde než v Olympii. Jakkoliv se její text nedochoval, byla potvrzena dobovými autory, mezi nimiž vyniká Aristoteles. A co ta ekecheiria znamenala? Ukončení či aspoň přerušení válek. Zákaz vstupu do Olympie se zbraní. Bezpečný průchod sportovců přes území nepřátelského státu. A nejvíc pozoruhodné je, že to ti Řekové opravdu dodržovali! Stovky let! Tedy, výjimky potvrzují pravidlo, ale to víte: tohle je Sparta…
Atleti a ti druzí. A ti třetí
A jak to vlastně bylo se samotnými hrami? Jeden tehdejší přeslavný filosof je použil jako analogii pro lidský život: někdo tam šel zápolit a vítězit, další vydělávat – a třetí typ lidí, ten se šel prostě bavit. Když se zaměříme na tu třetí skupinu lidí, zjistíme, že se může bavit jen někdo: muži. A svobodné ženy, či spíše dívky. Důvod? Atleti sportovali nazí – a to by nebylo pro vdané paní vhodné. Morálka nade vše… O něco liberálnější přístup panoval u cizinců: ti se mohli dívat (a platit) také. Na druhou stranu, nesměli sportovat. To se změnilo až mnohem později, v dobách římského impéria. Tou dobou se hry staly opravdu mezinárodními a Řekům tak přibyla konkurence z Asýrie, Persie, Egypta… a Řeků mezi vítězi začalo ubývat… Je to jako když na konci 19. století, v dobách vědeckého rasismu, Evropa obnovila olympijské hry – a o něco později se ti vědečtí rasisté nestačili divit, kdo že to najednou získává medaile. Hitler a Jesse Owens by mohli povídat…
A co organizace tehdejších her? Z původně masové zábavy se stala profese. Profesionálové, to byli athlétes. A ti museli před hrami podstupovat hlídané diety, kvalifikace a zavazovat se k čestnému přístupu. Na vše dohlížel jakýsi olympijský výbor, který se, jak to známe i dnes, také postupně rozrůstal. A jak se hry stávaly zajímavějšími a výnosnějšími, dostavila se nezbytná korupce. A podvádělo se v dietách, v kvalifikaci i při závodech. A závody, ta slavná atletika, to nebyla jen nějaká oslava těla: to byl v tehdejších podmínkách de facto bojový trénink. Takže se sice neválčilo, ale sledovaly se dovednosti pro vedení boje. A jeden tehdejší autor napsal o olympijském vítězi v boxu, že se vrátil domů tak dobitý, že ho ani vlastní pes nepoznal. Ale asi to stálo za to, posuďte sami: věnec z olivové ratolesti, vlastní socha v Olympii – a …oproštění od daní! Kdo z vás to má?
Související
-
Ulov si svého vědce
Když v Evropě končila druhá světová válka, nastaly mezi spojenci závody. Závodilo se především o to, kdo zajme některé význačné vědce z Říše, zejména raketové inženýry.
-
Chvála bláznovství
Myslíte si, že se náš svět zbláznil? Dojem, že snad jediná normalita existuje za branami ústavu pro choromyslné, je překvapivě rozšířená; a co víc, je to dějinná konstanta.
-
Bílý dům a jeho zdi
Zeď není jen obyčejná věc z cihel či jiného materiálu. Když si zeď vezme do práce politik, je z ní najednou neuvěřitelná zbraň. Zvlášť jedná-li se o amerického prezidenta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
