29.3.2024 | Svátek má Taťána


FEJETON: Nebojte se sklerózy

20.8.2021

(dopis strýci do zámoří)

Milý Radovane,

dnes začnu citátem. „Může vám být fuk, za jakou cenu vyhrajete!“ pravil kdysi baron de Coubertin po svém oprášení vynálezu nedávno skončených olympijských her. Takže musíš nabýt dojmu, že jsem pako, neb si to pamatuješ obráceně. Určitě správně, ale radši budu za sklerotika než za zrádce, protože nemohu být ke druhým tak radikální jako kolegové ústavní činitelé ke mně, z nichž hradní pán uděluje pravidelně bronzovou medaili za neřádstva hned za zlatými novináři a stříbrným Koudelkou soudcům. Náměstkyně byvšího finalisty nástupce soutěže „Zpívá celá rodina“ tvrdí, že správní soudy problematice, kterou rozhodují, moc nerozumí. Ministryně spravedlnosti hlásá, že ústavní soudci jsou podplaceni a stíhání si lze koupit (= objednat). Já však mám být zdrženlivý, proto jistější je držet se hesla kdysi též ústavního činitele: „Kdo si moc pamatuje, snadno zradí.“

Zapomínat mi nedělá problém, takže se, Radovane, moc novinek ode mne nedozvíš. Už jsem skoro zapomněl na pozoruhodný nápad kolegyně přes ústavní činitelství v oblasti práce: zakázat neplatičům alimentů chytat ryby i fotbal. Škoda, že nepůsobí i za Kanálem, kde určitě i tito volali po uvěznění slávistického obránce (jakkoli počínštěnou Slavii nemusím) za rasistickou urážku sígra, neváhajícího kopnout do ležícího protihráče a vzápětí v útrobách stadionu pěstí napadnout urážejícího (že by „omluvitelná pohnutka“ dle britského zákoníku?), aby poté titíž platiči i neplatiči výživného, unešeni jinak solidárně klekajícími hráči, bučeli při hymně soupeřů a svítili laserem do očí jejich gólmana. I ke kolegům soudcům je mi třeba být loajální, proto musím zapomenout na holandského policejního inspektora, kterému ve fotbalovém taláru nevadí hra se dvěma míči a simulantství miláčka anglických bojovníků proti rasismu, zjevně ctících úvodní popletené coubertinovské heslo.

My už jsme tu, Radovane, i bez sociální ministryně zatnuli tipec pro jistotu všem, neboť dlužník na výživném se blbě rozlišuje. A těším se, až i na tuhle nemocnou čínskou dobu zapomenu. Něco mi říká, že jsme byli před rokem z hradních komnat varováni, ať nevěříme jakýmsi profesůrkům, kteří pandemickým zásadám nerozumí, ale jen pravým odborníkům. Ale z jakých si má pak prostý kmán, co si neumí ani sám nakapat do očí, vybrat?

Defilovalo jich v médiích určitě o mnoho víc než apoštolů na orloji. V chabé paměti mi ulpívá jeden věčně v televizi vystupující evoluční biolog se zkušenostmi ve výzkumu toxoplazmózy, o kterém píše svému chundelatému Micíkovi. Další pravidelně mudruje jen přes Skype, po něm nechybí nedávný lékařský odborový předák s odborností přes angiologii. Jednou se vymyslí něco jako integrální rovnice desítek hodnot definující riziko nákazy, ta se změní na kvadratickou derivaci složenou z jiných vstupů, následně na incidenci. Ráno se dočtu od jednoho odborníka, že jakási mutace indická (s hrozivým původem stejně jako jihoafrická – tady mají přece malárii a ebolu, třeba ve Finsku objevená by zněla nevinněji…) je nakažlivější, ale ne zákeřnější než jiné, odpoledne jiný expert v témže periodiku tvrdí opak. Ty by ses v tom, Radovane, snad vyznal?

Naštěstí se mi z paměti vytratil i další ústavní činitel, který se každý den chválil, jak jeho opatření, např. povolení jet z Dolní Lhoty do Horní pro rohlíky, ale tamtéž jen se provětrat už s rizikem policejních zátarasů, fungují. Myslím, že pak chtěl odletět za rudým bratrem pro injekce, na které kromě jednoho našeho inženýra celý svět kašle, ale podrobnosti se mi již vykouřily z hlavy. Máme lepší roztoky a plánujeme jich ještě tak tři až devět pro každého, šéf jednoho z výrobců určitě brzy bude muset měnit nové podlahy na baráku v Austrálii, jenž se pořídil asi za 170 mega. Ještě více prostředků bude potřebovat domovina pandy, plánující mamutí zimní coubertinovský nápad, jejímž nelaciným testům se občas chodíme klanět podobně jako Mr. Sterling a spol.

Těšil jsem se, Radovane, že se po té všesvětové mizérii brzy uvidíme, abys mi osvěžil paměť. Ale půjde to ztěžka. Na našem písečku jsme dali za pravdu senzibilce Gretě, která již v 11 letech z deprese nad lehkomyslným přístupem lidstva ke klimatickým změnám přestala mluvit, aby po vrácení řeči varovala před zmenšováním penisů v důsledku uhlíkové nezdrženlivosti, takže brzy zatrhneme kouřící auťáky a letadla.

Snad nám zůstanou aspoň vlaky. Na jejichž jednoho strojvůdce bych zapomenul fakt nerad, protože ten ctí to správné heslo barona Coubertina. Při cestě z jihočeského Tábora totiž spatřil opodál želvu, zastavil vlak, korytnatce naložil a dovezl do bezpečí. Aniž by vůbec řešil, zda jeho stroj želvu předjížděl nebo ona předbíhala ho.

Přeji Ti, Radovane, hodně zdraví, zvláště když vy si tam můžete čmoudit jak chcete, a jestli si na něco vzpomeneš, napiš.

Tvůj

shodou šťastných náhod též soudce Městského soudu v Brně